Ted a spol.

Linda: Chci nahlásit knihu, kterou zaměstnanec Veridian prodal jiné společnosti. Žádám, aby se jí naše firma zmocnila a netrestala osobu, která ji napsala. O to poslední vás snažně prosím.
Veronica: Jde o tu knihu, co jsi psala, když jsi předstírala nemoc?
Linda: Jak jsi...
Veronica: Stačí se podívat na Phila a všechno mi poví, i věci, které nechci vědět, třeba jak ušetřit čas, když si myje nohy.
Linda: Zjistila jsem, že moje nakladatelství vlastní obří konglomerát a používá moji postavu, aby prodávala pivo dětem v Asii.
Veronica: Zbožňuju Asii, neplatí tam žádná omezení. Vědělas, že firmy mají dovoleno střílet lidi na ulici? Bylo by fantastické přestěhovat naši firmu do Asie.
Linda: Já vím, tady je ukrutně těžký někoho zabít, přesto chci svou zemi zpět. No, ale pokud firma získá mou knihu, musí ty reklamy přestat, ne?
Veronica: Ano, ale ten spor se potáhne dlouhé roky, tvá kniha tě z naší firmy nedostane.
Linda: Nemám na vybranou.
Veronica: Podívejme se, tak moc jsi chtěla z firmy vypadnout, a když máš problém, za kým hned běžíš pro pomoc? Za firmou, za požehnanou firmou, řekni to se mnou.
Linda: Požehnaná firma.
Veronica: Žertuju, jen jsem tě zkoušela. Teď řekni...
Linda: Veronico.

(Veronica se objeví nečekaně u Teda doma.)
Veronica: Jedu kolem a napadlo mě, že si Rose dá možná ráda pizzu.
Ted: Obvykle jí nekrmím v půl dvanáctý, když jde zítra do školy a spí.
Veronica: Ale každý se rád probudí kvůli (o něco hlasitěji) pizze, nebo bonbónu, nebo podepsaný fotografii Zaca Efrona. (Do místnosti vejde Rose.) Tady ji máme, co se děje, zlato? Nemohla jsi spát, protože se bojíš, že u nás někoho propustí a že se to na mně špatně odrazí?
Rose: Ne, někdo tu nepoužívá vaši technologii Tichý prásk.
Ted: Slíbilas, že už z ní nebudeme vysávat další informace.
Rose: Stejně už nic dalšího nevím, všechno už jsem řekla dnes u večeře. (Veronica se otočí na Teda.)
Ted: Nemohl jsem odolat, rád zachraňuju lidi. Je to neomluvitelné, promiň.
Veronica: Ó můj Bože, takové pokrytectví, jako bych tě ani neznala. Hraný vztek. No tak dál, co jsi z ní dostal?
Ted: Jasně, tak tedy, dcera Jeffreyho Boucharda jí řekla, že se v sobotu stěhují.
Rose: Jedou do Seattlu.
Veronica: Jeffrey Bouchard?
Ted: Další inženýr, na zdi v kanclu jsi s ním na fotce.
Veronica: Lidé se se mnou chtějí neustále fotit, jsem jako západ slunce. No, ale proč se můj fotopřítel Jeffrey Bouchard stěhuje do... Moment! Firma Zell sídlí v Seattlu.
Ted: Ano, a vyvíjí naváděcí systém podobný našemu.
Veronica: Bouchard chce ukrást technologii Tichý prásk a opustit loď. Jak to mohl udělat, po tom, co mě použil místo západu slunce.
Ted: Měla bys tu fotku sundat a dát ji do šuplíku vedle té se Saddámem Husajnem, jak jedete na dvoukole.
Veronica: Jo, to bylo ještě než zblbnul.

