Ted a spol.

Veronica: Ten černý problém se proměnil v noční můru.
Ted: Vážně? Potíže s operací Bílý stín?
Veronica: Podle osobního oddělení je nezákonné najmout tlupu bělochů, je to prý diskriminace. Měli bychom najmout další černochy, aby chodily za našimi černochy, což nedává smysl, protože náš systém neuvidí ani je. Takže musíme najmout víc bělochů pro ty nové černochy, což nelze udělat, aniž bychom najali další černochy. Ah Tede, dnes mám děsný, děsný, děsný den.
Ted: Nápodobně. (Políbí Veronicu.)
Veronica: A náhle se děsný den mění k lepšímu. Ne, že bych si stěžovala. (Ted se začne svlékat.) Tede počkej, asi to není dobrý nápad.
Ted: Nemohla jsi to říct o něco dřív?
Veronica: Kdybychom to dělali, bylo by to hezké, ostatně jinak to neumím, nejsem upejpavá a navíc nám dvěma to spolu klape, ale jde o to, že dnes by ses nemiloval se mnou.
Ted: Ale no tak, Lindo.
Veronica: Hm.
Ted: Dobře, máš, máš pravdu. Poslyš nejsi... víš.
Veronica: Co Tede? Vzteklá, zklamaná, hladová? Povýšená, že beru 2x tolik co ty? Neboj se, nic z toho není pravda, možná mám hlad a taky to o těch penězích. Teď si promluvíme o institucionálním rasismu.
Ted: Umíš vážně rychle změnit téma.
Veronica: Přemýšlela jsem a problém je úplně jinde.
Ted: Proč ten nový systém nevyhodí a nevrátí ten starý?
Veronica: To by bylo příliš drahé. Tede, tady nejde o rasy, ale jde o peníze, vždycky jde o peníze. Peníze před lidmi, to je heslo naší firmy, vyryté přímo do podlahy v hale. V latině ale působí docela hezky.

Phil: Hele, podívejme se, světla svítí.
Lem: Svítí, Phile.
Phil: Vidíš, už to opravili. Vždycky se vyplatí bojovat za svou věc, pochopil jsem to, když jsem vrátil v restauraci nedovařený kuře. Jo, nakonec jsem platil kuřata dvě, ale i tak jsem...
Lem: Oni to neopravili.
Phil: Jo, světla svítíly, když jsem přišel.
Lem: Udělali to, že najali za minimální mzdu bandu bělochů, co chodí za černochama a aktivují ty senzory.
Phil: Oh.
Lem: To je Stu, děsnej idiot, ale narodil se s božím darem spustit světelný senzor, a tak je tady.

Ted: S Lindou jsem nespal a trápíme se. My dva jsme spolu spali jednou a jsme v pohodě.
Veronica: Já jsem jiná než ostatní ženy, tím jiná myslím lepší.

(Lem s ostatními černochy a Philem vejde k Veronice do kanceláře.)
Lem: Veronico! Ach bože, to zní agresivně.
Veronica: To nevadí. Myslím, že vím, proč jste přišli. (Uvidí Phila.) No, někteří.
Lem: Připravil jsem si to, eh... Veronico, jste skvělá šéfka...
Veronica: Díky Leme, to stačí. Musím se vám totiž jménem Veridian omluvit za tuto neomluvitelnou situaci. Chápu, čím procházíte. Vím, jaké je spatřit hnusnou tvář diskriminace.
Lem: Víte?
Veronica: Ano, vím to. Když mi bylo 16, byla jsem dokonalá a oslňující, vlastně jsem byla božská. Ve škole jsem byla jako labuť mezi ošklivými kačátky, všechny holky mne nenáviděly a ignorovaly mne jako vás ignorují naše senzory. Kdybych neměla smlouvy na modeling a útěchu kluků z koleje, asi bych nepřežila.
Phil: Páni, tohle jsem teda netušil.
Veronica: Ne, jak bys mohl, ty přece nejsi dokonalý.
Phil: Děkuju.
Veronica: Slibuji vám, že firma bude ten problém okamžitě řešit a vyřeší ho. Ještě něco?
Lem: Skvělá šéfka, spravedlivá, vlasy jako zlato, to je všechno.
Veronica: Máte u mne dveře vždy otevřené, zavřete je cestou ven.

Phil: (Přijde ráno do práce a najde tam Lema.) Dobrý ráno, jsi tu nějak brzo.
Lem: Byl jsem tu celou noc.
Phil: Vážně? No jo, svobodnej muž, taky bych chtěl přes noc zůstat v laborce.
Lem: Nebyl jsem tu protože jsem svobodnej, ale protože jsem černej a tak se mi dveře neotevřely.
Phil: Co? A proč jsi nezavolal ochranku?
Lem: Volal jsem Lamontovi, strávil celou noc uvězněnej v kukani.
Phil: To je hrozný, musíš promluvit s Veronicou.
Lem: Udělám to.
Phil: Ne vážně, fakt musíš.
Lem: Udělám to.
Phil: Ne, neuděláš.
Lem: Já to udělám!
Phil: Tentokrát za sebe musíš bojovat, teď nejde jenom o kávu s delikátní vůní, tady jde o tvojí hrdost.
Lem: Já mám svojí hrdost a teď mě prosím odveď na záchod! No dobře, máš pravdu, seženu pár černejch zaměstnanců a zajdeme si promluvit s Veronicou.
Phil: Prima nápad, v množství je síla. Ona je až moc přitažlivá, abys na ní byl sám.
Lem: Když seženu dost lidí, třeba mě mezi nima nepozná.

Ted: Podle Lema se v laborce začalo dít něco zvláštního se senzory pohybu.
Veronica: Oh, ano, vyměnili jsme všechny senzory v budově, teď máme nejnovější zařízení. Tyhle senzory zachycují světlo odražené od pokožky.
Ted: Lem tvrdí, že nefungují.
Veronica: Lem se mýlí. Fungují, ale je pravda, že nějak nereagují na černé lidi.
Ted: Nereagují na černé na lidi?
Veronica: Já vím, divné, že jo?
Ted: Je to víc než divné, je to v podstatě, no, rasistické.
Veronica: Firma tvrdí, že nemůže jít o rasismus, když senzory černé lidi nezachycují, oni je jenom ignorují. Při nejhorším to prý lze označit za nezájem.
Ted: Ale vědí, že to musí opravit, že ano? Prosím, řekni, že to vědí.
Veronica: Jistěže ano a pracují na tom, ale bylo by dobré si připomenout fakt, že to reaguje na Hispánce, Asiaty, ostrovany z Tichomoří i Židy.