Ted a spol.

Linda: Vyhýbáte se mi?
pan Krebs: Stejně to není možné.
Linda: Nechce se mi věřit, že jste řekl, že jsem vlezlá. To vy jste vlezlej.
pan Krebs: To vy mě pokaždé, když jdu kolem vás, zastavujete.
Linda: Já s vámi nevykecávám, to vy vykecáváte se mnou, protože vám to rozjasní den.
pan Krebs: Nerozjasní.
Linda: Ale ano!
pan Krebs: Je to můj den, já to vím líp.
Linda: Tak hele, já přece nejsem žádný Ryan, to vy jste Ryan. Vy pořád melete, ale já se s tím srovnám, beru vás, jaký jste, jste Ryan. A víte co? Už k vám nebudu nikdy přátelská.
pan Krebs: Fajn, hlavně když budete zticha!
Linda: Ne, já budu přátelská, protože taková jsem a líbí se mi to.
pan Krebs: Je mi to jedno.
Linda: Nebudu milá jen k vám.
pan Krebs: Bezva.
Linda: Jste zlý.
pan Krebs: Vy vztahovačná.
Linda: A nezdvořilý!
pan Krebs: Jste nána.
Linda: Vy starochu!
pan Krebs: Jste stejně vytočená jako teď já?
Linda: Ne. Co? Proč? Ne. Co se vám děje?
pan Krebs: Necítíte tu jiskru, která mezi námi konečně přeskočila?
Linda: Ne. Fuuuj! Jste děsnej člověk. Jsem přátelská osoba, co vás už nechce nikdy vidět. (Odchází, ale ještě se na pana Krebse otočí.) Zastavte se pak u mě, upekla jsem sušenky pro vaší paní.

(Phil nervózně chodí před Veroničinou kanceláří a mluví si pro sebe.)
Phil: Ty to Veronice nandáš, jsi statečnej, jsi silnej! Kdo otevřel dnes ráno marmeládu? Kdo to tý flašce nandal? No ty! Ty si přece borec, ty starej pardále!
Linda: (Přijde k Philovi.) Phile, ahoj.
Phil: Ahoj.
Linda: Přišlo mi, že vyšiluješ. Hlava je v pořádku?
Phil: Jo, je mi dobře. Vlastně moc ne, právě jsem si nalhával, že jsem ráno otevřel marmeládu. Je to znepokojivý!
Linda: To bude dobrý. Taky jsem se bála Veronicy, protože mě děsí. Je nebezpečná a říká se, že zazdila jednoho ulízeče v kanceláři, ale ty jsi... (Zahlédne pana Krebse.) Proč chodí pan Krebs po schodech? Má chromou nohu.
Phil: Prej se musí vyhejbat vlezlý blondýně u vás z oddělení. Mluvme o mně, a jak bude všechno dobrý.
Linda: Moment, tak mluvil o mně? Já nejsem vlezlá, to on je vlezlej. Haló, Krebsi! (Odchází.)
Phil: Kam jdeš? Ještě mi není dobře, je mi mnohem hůř a už tak mi bylo dost zle.

(v laboratoři)
Phil: Proč mám ten debilní systém předvádět Veronice já?
Lem: Protože já s ní mluvil naposled. Takže je řada na tobě, kovboji. Sedni na koně a víc o kovbojích nevím. Počkej, fazole.
Phil: Ale já s Veronicou o samotě ještě nemluvil.
Lem: Já vím, spolu se doplňujeme, jako labutě.
Phil: Ale sám budu jako půlka labutě, udělám jen velkej binec a pak zemřu.
pan Krebs: (Projde kolem Phila a Lema.) Pánové.
Phil: Neznámý člověk.
Lem: Ať jste kdokoliv, tady nemáte co dělat. Máme tu spoustu tajných věcí, které nemá nikdo vidět. Tak jo, něco vám ukážeme.
Phil: Labuť!
pan Krebs: Nenenene, nejsem tu od koukání, jen to tu obcházím, abych se někomu vyhnul.
Lem: Ryanovi? Je pryč, zmizel jako kouř. (k Philovi) To taky říkaj kovbojové, víc už nevím. Protéza. To není ono.
pan Krebs: Nene, ten kdosi je vlezlá blondýna a mluví na mě pokaždé, když procházím kolem ní. Je posedlá mou károu a manželkou. Nic na nich není, obě jsou malé a pochází z Japonska.
Phil: Víte, co vám rozjasní den? Pohled na nejmenší veverku, kterou vytvořila věda.
Lem: Ale musíte si na to nasadit masku, mohl byste jí snadno vdechnout.

