(Ted s Veronicou přistihnou Lindu, jak čmárá po obrázcích v jedné kóji.) Ted: Co to děláš? Linda: Ou, já už prostě začínám bláznit. Myslela jsem, že výzdoba kójí přinese společenskýho ducha, ale na vymyšlených osobnostech se společnost nevytvoří. Je to jak na střední, jen tu nikdo nebere drogy a nesnaží se otěhotnět. Veronica: Ta zfetovaná coura má recht, Tede. Linda: Hej. Veronica: Dávám ti za pravdu.
Veronica: Přicházím o rozum. Ted: Vážně? V mé kanceláři si udělali mejdan a ušpinili mi stůl. Veronica: Chtěla jsem být tak milá, že jsem si začala vymýšlet slova. Dnes jsem řekla Philovi fiškuntální. Ted: No jo, Phil, začal tě milovat. A jestli se ti tohle nezdá divný, pak už nevím co. Veronica: Ach, Bože, proto nosím pořád drdol, vytváří odstup, nedostupnost. Ach, chybí mi to. Já už ani nevím, kdo jsem. Ted: Hele, víš kdo jsi. Jsi skvělá šéfka, co se o všechno postará, a to je to hlavní. Veronica: Děkuju. A ty by sis neměl nechat špinit stůl od dědků. Ted: Já vím, je jedno, co si o mně myslí padesátiletí chlapi, teda kromě mýho táty. Veronica: Máš pravdu. Ted: S mým tátou? On ti něco říkal? Veronica: Ne, mluvím o lidech z firmy, ne všichni si tě oblíbí. Našla jsem v autě kočičí hovna!
(ve firemní jídelně pro zaměstnance) Phil: Ahoj Veronico, ještě nikdy jsem tě tady neviděl. Veronica: Neblázni, jsem tu skoro pořád. Co to tu smrdí? (Přičichne si k tácu s obědem.) Můj oběd, mňam. Phil: Jídlo tady není moc dobrý, řekl bych, že i sůl chce přisolit. Veronica:(se smíchem) Jsi moc zábavný člověk, Phile. Phil: Myslíš? Veronica: Jo, vlastně myslím, že jsi fiškuntální. Phil: Moje žena říká, že bych nepoznal vtip, ani kdyby mi utrhl ksicht. Veronica: To je moc dobře, že máš ženu.
Linda: Volala jsi mě, šéfko? Veronica: Ano, zaměstnankyně. Kvůli zvýšení morálky mám za úkol zjistit, co by potěšilo naše pracovníky. Ptám se tebe, protože ty jsi ta nejchytřejší a nejlepší osoba v celé naší firmě. Linda: Budu hádat, poradili ti, abys nás chválila. Veronica: Vidíš, jak jsi chytrá. Linda: Děkuju, ale proč si myslíš, že já vím, jak potěšit zaměstnance? Veronica: Protože jsi jako skříňka s návrhy, tak ti říkají nahoře. Linda: Nikdy jsem se nepodepsala pod svoje vynikající návrhy, jak ví, že jsou ode mě? Veronica: Ostatní si stěžují, že se do té skříňky už nic nevejde. Linda: Oh, jasně. Víš, když lidi seděj ve stejných kójích, připadají si naprosto anonymní. Není tu společenský duch, osobně jsem se vždycky cejtila vyřazená, jako bych byla čip bez tváře v obřím odlidšťujícím stroji. Veronica: Óó, pomalu, předsedo Mao, nechci manifestaci, potřebuju něco, co by lidi potěšilo. Linda: No, firma by mohla začít tím, že nám vytvoří osobitější prostory, třeba nám vyzdobí naše kóje fotkama a obrázkama. Veronica: Vážně? A to vám stačí? Linda: Hm. Veronica: S vámi trubci to je snadné. Linda: To nebyl kompliment.
Bob: Jo, určitě by se ti moc líbilo ve starejch časech, tehdy neexistovalo sexuální obtěžování. Manny: Nebylo nic lehčího, než říct ženský, co ti nechtěla dát, ať si vyklidí věci ze svýho stolu a maže domů. Ted: No, to zní náramně, vážně. Tak, řekněte všem ve své věkové skupině, jak jste se pobavili. Manny: Zejtra to bude ještě lepší, teď jsi člen naší party, zítra tě zveme na oběd my. Bob: Budeš potřebovat bankovky a klín.
(na společném obědě) Manny: Něco mi sem nepasuje, je tu pět stejků a jeden salát Caesar s dresingem bez tuku. Ted: Mám rád lehčí oběd, abych byl bystrý celý den. Bob: Podívejme, pan dokonalý, pan v práci vždy ve střehu. Manny: Tede, ty jsi tak upravenej, jako bys vystoupil z časopisu. Nikdy sis nekápl hořčici na triko a kurva ti nepoblila kaťata? Ted: Jedno z toho se mi stalo na basketu, když mi bylo 12, neřeknu vám, co to bylo, ale byl to můj životní zápas. Vždyť já se taky rád zasměju. Manny: Vážně? A co piješ? Ice tea? Kdysi bylo zvykem dát si k obědu pár panáků. Ted: Dobře, tak to uděláme po staru. (Mávne na číšníka.) Panáka všem. A říkejte mi pan, co dává k obědu panáka, ale nesmíme to přehnat, je pracovní den. Vím, že je dlouhý, ale někdy je to výhoda.
Phil: Vypadám v tý košili jako vačice? Lem: V týhle ne, proč? Phil: Moje žena dneska celý ráno mlela - "V tý košili vypadáš jako vačice." Lem: Jo, někdy nechápu, jak s ní můžeš vydržet. Phil: Obvykle jsem úplně zticha, dokud neodejde.