(Lindu přijde domů navštívit Phil.)
Phil: Ahoj Lindo, tak jaká nová dobrodružství provádí můj nevlastní bratr lemur s mojí opičí macechou?
Linda: On nic neprovádí, civěl na mě, jak se cpu zmrzkou z piksly a pak jak čumím na čtyry starý epizody Alfa.
Phil: Třeba můžu pomoct. Ou, jednou jsem měl románek se 70-ti letou ženou, můžeš to použít.
Linda: Leda bych vyblila tu zmrzku.
Phil: Nemusel jsem sem chodit, víš?
Linda: Promiň Phile, já jen, co jestli to nezvládnu? Třeba fakt nejsem spisovatel. Co jestli skončím jako zkoušečka produktů, co dělá pro bezduchou firmu s nedokončenou pohádkou o lemurovi v šuplíku?
Phil: To zvládneš, Lindo. Řekni, co zatím máš.
Linda: Lemur je ubitý svým nudným životem bez inspirace na malém stromě, jeho kamarádi se shromáždí a pomůžou mu najít odvahu odejít a hledat štěstí.
Phil: Jasně, co kdyby sehnal na léto práci jako řidič dodávky a potkal sexuálně podnikavou postarší dámu, která ho hrubě zbaví panictví!
Linda: Dík, že ses stavil, Phile.
Phil: Počkej, proč vlastně opustil svůj strom?
Linda: Protože ho ten strom ubíjí a Linda má svůj sen a lemur, lemur má taky sen a ona, já i on víme, že život je pěkný. Proč by měl zůstávat na tom stromě?
Phil: Možná proto, že tam jsou všichni kamarádi? Ne, vlastně jsi říkala, že mu lemuři chtějí pomoct, možná se pak rozhodne, že zůstane.
Linda: Přesně, to je bezva konec. Lemur pochopí, že nemusí nikam chodit a hledat štěstí. Jo! Protože jediný štěstí, který my potřebujeme, je přátelství. Když máš přátelé, neodešel bys za žádným dobrodružstvím světa. Polib si, Veridian, jsem bohatá a odcházím!

(Ted a Veronica pozorují děti ve firemní školce.)
Veronica: Děti, jsou k zulíbání, svým způsobem jsou jako lidi.
Ted: Jo, proto je zakázáno je jíst. Takže jsme zachránili Spielmana.
Veronica: Ano. Je škoda nechávat zdroj, jako je Rose, zahálet, ne?
Ted: Ne, to není, je to dobře. Dohodli jsme se, že to bude jen jednou.
Veronica: Správně, zachraňujem lidi, proč se zachovat hrdinsky, tak jako dnes, víc než jedenkrát?
Ted: Veronico.
Veronica: Rozumím Tede, kdyby to bylo na tobě, nebyl by žádný Schindlerův seznam, byl by to Schindlerův jedinec.

(Lem se s Nadine miluje na gauči v její kanceláři a přitom sleduje své hodinky.)
Lem: Když to kousek přetáhnem, zaplatím celou hodinu, nebo je to po čtvrt hodinách?
Nadine: Já nevím, jak je to s penězi.

(Lem vejde k Nadine do kanceláře.)
Lem: Promiň, že ruším Nadine, ale slyšel jsem divnou věc. Zdá se, že musím firmě platit, kdykoliv jsme spolu. Tedy kdykoliv se spolu vyspíme, musím za to zaplatit.
Nadine: Ó můj Bože, to je příšerné.
Lem: Já vím, je to tak...
Nadine: Hnusný?
Lem: Jasně, hnusný, ale nepřipadá mi to vlastně...
Nadine: Extrémně hnusný? Fuj. (Políbí Lema.)
Lem: A tahle ústa chodí k soudu?

(Lem narazí na chodbě na Veronicu.)
Lem: Veronico.
Veronica: Ó, zaměstnanci, kam se hneš, jako bych se zmítala v pavučinách.
Lem: Nevíš, proč je moje výplata tenhle týden nižší?
Veronica: (Podívá se na Lemovu výplatní pásku.) To je platba za služby právního oddělení, zřejmě jsi strávil čtyři hodiny s nějakým právníkem.
Lem: No, scházím se s Websonovou, ale to se netýká právních věcí. (Veronica se na něj zamračí.) Mám to snad říct jinak?
Veronica: Každá hodina jim musí být proplacená a je jedno, jestli jde o nákup domu, nebo jetli ji obděláváš jako lán obilí. Pokud trávíš čas s právničkou, musíš za to zaplatit.
Lem: Ale to redukuje vztah s tou nádhernou, inteligentní ženou na...
Veronica: 300$ na hodinu.