(ve Veroničině kanceláři)
Veronica: Tak jo, netoužím vidět další předvádění psů a poníků. Který z vás bude mluvit? Pes a nebo poník?
Lem: No, my s Philem doufali...
Veronica: Takže poník. Mluv!
Lem: Jasně, takže, rozhlasový systém... (Phil začne gestikulovat.)
Veronica: (k Philovi) Dej ruce k tělu.
Lem: Instalujeme nové reproduktory na oddělení. Tak, aby vedení mohlo do systému odkudkoliv z budovy, musí nosit dva ovládací piny. (Odhrne si plášť a na košili ukáže knoflíky k rozhlasovému systému, které má připevněné na prsou.) Jeden na mikrofon, druhý na hlasitost. Připíchnuté tak, že piny vytvářejí dokonalou akustickou triangulaci. (Začne s knoflíkama postupně kroutit.) Otočíš tímhle, abys aktivovala systém a tímhle ovládáš hlasitost.
Veronica: A co když jsou ty dva knoflíčky připevněné na ženu? Nemyslíte, že by to mohl být problém? (Phil Lemovi naznačí, že Veronica myslí, ženské poprsí.)
Lem: (se smíchem) To mi nějak vůbec nedošlo.
Phil: To je dobrý, co říkáš?
Veronica: Dobrá, (Ukáže na Phila.) ty čelem ke zdi, (Ukáže na Lema.) ty řekni, že to předěláš.
Lem: Žá... žá... žá... (Phil začne pískat.) Žádný problém, potřebujeme víc hliníku a titanu.
Veronica: To je ono, výborně. A příště, až přijdete, smí do mé kanceláře jen jeden!

Ryan: Ahoj Tede. Nevíš něco o nohách? Jak tlustej má bejt palec, zejména, když... (Začne se zouvat.)
Ted: Tak to tedy ne. Poslyš Ryane, musím s tebou o něčem mluvit.
Ryan: O čem jenom chceš, Tede. Miluju naše rozhovory, sedět tu je taková nuda, povídání s tebou je to nejlepší za celej den.
Ted: Dobře, ukaž mi tu nohu. (Ryan se začne znovu zouvat.) Nenene, počkej, počkej. Hele, měl by sis uvědomit, jak moc se mnou mluvíš. Hele, mám tě rád, ale tady se musí pracovat, nejsme u holiče.
Ryan: Vážně? Takže moc mluvím?
Ted: No, obecně nevím, ale podle mě určitě ano.
Ryan: Tak to nerad slyším.
Sarah: (Vejde.) Ahoj broučku, můžeme jít na oběd?
Ryan: Asi jo. Tede, to je má žena Sarah.
Sarah: Ó, bože můj. To je Ted? Ryan mi o vás tolik povídal, jste tak báječný přítel. Jak si povídáte o jeho mámě a o mém těhotenství. (na Ryana) Ukázals mu ten palec, zlato? Neví, co to je?
Ryan: Ted je důležitej člověk, na moje palce nemá čas.
Ted: Nejsem až tak důležitý. Oh, někdo mi volá. Vibruje mi telefon, teď vibroval. (Předstírá, že telefonuje.) Haló? Páni, to je velký problém, musím ho okamžitě vyřešit. Hned jsem tam. (Telefon mu začne zvonit u ucha.) Jo, mám rozbitý telefon, zvoní, i když vibruje a já s váma telefonuju.

