Ted a spol.

Linda: Vyhýbáte se mi?
pan Krebs: Stejně to není možné.
Linda: Nechce se mi věřit, že jste řekl, že jsem vlezlá. To vy jste vlezlej.
pan Krebs: To vy mě pokaždé, když jdu kolem vás, zastavujete.
Linda: Já s vámi nevykecávám, to vy vykecáváte se mnou, protože vám to rozjasní den.
pan Krebs: Nerozjasní.
Linda: Ale ano!
pan Krebs: Je to můj den, já to vím líp.
Linda: Tak hele, já přece nejsem žádný Ryan, to vy jste Ryan. Vy pořád melete, ale já se s tím srovnám, beru vás, jaký jste, jste Ryan. A víte co? Už k vám nebudu nikdy přátelská.
pan Krebs: Fajn, hlavně když budete zticha!
Linda: Ne, já budu přátelská, protože taková jsem a líbí se mi to.
pan Krebs: Je mi to jedno.
Linda: Nebudu milá jen k vám.
pan Krebs: Bezva.
Linda: Jste zlý.
pan Krebs: Vy vztahovačná.
Linda: A nezdvořilý!
pan Krebs: Jste nána.
Linda: Vy starochu!
pan Krebs: Jste stejně vytočená jako teď já?
Linda: Ne. Co? Proč? Ne. Co se vám děje?
pan Krebs: Necítíte tu jiskru, která mezi námi konečně přeskočila?
Linda: Ne. Fuuuj! Jste děsnej člověk. Jsem přátelská osoba, co vás už nechce nikdy vidět. (Odchází, ale ještě se na pana Krebse otočí.) Zastavte se pak u mě, upekla jsem sušenky pro vaší paní.

(Phil nervózně chodí před Veroničinou kanceláří a mluví si pro sebe.)
Phil: Ty to Veronice nandáš, jsi statečnej, jsi silnej! Kdo otevřel dnes ráno marmeládu? Kdo to tý flašce nandal? No ty! Ty si přece borec, ty starej pardále!
Linda: (Přijde k Philovi.) Phile, ahoj.
Phil: Ahoj.
Linda: Přišlo mi, že vyšiluješ. Hlava je v pořádku?
Phil: Jo, je mi dobře. Vlastně moc ne, právě jsem si nalhával, že jsem ráno otevřel marmeládu. Je to znepokojivý!
Linda: To bude dobrý. Taky jsem se bála Veronicy, protože mě děsí. Je nebezpečná a říká se, že zazdila jednoho ulízeče v kanceláři, ale ty jsi... (Zahlédne pana Krebse.) Proč chodí pan Krebs po schodech? Má chromou nohu.
Phil: Prej se musí vyhejbat vlezlý blondýně u vás z oddělení. Mluvme o mně, a jak bude všechno dobrý.
Linda: Moment, tak mluvil o mně? Já nejsem vlezlá, to on je vlezlej. Haló, Krebsi! (Odchází.)
Phil: Kam jdeš? Ještě mi není dobře, je mi mnohem hůř a už tak mi bylo dost zle.

(v laboratoři)
Phil: Proč mám ten debilní systém předvádět Veronice já?
Lem: Protože já s ní mluvil naposled. Takže je řada na tobě, kovboji. Sedni na koně a víc o kovbojích nevím. Počkej, fazole.
Phil: Ale já s Veronicou o samotě ještě nemluvil.
Lem: Já vím, spolu se doplňujeme, jako labutě.
Phil: Ale sám budu jako půlka labutě, udělám jen velkej binec a pak zemřu.
pan Krebs: (Projde kolem Phila a Lema.) Pánové.
Phil: Neznámý člověk.
Lem: Ať jste kdokoliv, tady nemáte co dělat. Máme tu spoustu tajných věcí, které nemá nikdo vidět. Tak jo, něco vám ukážeme.
Phil: Labuť!
pan Krebs: Nenenene, nejsem tu od koukání, jen to tu obcházím, abych se někomu vyhnul.
Lem: Ryanovi? Je pryč, zmizel jako kouř. (k Philovi) To taky říkaj kovbojové, víc už nevím. Protéza. To není ono.
pan Krebs: Nene, ten kdosi je vlezlá blondýna a mluví na mě pokaždé, když procházím kolem ní. Je posedlá mou károu a manželkou. Nic na nich není, obě jsou malé a pochází z Japonska.
Phil: Víte, co vám rozjasní den? Pohled na nejmenší veverku, kterou vytvořila věda.
Lem: Ale musíte si na to nasadit masku, mohl byste jí snadno vdechnout.