Rose: Tasha mrskla myší bobky po Molly, a ta začala bulet, protože se jí přilepily na hrozny. A hrozny jsou Mollyino nejoblíbenější ovoce, po broskvích, hruškách, mangu.
Veronica: Ó, můj Bože, jak triviální. Jak to vůbec vydržíš?
Ted: Veronico, musíme jemně, dobře? Musíš být milá, ale konkrétní.
Veronica: No tak, dítě! Jaks věděla, že Larryho mají vyhodit z práce?
Rose: Grace Hutchensová to říkala.
Veronica: Grace Hutchensová? To bude Berta Hutchense dcera.
Ted: To dává smysl, Bert je vedoucí na osobním, musela něco doma zaslechnout.
Veronica: Co ještě Grace říkala? Přijde někdo další o místo?
Rose: Nevzpomínám si.
Veronica: A nebo snad nechceš?
Ted: Veronico! Broučku, když si na něco nepamatuješ, nic se neděje.
Rose: Myslím, že Grace říkala, že nějaký Paul, že ho chtějí vyhodit.
Ted: Byl to Paul Spielman? Mysli, kotě, mysli! (Zarazí se.) Nebo na tebe bude Veronica zase neadekvátně tlačit.
Rose: Myslím si, že to byl Paul Spielman.
Veronica: Ó, Bože chraň, ne Paul Spielman.
Ted: Nemáš zdání, kdo je Paul Spielman.
Veronica: Ani v nejmenším.
Ted: Je to jeden z nejlepších inženýrů.
Veronica: A oni ho klidně vyrazí na dlažbu, aniž by přemýšleli, jak slabá budu z pozice šéfa vypadat?
Ted: Paul je na tom hůř, to víš, má čtyři děti.
Veronica: Fajn, nemám city, ale s tím se dá žít. V každém případě mu zachráníme místo.

(Linda přijde do laboratoře.)
Linda: Ahoj kluci, prodala jsem knížku pro děti. Jo!
Phil: Tak blahopřeju.
Lem: To je skvělé.
Linda: Podle mě v ní není žádná postava, co by vypadala jako někdo, koho znáte. (Ukáže jim nákres lemura.) Co říkáte? Nebylo by fajn podepsat mi o tom prohlášení?
Phil: Ježkovy voči, to jsem já!
Linda: Nejsi to ty, ty egomaniaku!
Phil: Líbí se mi.
Linda: Tak jo, jsi to ty.
Phil: (směrem k Lemovi) Leme, říkal jsem ti, že by mi ocas slušel.
Lem: Ale ne tak jako mě parohy, sice bych musel odříznout střechu auta, ale fakt by to stálo za to, a to i v dešti.
Phil: (směrem k Lindě) Dej si pozor, ať se firma o tvé knize nedozví.
Lem: Jo, v zaměstnanecké smlouvě stojí, že cokoliv stvoříme, automaticky patří Veridian.
Linda: Já myslela, že se to vztahuje jenom na vědu.
Phil: Cokoliv vytvoříme, věda, literatura, poezie, tragická balada.
Lem: Dokonce i ta rybí pomazánka, co jsem loni přinesl. Veridian prodala recept aerolinkám, teď se s ní postřikuje ranvej, když jde letadlo na obtížné přistání.
Linda: Chtěla jsem na ní pracovat, když jsem tady, protože se blíží uzávěrka, ale nemůžu riskovat, že mi ji firma zabaví. Co budu dělat? (po chvilce ticha) Vy myslíte na parohy a ocasy, že jo?
Phil: (k Lemovi) Proč mají zvířata vždycky na svým těle to nejlepší?
Lem: Chtěl bych mít dýchací otvor.