Ted: Asi požádám ochranku, ať Ryana přeloží. Jsem proto zlý člověk? Než na to odpovíš, zponzoroval jsem politického vězně přes Amnesty International a zachránil psa na dálnici. Jmenoval se Sparky, ten pes nevím, neměl psí známku.
Linda: Nechápu, co máš za potíže. Ryan je milej chlap, kterej rád poznává lidi. Jak říká moje máma, lidi nejlíp poznáte, když se s nimi víc poznáte.
Ted: To je ta samá paní, co říká, jez to, co jíš?
Linda: Hele, je tu pan Krebs. (Zamává na něj.) Projde kolem dvakrát, třikrát za den, je blbej jak štoudev a chce si povídat. Hele, jak to s ním koulím. Jak by řekla moje máma, čum, na co čumíš a sleduj, co sleduješ.
pan Krebs: Ahoj, Lindo, jak se dnes vede?
Linda: Bezvadně, pane Krebsi. A už jste zjistil, co vám dělá ten rámus v autě?
pan Krebs: Ó, ne, pro mě jsou auta jako ženy, když začnou dělat kravál, nevím, co si počít.
Linda: (se smíchem) Ale je fajn občas si s obojím vyrazit na flám, co?
pan Krebs: To jo. (Pan Krebs odchází.)
Linda: Pěkně jsme si popovídali, co? (k Tedovi) Vidíš, musíš brát lidi takové, jací jsou, Tede, a vyjít jim vstříct.
Veronica: Nesnáším Phila a Lema, zkusím je změnit.
Linda: Vy dva jste neuvěřitelní. Tedovi vadí Ryan, ty nesnášíš chování Phila a Lema, měli byste být oba tolerantnější. (Oba se na Lindu otočí.) Teď by mi to asi píchlo, protože jsem to zřejmě trochu přehnala.
Veronica: Linda má asi pravdu. (Odmlčí se.) Že to trochu přehnala a také má pravdu s tebou a Ryanem. Nebuď srab, Tede, když tě někdo otravuje, změň ho.
Linda: Ale ne, řekla jsem, že...
Ted: Ano, já to pochopil správně, Lindo. Neměl bych se bránit, ale něco udělat.
Veronica: Výborně, Lindo, přesvědčily jsme ho. Co my všechno společně nezvládnem.
Linda: Tak jsem to ale...
Veronica: Vím, jaks to myslela. Dobrý nápad, změním je. Tak, jak jsi navrhla.

(Ted odvede Phila a Lema k Veronice do kanceláře a nechá je poprvé s ní jednat o samotě.)
Ted: Pěkné jednání.
Phil: Co? Kam jako jdeš?
Ted: Není to moje věc. Pracuji na čtvrtletním rozpočtu. To bude dobrý.
Lem: Ale ne, stůj, Tede. (Ted zavře dveře a zvenku je drží.)
Phil: Tede! Tede! Tede! Tede!
Lem: Tede! Tede! Tede! Tede! (Phil s Lemem začínají panikařit a snaží se dostat z kanceláře.)
Phil: (Otočí se na Veronicu a pak zpátky k Lemovi.) Kdybys jen viděl, jak na nás zírá!
Veronica: Ale no tak, hoši, mám z vás špatný pocit. No tak, jděte od těch dveří. (hlasitěji) Jděte od těch dveří!
Lem: Copak je, Veronico?
Veronica: Takže zaprvé, víte, že se držíte za ruce?
Phil: (Pustí Lemovu ruku.) Ou, a to má být všechno?
Veronica: Ne. Firma si až teď uvědomila, že rozhlasový systém v budově potřebuje opravit. Všechno teď zní jako ten uklízeč, co ho tady někde zazdili. (Dá si ruku před pusu.) Pusťte mě ven, já nejsem duch. (se smíchem) Tady se hodně nasmějeme.

Ryan: Hele Tede, ty jsi studovanej. Kdo myslíš, že vyhraje v boji mezi Santa Clausem a žralokem?
Ted: Žralok.
Ryan: Špatně! Hele, když už si tady, co uděláme s problémy na Blízkém východě?

Ryan: Ahoj Tede, co je na mně novýho?
Ted: Nevím.
Ryan: Novej sestřih. Chceš vidět penis?
Ted: Co? Co je to s tebou?
Ryan: (se smíchem) Chápu, na co jsi myslel. Nene, moje žena je těhotná, mrkni se na ultrazvuk mýho syna.
Ted: Aha.

Ryan: Ahoj, moji tři oblíbenci.
Ted: (potichu k Lemovi a Philovi) Nemluvte, pokračujte, pokračujte.
Ryan: Mám zas mámu ve špitále.
Ted: Ó, to mě moc mrzí, Ryane. (pro sebe) Kruci!
Phil: (k Lemovi) Jdeme!
Lem: Jo.
Ryan: Nemůžou furt najít hlavu toho parazita.
Lem a Phil: (společně) Parazita? (pro sebe) Sakra!

