Ted a spol.

(Ted vezme svou dceru Rose do firemní školky.)
Lisa: Rose, maluješ ráda?
Rose: Jo!
Lisa: Pak máš velké štěstí, protože dnes budeme kreslit bílé čáry na parkovišti.
Ted: Ah, děti malují parkoviště?
Lisa: Celé ne, jenom čáry.
Ted: Přesto mi to přijde trochu...
Lisa: Inovativní? To je, ve Veridian dynamics přetváříme děti dneška v pracovníky budoucnosti.

Veronica: (Právě vyhodila jednoho ze zaměstnanců.) Nevím, kolik vyhazovů už jsi zažila, ale šlo to skvěle!
Rose: Bylo to poprvé.
Veronica: Hm, tak to jsi dobrá. Ten další půjde ještě líp, když to zkusíš ty.
Rose: Chceš, abych někoho vyhodila?
Veronica: Jsi nerozhodná. Nikdy nesmíš váhat zlato, buď na to máš nebo ne!
Rose: Táta vždycky říká, abych se nebála vyzkoušet něco nového.
Veronica: Máš jeho požehnání.

Veronica: Umíš přinutit lidi, aby ovládali své emoce. To je veliký přínos.
Rose: Hm, děkuju?
Veronica: Ano, děkuju je správně.

Rose: Já se nudím.
Veronica: Já ne! Tak jo, řeknu ti znovu ten vtip o opici.
Rose: Nepochopila jsem ho.
Veronica: Protože nevíš, co jsou akciové opce.
Rose: Vím to, ale i když jsi mi to vysvětlila, nepřijde mi to vtipný.
Veronica: Je to vtipný. (Předá Rose knihu.) Na, jdi se sednout támhle a studuj.
Rose: Umění války? To se mi nechce číst.
Veronica: Věř mi, tví nepřátele ji znají.

Veronica: Tede, Phil a Lem mají nějaké potíže, zajdi do laborky zjistit, co se děje.
Ted: Teď nemůžu, musím být s Rose.
Veronica: Já jí umeju.
Ted: Říkal jsem být, ne mýt.
Veronica: Hm, to je ještě lehčí.
Ted: Tím, že sis myslela, že budu Rose mýt, jsem získal pocit, že toho o dětech asi moc nevíš.
Veronica: Vím, že se musí čistit. Tede, selhala jsem snad někdy v něčem? Ne! Ty selžeš, když nepůjdeš do laborky.

Linda: Jdu s expřítelem na kafe.
Ted: Ty máš expřítele?
Linda: Mám hory expřátel, Tede. Ne hory, ale hodně, pár, tak akorát. Don se nedávno vrátil z Paříže a chtěl by se mnou zase chodit.
Ted: A co ty?
Linda: Já ještě nevím, tobě by to snad vadilo?
Ted: Ne.
Linda: Ale vadilo, aspoň řekni, že by ti to vadilo.
Ted: Tak jo, možná.
Linda: Na to ale nemáš právo. To ty jsi mě od sebe odkopl. "Vypotřeboval jsem si aférku s Veronicou, takže nemůžu mít další", přesně tohle jsi mi řekl.
Ted: Vedu tohle oddělení, nemůžu si to dovolit.
Linda: Neomlouvej se, chápu to. Musím jít, jdu s Donem do kavárny Dopřej si chceš. Tam si dáš, po čem toužíš a nastaráš se o mínění druhých. A je to bašta, věř mi, protože ta bašta cvičí jógu už asi sedm let. Kdybys to nepochopil, tak ta bašta jsem já! Metafory mi nejdou, ale mám ráda sex!

(Phil si vezme sendvič a strčí si ho do kapsy.)
Lem: Neber si je do laborky.
Phil: Proč?
Lem: Protože si je zase zapomeneš v kapse jako obvykle. (Phil vyndá z kapsy dva sendviče.) Tak vidíš, máš jich tam víc, než kolik sis jich tam dal.
Rose: Tak Lem je tvůj šéf?
Phil: Co? Ne, Lem není můj šéf.
Lem: Jsme si rovni.
Phil: Jak tě to napadlo?
Rose: Podle toho jak ti nařizoval, co máš říkat a dělat.
Lem: Pleteš se, my dva jsme si rovni, naprosto. Tak ahoj!

Veronica: Tede, máme tu falešné poplachy kvůli zamoření, které se spouští v laboratoři. Brzy odhalíme příčinu, ale firmu napadlo, že když si zaměstnanci navlékají svoje ochranné obleky, tak nepracují, a proto jim to zakážeme.
Ted: Nesmějí si brát ochranný oblek, když je poplach?
Veronica: Když je falešný poplach.
Ted: A jak to poznají?
Veronica: Většinou jde přece o falešný poplach.