(ve Veroničině kanceláři)
Veronica: Tak jo, netoužím vidět další předvádění psů a poníků. Který z vás bude mluvit? Pes a nebo poník?
Lem: No, my s Philem doufali...
Veronica: Takže poník. Mluv!
Lem: Jasně, takže, rozhlasový systém... (Phil začne gestikulovat.)
Veronica: (k Philovi) Dej ruce k tělu.
Lem: Instalujeme nové reproduktory na oddělení. Tak, aby vedení mohlo do systému odkudkoliv z budovy, musí nosit dva ovládací piny. (Odhrne si plášť a na košili ukáže knoflíky k rozhlasovému systému, které má připevněné na prsou.) Jeden na mikrofon, druhý na hlasitost. Připíchnuté tak, že piny vytvářejí dokonalou akustickou triangulaci. (Začne s knoflíkama postupně kroutit.) Otočíš tímhle, abys aktivovala systém a tímhle ovládáš hlasitost.
Veronica: A co když jsou ty dva knoflíčky připevněné na ženu? Nemyslíte, že by to mohl být problém? (Phil Lemovi naznačí, že Veronica myslí, ženské poprsí.)
Lem: (se smíchem) To mi nějak vůbec nedošlo.
Phil: To je dobrý, co říkáš?
Veronica: Dobrá, (Ukáže na Phila.) ty čelem ke zdi, (Ukáže na Lema.) ty řekni, že to předěláš.
Lem: Žá... žá... žá... (Phil začne pískat.) Žádný problém, potřebujeme víc hliníku a titanu.
Veronica: To je ono, výborně. A příště, až přijdete, smí do mé kanceláře jen jeden!

Ryan: Ahoj Tede. Nevíš něco o nohách? Jak tlustej má bejt palec, zejména, když... (Začne se zouvat.)
Ted: Tak to tedy ne. Poslyš Ryane, musím s tebou o něčem mluvit.
Ryan: O čem jenom chceš, Tede. Miluju naše rozhovory, sedět tu je taková nuda, povídání s tebou je to nejlepší za celej den.
Ted: Dobře, ukaž mi tu nohu. (Ryan se začne znovu zouvat.) Nenene, počkej, počkej. Hele, měl by sis uvědomit, jak moc se mnou mluvíš. Hele, mám tě rád, ale tady se musí pracovat, nejsme u holiče.
Ryan: Vážně? Takže moc mluvím?
Ted: No, obecně nevím, ale podle mě určitě ano.
Ryan: Tak to nerad slyším.
Sarah: (Vejde.) Ahoj broučku, můžeme jít na oběd?
Ryan: Asi jo. Tede, to je má žena Sarah.
Sarah: Ó, bože můj. To je Ted? Ryan mi o vás tolik povídal, jste tak báječný přítel. Jak si povídáte o jeho mámě a o mém těhotenství. (na Ryana) Ukázals mu ten palec, zlato? Neví, co to je?
Ryan: Ted je důležitej člověk, na moje palce nemá čas.
Ted: Nejsem až tak důležitý. Oh, někdo mi volá. Vibruje mi telefon, teď vibroval. (Předstírá, že telefonuje.) Haló? Páni, to je velký problém, musím ho okamžitě vyřešit. Hned jsem tam. (Telefon mu začne zvonit u ucha.) Jo, mám rozbitý telefon, zvoní, i když vibruje a já s váma telefonuju.

Ted: Asi požádám ochranku, ať Ryana přeloží. Jsem proto zlý člověk? Než na to odpovíš, zponzoroval jsem politického vězně přes Amnesty International a zachránil psa na dálnici. Jmenoval se Sparky, ten pes nevím, neměl psí známku.
Linda: Nechápu, co máš za potíže. Ryan je milej chlap, kterej rád poznává lidi. Jak říká moje máma, lidi nejlíp poznáte, když se s nimi víc poznáte.
Ted: To je ta samá paní, co říká, jez to, co jíš?
Linda: Hele, je tu pan Krebs. (Zamává na něj.) Projde kolem dvakrát, třikrát za den, je blbej jak štoudev a chce si povídat. Hele, jak to s ním koulím. Jak by řekla moje máma, čum, na co čumíš a sleduj, co sleduješ.
pan Krebs: Ahoj, Lindo, jak se dnes vede?
Linda: Bezvadně, pane Krebsi. A už jste zjistil, co vám dělá ten rámus v autě?
pan Krebs: Ó, ne, pro mě jsou auta jako ženy, když začnou dělat kravál, nevím, co si počít.
Linda: (se smíchem) Ale je fajn občas si s obojím vyrazit na flám, co?
pan Krebs: To jo. (Pan Krebs odchází.)
Linda: Pěkně jsme si popovídali, co? (k Tedovi) Vidíš, musíš brát lidi takové, jací jsou, Tede, a vyjít jim vstříct.
Veronica: Nesnáším Phila a Lema, zkusím je změnit.
Linda: Vy dva jste neuvěřitelní. Tedovi vadí Ryan, ty nesnášíš chování Phila a Lema, měli byste být oba tolerantnější. (Oba se na Lindu otočí.) Teď by mi to asi píchlo, protože jsem to zřejmě trochu přehnala.
Veronica: Linda má asi pravdu. (Odmlčí se.) Že to trochu přehnala a také má pravdu s tebou a Ryanem. Nebuď srab, Tede, když tě někdo otravuje, změň ho.
Linda: Ale ne, řekla jsem, že...
Ted: Ano, já to pochopil správně, Lindo. Neměl bych se bránit, ale něco udělat.
Veronica: Výborně, Lindo, přesvědčily jsme ho. Co my všechno společně nezvládnem.
Linda: Tak jsem to ale...
Veronica: Vím, jaks to myslela. Dobrý nápad, změním je. Tak, jak jsi navrhla.