Ted: (Vejde a začne se oprašovat.) Vzal jsem to po schodech. Mám ve vlasech pavouky? Za pět vteřin totálně zmagořím.
Phil: Klid, Tede, kdyby tě jeden z nich kousl, už by ses válel po podlaze v záchvatu pavoučího šílenství.
Lem: (při kontrole Tedových vlasů) Máš tak nádherný vlasy, takový bych taky chtěl. Co? Nic. (Praští Teda do ramene.) Bum. Už si čistej.
Phil: Šel si po schodech, abys nepotkal Ryana, toho ukecanýho od ochranky?
Ted: Ne, chci si udělat ve vlasech pavoučí svatyni, abych si za vládní peníze vylepšil vzhled hlavy.
Lem: (k Philovi) Sarkasmus, první známka pavoučího šílenství.
Ted: Ano, nechci potkat Ryana. Kdykoliv kolem něj jdu, vtáhne mě do čtvrthodinové konverzace. Udělej to pětkrát denně, a když to sečteš, nemáš čas zdokonalovat se v matice.
Lem: Jednou mě zatáhnul do půlhodinového hovoru o kolonizaci Marsu. Navrhuje tam pěstovat konopí.
Ted: Nechci toho kluka urazit, kdyby mu šlo nějak hezky říct - "Ubíjíš mě, ty jeden odsávači energie."
Phil: Vyhýbáš se obtížné situaci, poprvé cítím, že bychom mohli oba patřit ke stejnému druhu.
Ted: No a Veronica s námi chce nahoře probrat projekt. Proklouzneme zadem?
Lem: My nepůjdem kolem pavouků.
Phil: Leda bys nás vzal oba na ramena.
Lem: A utíkal.
Phil: Tak půjdeme radši předem.
Ted: Fajn, půjdeme kolem Ryana, ale nezastavovat, jdeme dál. Jestli někoho chytí, ostatní se nevrací. Pokud půjde o mě, tak se vraťte.

Ted: (ráno po návratu do své kanceláře) No, moje věci jsou pořád tady, ani v hale nezmáčkli tlačítko propadliště. Takže to vypadá, že mě nevyrazili.
Veronica: Ne, vyhráli jsme, když jsme včera večer odešli, celé oddělení to tu vyklidilo hned po nás.
Ted: Takže firma ustoupila s pracovní dobou? (Veronica přikyvuje.) Já? My to dokázali? Protože jsme se postavili za pravdu, můžeme být na sebe hrdí, hm?
Veronica: Já na sebe taky, Tede. Dohromady jsme jak Gándhí. Já jsem hubená a ty opálený.

(na chodbě)
Lem: Tede, nedorazily součástky na náš prototyp. Nemůžeme to stihnout do Relaxyconu.
Phil: (na Lema) A kde je tvůj Jenkins teď?
Ted: Nepřišly součástky? To je hrozné, co uděláme? Vrátíme se k rodinám? Dobře. (směrem k ostatním zaměstnancům) Můžete mi věnovat pozornost, prosím? Všechny nás moc mrzí, že nestihneme uzávěrku.
Sheil: A Jenkinsonova duše skončí v pekle.
Ted: Ne, neskončí, to nám tvrdí jenom náš výtah. Heleďte, když se příliš snažíme, děláme omyly a teď už není možné, abychom...
Johnny: Mám součástky do prototypu.
Ted: Co? To není možné, nepřišly, protože byl někdo unavený. Firma nás nemůže tak odírat.
Johnny: Včera jsem byl tak ospalý, že jsem omylem otevřel databázi objednávek a zjistil jsem, že jí někdo zrušil. Tak jsem ukradl mámě dodávku, jel jsem až Stocktonu, vyřídil objednávku a přivezl ji sem. Řídil jsem čtyřiadvacet hodin v kuse! Hele, jak rychle běhám. (Odběhne.)
Sheila: Můžeme se vrátit k práci. Za Jenkinse!
zaměstnanci: (sborově) Za Jenkinse!
Ted: Ne, počkat, počkat, firma využívá Jenkinse, abychom pracovali víc. Ale jde o to, že to nebude jenom pro tenhle projekt. Firma chce, aby se tahle šílená doba stala normou.
Sheila: Ale takhle to nejde do nekonečna.
Ted: Ne, nejde, já se vracím ke starému rozvrhu, je mi fuk, co mi udělají. Beru svou dceru a odcházím domů. (Odchází.)
Sheila: Takže my jsme nedřeli pro Jenkinse, dělali jsme to všechno pro firmu?
Perry: (na Lema) Ale i tak byl Jenkins super chlapík, ne? Viděls, jak pomáhal té kosatce najít cestu domů.
Phil: Tohle jsem ještě neslyšel. (k Lemovi) Přikrášlil sis tu historku, jak jsem pomáhal té tlusté paní s dírou na temeni najít cestu do jejího bytu?
Lem: Vlastně jsem to ukradl z filmu Zachraňte Willyho.(k Perrymu) Využíval jsem Jenkinse pro svůj prospěch stejně jako firma. Všechno, co jsem o něm vyprávěl bylo o tom, co jsme dělali s Philem. Phil je ten chlapík a Phil je můj nejlepší kamarád.
Perry: Kdo je Phil?

