Ted a spol.

Veronica: Dokázal jsi to, za tvou snahu tě povyšujeme na staršího laboratorního technika.
Phil: Na toho jsi mě povýšila před rokem.
Veronica: Vážně? To byl omyl, asi dlužíš firmě nějaké peníze, mrknu se ti na to.
Phil: Děkuju.

Ted: Dá se předávkovat antacidem? Doufám, že ano. (Jeden si vezme.)
Veronica: To zjistíme spolu. (Vezme mu lahvičku s antacidy a jednu pilulku spolkne.) Děsně mě nahoře seřvali, prý to prosakování narušuje produktivitu oddělení. Dokonce navrhli, aby zaměstnanci pracovali v ochranných oblecích.
Ted: To mi přijde trochu...
Veronica: Jenže oni jsou šéfové. Musí se to opravit hned, Tede.
Ted: Tak nebudeme čekat na Bhambu, je v takovém stresu, že jen kouká z okna, co si nakreslil na stěnu kanceláře. Udělá to Lem a Phil. Nikdo to nechce vyřešit víc než já.
Veronica: Má snad Ken potíže s Barbie v jejich Malibu domku snů? Když si vás představím spolu, tak se mi dělá zle.
Ted: Nežárlíš, že ne?
Veronica: Žárlit znamená, že nemůžu mít to, co si přeju. Je to spíš jako když si někdo půjčí mojí sešívačku, i když tu věc nepoužívám, nelíbí se mi představa, že do ní buší někdo jiný.

(Linda čeká na Teda v jeho kanceláři.)
Linda: Musím se tě zeptat přímo, můžu se nastěhovat k tobě?
Ted: Ale co Wallace a jeho bláznivá jídla? Je s ním sranda.
Linda: Tede, řekl mi, že potřebuje hodnou ženu, protože mu právě umřela máma. Pak vykašlal kus experimentálního krekru, co jedl, a zase ho spolknul. No to víš, každá holka sní o takhle romantický chvilce, ale s ním je všechno moc rychlý.
Ted: No, já bych ti rád pomohl, Lindo, ale moc místa tu není.
Linda: Není, není, není.
Ted: A je tu děsná ozvěna. Tak jo, budu samozřejmě rád, když se ke mně přestěhuješ.
Linda: Děkuju, hned jsem zpátky. Ach, ten stojan na pera se mi hodí na tampóny. Žertuju, ale vážně budu potřebovat pár šuplat.

Linda: Měla bych mít kancelář s Wallacem, s tím degustérem ze sklepa. Nemá někdo jiný a lepší nápad?
Ted: Eeeeh, tak jeď rychlovýtahem, je rychlejší.
Linda: (ironicky) Díky Tede, přesně tenhle nápad jsem měla na mysli. (Odchází.)
Phil: Já toho sice o ženách moc nevím, aspoň to říká moje žena, ale myslím, že Linda by chtěla k tobě do kanceláře.
Ted: Já vím, ale bylo by to trapné, i když má přítele, vždycky to mezi námi jiskřilo. A ona hoří jako táborák. Takže, máš pravdu, ale není to dobrý nápad.
Phil: Tak se v ženských docela vyznám, jdu hned zavolat svý ženě, řeknu jí, jak je Linda rozpálená.

(Kancelář je v karanténě kvůli úniku z biopočítače Dr. Bhamby.)
Dr. Bhamba: Ahoj, donesl jsem koblihy, trochu osvěžení, abychom vydrželi tu chvilku nepohodlí.
Ted: Nemyslete, že nás podplatíte koblihama, Bhambo. Podejte mi zprávu. (po chvilce) Dobře, jednu si tedy vezmu.
Dr. Bhamba: Z biopočítače, já jsem ho jen tak z legrace nazval Johnny, teče kyselina jako limča, zkráceně kysča. Prostě jsme v háji, Johnny běžel bez ustání 3 roky a nikdy jsme takový problém neměli. Takže dokud nezjistíme, proč teče, poteče pořád.

(Phil s Lemem sestavují na chodbě stroj, který vyrobili.)
Ted: Jste skvělí, v předstihu a za míň peněz.
Phil: Říkáme tomu Hlas od Boha.
Ted: Neříkáme.
Phil: Neříkáme.
Lem: Hypersonický zvuk, neboli HSZ, vysílá tenký paprsek zvuku, který slyší jen konkrétně zaměřená osoba.
Linda: Testování ukázalo, že oběť, jak já nazývám lidi, kterým má pomáhat tato technologie, může být velmi daleko a uslyší zprávu, jako by mu ji někdo pošeptal do ucha.
Phil: Je to vážně skvělý. Reklamní agentury jsou velmi nadšený, protože pak se budou moc ponořit mnohem hloub do lidskýho mozku.
Lem: Zaměříme Ricka, často používá kopírku. Zaměř ho, dělá strašně moc kopií.
Phil: Nedávej to moc nahlas, naplno je zvuková vlna tak intenzivní, že způsobuje zvracení.
Ted: Způsobuje zvracení? Ten stroj můžeme využít třeba v armádě, nebo v modelingu.