Ted a spol.

Veronica: Ahoj Lindo, co si spolu zajít na oběd. V jednu? Bezva.
Linda: Myslím, že to není dobrej nápad.
Veronica: A na panáka?
Linda: Veronico, promiň, ale já už...
Veronica: Chápu, kašleš na mě.
Linda: Nene, já s tebou opravdu moc ráda trávím všechen čas, ani si tolik radosti nezasloužím. Já vím, zkazila jsem to, jsem prostě naprostej magor, ale napadlo mě, že pro ty mé nedostatky bysme si měly dát pauzu.
Veronica: No, je to zvláštní, protože já si taky chci dát pauzu, takže nám to skvěle vyšlo. Sbohem!

Veronica: Obvinila jsem Omara Sharifa, že je terorista, tak ho vyrazili z letadla a já zabrala jeho sedadlo v první třídě.

Veronica: Svedla jsem trenéra svého kluka, abych zjistila, jestli mě nepodvádí. Nepodváděl.

Ted: Ahoj, hezký účes?
Linda: Líbí se ti? Byly jsme s Veronicou u kadeřníka, trávíme spolu spoustu, spoustu a spoustu času, už celej tejden.
Ted: Konečně se zbližujete.
Linda: Nezbližujeme se, ona mě pohlcuje.
Ted: Tak v tom pokračuj, ten účes je vážně báječný.

(u Veronicy v kanceláři)
Veronica: Lindo, není pro mě lehké to říct.
Linda: Chceš mě vyhodit.
Veronica: Ne, je snadné říct máš padáka, ale chci říct tohle, to tajemství o dědečkovi už nosím roky a bylo úžasné se s tím konečně někomu svěřit.
Linda: Vážně? To moc ráda slyším.
Veronica: Takže, díky, že jsi mi naslouchala. Propouštíme tě.
Linda: Co?
Veronica: Další způsob, jak to říct, ale je pravda, že jsem spala celou noc jako dítě.
Linda: Myslela jsem, že se bojíš, abych nevykecala tvý tajemství.
Veronica: Na to jsem nemyslela, to mě ani nenapadlo, ale dělej, co uznáš za vhodné, Lindo.
Linda: To mě ani nenapadlo, jsme přítelkyně, a to si přátelé nedělaj.
Veronica: Přátelé, líbí se mi, jak to zní. Dobrá, jsme přítelkyně.
Linda: Tak jo, kamarádů není nikdy dost.
Veronica: Sestru jsem krmila ve spánku, aby nebyla hubenější než já.
Linda: Uf, páni. Jsi moje první kámoška, co něco takovýho dělala.
Veronica: Je to tak fajn pocit, že jsem se konečně mohla přiznat. Vezmeme si volno a budeme si povídat, půjdeme na dobrou snídani někam, kde nás nebude nikdo rušit.
Linda: Já nevím, mám spoustu práce na Dopplerově projektu.
Veronica: Jdeš se šéfkou, neboj se. Navíc můžu ten projekt předat Joeovi.
Linda: Vážně? Já ten projekt totiž nesnáším.
Veronica: No a já Joea, budeme spokojené obě.

Phil: Ahoj Lindo.
Linda: Celou noc jsem nespala, všechno jsem si s Veronicou podělala. Včera se mi otevřela a řekla mi dost osobní věci, teď toho vím moc, asi mě dá vyhodit nebo deportovat, nebo co já vím.
Veronica: Ahoj Lindo, pojď do mé kanceláře.
Linda: Dobře, slyšeli jste to? Veronica chce, abysme šli k ní.
Veronica: Ne, jenom ty. (Odchází.)
Linda: (k Philovi a Lemovi) Musím přestat pít, vždycky mě buď vojedou nebo vyrazej. (Odchází za Veronicou.)
Lem: Asi začnu pít, ty následky beru.

Veronica: Díky, že si mě zavezla k babičce a pomohla mi odnést její věci.
Linda: Zvládáš to naprosto úžasně, je to hrozná smůla, že tvoje babička i řidič umřeli v jednom týdnu.
Veronica: Co? Á, už chápu, ne, byla to jedna osoba.
Linda: Zaměstnala jsi svojí babičku, aby tě vozila?
Veronica: Neměla peníze, ale nechtěla milodary, byla to velmi hrdá žena a velmi hrdý šofér.
Linda: Nechceš si popovídat o tom, jak je těžký, žes ji ztratila?
Veronica: Ah, to je milé, ale ne.
Linda: Víš to jistě?
Veronica: Bojím se, že by to narušilo naše vztahy a nemohly bychom spolu pracovat, ale jsem ochotná to riziko podstoupit.
Linda: Radši prostě půjdu domů.
Veronica: Neblázni, povídejme si. Nedáme si víno?
Linda: Jo, dala bych si celý kanystr.
Veronica: Dobře, ale obsloužíme se samy, před týdnem mi zemřela hospodyně.

Veronica: Á, sakra.
Linda: Co se děje?
Veronica: Před pár dny mi zemřel řidič a nemám za něj náhradu.
Linda: Oh, to mě mrzí, můžu tě svézt já?
Veronica: Jo, to by šlo, ale nemůžu ti platit tolik, co svému řidiči.
Linda: Nemusíš mi platit, ber to ode mě jako laskavost.
Veronica: Tak jo, ano, děkuju. Co? Děkuju? Jo! Dojdu si pro věci, můžeme cestou něco vyřídit?
Linda: Jistě.
Veronica: Eeeh.
Linda: Bez placení.
Veronica: Tak ten auťák přistav.