(v jídelně)
Phil: Leme, mluvil jsem s kuchařem a zdá se, že broštování je kombinace, a to cituji - "Roštování a koukej padat z mý kuchyně!" Neřekl mi, co tam dává. (Všimne si, že na stole stojí urna.) Kdo je v tý urně? To je on, že ano?
Lem: Jenkins nemá žádnou rodinu, tak mě firma požádala, abych vyzvedl jeho popel.
Phil: Aha, no, nechte si oba dva chutnat. (Odchází.)
Lem: No tak Phile, co jsem měl dělat? Nechat ho v autě? Je takové horko.
Phil: Už je stejně zpopelněnej.
Lem: Hele, vím, že ho nemáš rád, ale je to můj kamarád, tak si s náma pojď dát oběd. My tři to určitě nějak vyřešíme.
Phil: Nebo proč neudělat rovnou tohle (Vezme urnu a snaží se jí vší silou otevřít, což se mu nepodaří, tak jí vrátí zpět na stůl.) Jste oba mizerové. (Odchází.)

(na chodbě)
Linda: Snažím se žít pro tuto chvíli, ale je to fakt těžký, protože některý chvíle nejsou až tak zajímavý. Tak jsem si říkala, nechceš se pomilovat?
Ted: Páni, to zní báječně, ale právě něco dělám. Vlastě mi můžeš pomoct, potřebuju sabotovat spánkový systém, aby nebyl dokončený před Relaxyconem.
Linda: Bezva, není to sex, ale furt lepší, než se vrátit do Wisconsinu a snažit se odpromovat z výroby sýrů.
Ted: Jo, to je fakt. Víš, musím firmě ukázat, že přepracovaní lidé dělají z únavy chyby, a to bude stát firmu peníze.
Linda: Jo, to bude bezvadná chvíle! Dojdeme do sklepa a doneseme hasící hadici, seženeme deset trubek, rampu a motocykl.
Ted: Potřebuju jen tvůj počítač a vymazat něco v databázi objednávek. Jde mi o součástky k prototypu spánkového systému.
Linda: A chceš použít můj počítač, abys neměl potíže. Dobrej pokus, Crispe, podrazím ti nohy! (Snaží se mu podrazit nohy, ale jen do nich kopne.)
Ted: Hele, nebudeš mít potíže. Bude to, jakoby anonymní zaměstnanec udělal chybu z únavy.
Linda: Fajn.