(Ted odvede Phila a Lema k Veronice do kanceláře a nechá je poprvé s ní jednat o samotě.)
Ted: Pěkné jednání.
Phil: Co? Kam jako jdeš?
Ted: Není to moje věc. Pracuji na čtvrtletním rozpočtu. To bude dobrý.
Lem: Ale ne, stůj, Tede. (Ted zavře dveře a zvenku je drží.)
Phil: Tede! Tede! Tede! Tede!
Lem: Tede! Tede! Tede! Tede! (Phil s Lemem začínají panikařit a snaží se dostat z kanceláře.)
Phil: (Otočí se na Veronicu a pak zpátky k Lemovi.) Kdybys jen viděl, jak na nás zírá!
Veronica: Ale no tak, hoši, mám z vás špatný pocit. No tak, jděte od těch dveří. (hlasitěji) Jděte od těch dveří!
Lem: Copak je, Veronico?
Veronica: Takže zaprvé, víte, že se držíte za ruce?
Phil: (Pustí Lemovu ruku.) Ou, a to má být všechno?
Veronica: Ne. Firma si až teď uvědomila, že rozhlasový systém v budově potřebuje opravit. Všechno teď zní jako ten uklízeč, co ho tady někde zazdili. (Dá si ruku před pusu.) Pusťte mě ven, já nejsem duch. (se smíchem) Tady se hodně nasmějeme.

Ryan: Hele Tede, ty jsi studovanej. Kdo myslíš, že vyhraje v boji mezi Santa Clausem a žralokem?
Ted: Žralok.
Ryan: Špatně! Hele, když už si tady, co uděláme s problémy na Blízkém východě?

Ryan: Ahoj Tede, co je na mně novýho?
Ted: Nevím.
Ryan: Novej sestřih. Chceš vidět penis?
Ted: Co? Co je to s tebou?
Ryan: (se smíchem) Chápu, na co jsi myslel. Nene, moje žena je těhotná, mrkni se na ultrazvuk mýho syna.
Ted: Aha.

Ryan: Ahoj, moji tři oblíbenci.
Ted: (potichu k Lemovi a Philovi) Nemluvte, pokračujte, pokračujte.
Ryan: Mám zas mámu ve špitále.
Ted: Ó, to mě moc mrzí, Ryane. (pro sebe) Kruci!
Phil: (k Lemovi) Jdeme!
Lem: Jo.
Ryan: Nemůžou furt najít hlavu toho parazita.
Lem a Phil: (společně) Parazita? (pro sebe) Sakra!

Ted: (Vejde a začne se oprašovat.) Vzal jsem to po schodech. Mám ve vlasech pavouky? Za pět vteřin totálně zmagořím.
Phil: Klid, Tede, kdyby tě jeden z nich kousl, už by ses válel po podlaze v záchvatu pavoučího šílenství.
Lem: (při kontrole Tedových vlasů) Máš tak nádherný vlasy, takový bych taky chtěl. Co? Nic. (Praští Teda do ramene.) Bum. Už si čistej.
Phil: Šel si po schodech, abys nepotkal Ryana, toho ukecanýho od ochranky?
Ted: Ne, chci si udělat ve vlasech pavoučí svatyni, abych si za vládní peníze vylepšil vzhled hlavy.
Lem: (k Philovi) Sarkasmus, první známka pavoučího šílenství.
Ted: Ano, nechci potkat Ryana. Kdykoliv kolem něj jdu, vtáhne mě do čtvrthodinové konverzace. Udělej to pětkrát denně, a když to sečteš, nemáš čas zdokonalovat se v matice.
Lem: Jednou mě zatáhnul do půlhodinového hovoru o kolonizaci Marsu. Navrhuje tam pěstovat konopí.
Ted: Nechci toho kluka urazit, kdyby mu šlo nějak hezky říct - "Ubíjíš mě, ty jeden odsávači energie."
Phil: Vyhýbáš se obtížné situaci, poprvé cítím, že bychom mohli oba patřit ke stejnému druhu.
Ted: No a Veronica s námi chce nahoře probrat projekt. Proklouzneme zadem?
Lem: My nepůjdem kolem pavouků.
Phil: Leda bys nás vzal oba na ramena.
Lem: A utíkal.
Phil: Tak půjdeme radši předem.
Ted: Fajn, půjdeme kolem Ryana, ale nezastavovat, jdeme dál. Jestli někoho chytí, ostatní se nevrací. Pokud půjde o mě, tak se vraťte.