Lem: Mám výplatní šek o něco lehčí, co ty?
Phil: Já ho neotevírám, dávám ho manželce. Nemá ráda, když strkám nos do našich financí.

Veronica: Když vyhazují lidi z mého oddělení, tak vypadám jako slaboch, jako by byli postradatelní. Poslyš Tede, máš rád lidi, s Roseinou pomocí je přece můžeme zachránit. Neměl by to člověk pro druhého člověka udělat?
Ted: Dobře, máme tu dobré lidi a rád jim zachráním místa. Můžeme si jedinkrát promluvit s Rose, jemně.
Veronica: Fajn, přivedem ji sem, otevřem ji jako humří klepítko a vysajem z ní sladké masíčko informací. Vtip.
Ted: Vím, že ti děti nechutnají, ale přesně tyhle řeči a tvá perníková chaloupka v lesích ty povídačky pořád živí.

Veronica: Firma začala s druhým kolem propouštění, ve vývojovém oddělení začaly padat hlavy. Právě vyrazili nějakého chlápka z Peteova sektoru.
Ted: Vážně? Nejmenoval se Larry Vdolek, že ne?
Veronica: Jsi rasista Tede, už si nesmíme dělat legraci z toho, jak se lidi jmenují, je to ohavnost. Ten chlápek se jmenoval Larry Volek.
Ted: Larry Volek? Včera v družině Rose slyšela, že někdo jménem Larry Vdolek přijde o práci.
Veronica: Věděla to? Jak mohla předem vědět věc, která je tak tajná?
Ted: Jedno z dětí to povídalo.
Veronica: Kdyby nám Rose mohla říct, koho chtějí vyhodit, můžeme jim zachránit místo. Dostat vyhazov není nic hezkýho.

Linda: Ahoj, Bloopity-bloo.
Ted: Bloopity-bloo?
Linda: Je to tvá přezdívka, která mě napadla jako na zavolanou.
Ted: Čím ses sjela, než si ráno šla do práce?
Linda: Sjíždím se životem, Tede. Víš, jak píšu ty knížky pro děti? Jednu jsem prodala.
Ted: Vážně? Tak blahopřeju.
Linda: Kousek jsem poslala spoustě nakladatelů a jeden ji koupil. Čeká mě nové povolání, budu bavit děti, místo abych dělala ve firmě, která je používá k montování zbraní.
Ted: Ale kdo nás bude soudit, až odejdeš? Ne, teď vážně, je to skvělé. Je to ta o tom lesním tvorečkovi, co vypadá jako Phil?
Linda: Je to lemur a nevypadá vůbec jako Phil. (Ukáže Tedovi nákres.) Mají úplně jiný zbarvení.

(Do výtahu k Lemovi a Philovi nastoupí žena a začne se s Lemem líbat, po chvilce opět vystoupí.)
Phil: Byla moc milá.
Lem: To byla Nadine.
Phil: No prima, takže se znáte.
Lem: Jo, je to firemní právnička. Promiň, že jsem tě nepředstavil.
Phil: Tvůj jazyk měl dost práce, když jsi jí ho strkal do pusy.
Lem: Je tak úžasná, akorát že máme tak dlouhou pracovní dobu a nemáme na sebe čas. Tak se obvykle scházíme v její kanceláři, kde má dveře na zámek a skříň, kde si věšíme šaty, abychom byli po svěžím uspokojení jako ze škatulky.
Phil: Já byl v téhle budově nahý jen jedinkrát, když mě odvšivovali. Vzpomínáš, jak utekly supervši a chtěly mě kolonizovat?
Lem: Hm, tohle je mnohem lepší.

Veronica: Kam jdeš?
Linda: Na záchod.
Veronica: Se všemi věcmi?
Linda: No, jdu na můj záchod domů, není mi dobře. Potřebuju jít teď na pár dní domů a sedět na záchodě. Jo, má to logiku.
Veronica: Ne to nemá. Kdybych měla víc času, prohnala bych tě jako kočka myš, ale musím někomu zachránit práci. Takže si dělej co chceš, mně je to fuk. A to logiku má.