Ted: Firma zneužívá Jenkinse, aby lidi pracovali víc. Mají plakáty a náramky, mají motivační video, které hraje ve výtahu.
Veronica: Já vím, přiměla jsem je, aby použili mojí píseň Veronica v zajetí lásky.
Ted: Neuraž se, tohle je sice lepší výtahový video, než to slabý porno o recyklaci, ale jestli firma bude dál lidi vydírat, někdo si vážně ublíží, nebo zemře!
Veronica: Jde jen o pár dní, než začne Relaxycon a pak ta věc s Jenkinsem skončí.
Ted: Jo? Kvůli produktivitě bych se ani nedivil, kdyby se stala čtrnáctihodinová pracovní doba normou.
Veronica: Ta věc s Jenkinsem skončí.
Ted: A prodloužená doba taky.
Veronica: Ta věc s Jenkinsem skončí.
Ted: Veronico a co ta otročina?
Veronica: Jenkinsi sbohem, adios Jenkinsi, Jenkinsi už ne!
Ted: Děláš si ze mě legraci? Takže to vážně bude trvalý? Nikdo z nás už neuvidí svou rodinu a já mám rád Rose, nebyl jsem moc nadšenej prvního půl roku, ale teď jsem do ní blázen. Řeknu to na tomhle oddělení každýmu a oni se vedení postaví.
Veronica: Ó Tede, ty jeden naivní kvítku, co asi udělají? Odejdou? Když něco, tak je do hodiny nahradí.
Ted: Tak půjdu nahoru a přesvědčím vedení, že to, co dělá, je nemorální. (Odchází, ale mezi dveřmi se zarazí.) Páni, jsem rád, že jsem si to zkusil, než jsem tam šel.
Veronica: Tede, nikdo netuší, co udělat, aby našel moje morální centrum, ale vidím, že je to pro tebe důležité, tak se dohodneme. Jestli od toho chceš firmu odradit, musíš ukázat, že zvýšená rychlost je stojí peníze. Protože firma miluje svoje prachy, kdyby mohli, platili by ve stripklubech papírkama od žvejkaček.

(Perry spolu s dalšími účetními přijdou do laboratoře.)
Perry: Ahoj.
Lem: Ahoj.
Phil: Ahoj.
Perry: Je tu čisto?
Lem: Jo...
Phil: To víš.
Perry: (Ukáže na Lema.) Takže ty jsi byl kamarád Jenkinse.
Lem: Já? Eh, jo, jo, byli jsme si blízcí.
Perry: To je hustý. A jakej opravdu byl?
Lem: Eeeh, měl obrovské srdce a jednou mi řekl - "Víš, Leme, jsi můj nejlepší kamarád a kdybych tu zemřel, zemřu a budu znát jednoho moc prima chlapa, ty, Leme, ty jsi ten prímovej chlap."
Perry: Paráda.
Lem: Jo.
Perry: Hele, máme pauzu na cigáro, půjdeš s náma?
Lem: Já nekouřím, ale rád bych se díval, jak kouříte vy.
Phil: Já taky, tak ujednáno, my oba půjdeme teď s vámi.
Perry: O, promiň mi to žabáku, místo ke kouření je dost malý.
Phil: No a nekouří se všude venku?
Lem: Pro lásku Boží, Phile, nekaž mi to, prosím.

(Ted vidí Sheilu, jak v chodbě umisťuje plakát s Jenkinsem.)
Ted: Takže teď děláme plakáty?
Sheila: Firma je dodala, abychom pamatovali, za co pracujeme. Navíc nám dodali tyhle gumové náramky zdarma - "Pracuj jako ďas za Jenkinse." Nate. (Podá mu náramek.)
Ted: Sheilo, nevidíte, co se děje? Firma tím vykořisťuje lidi, aby víc pracovali.
Sheila: Firma tvrdí, že Jenkins říkal, že s tímhle někdo přijde. Je neuvěřitelný, že byl jeden z nálezců.
Ted: Z nálezců?
Sheila: Byl u toho, když našli jeho tělo.

Veronica: (proslov na rozlučce s Jenkinsem) Carl Jenkins.
Ted: Gordon.
Veronica: Carl Gordon.
Ted: Jenkins.
Veronica: Carl Gordon Jenkins.
Ted: Gordon Jenkins.
Veronica: Carl Gordon Jenkins Gordon Jenkins. (Otočí se k Tedovi.) Je to tak správně?
Ted: Jo, dobrý.
Veronica: Tento člověk miloval práci, žil pro ni a v jistém právně přístupném smyslu pro ni i nakonec zemřel. A tak se musíme ptát sami sebe, jak oceníme tohoto muže? Tím, že vzdáme projekt, který mu byl tak drahý? (Odmlčí se a čeká na odezvu.) Tím, že vzdáme projekt, který mu byl tak drahý?
zaměstnanci: (sborově) Ne.
Veronica: Zapomeneme na něj a na jeho sen vytvořit nejpokrokovější spánkový systém v lidské historii?
zaměstnanci: (sborově) Ne.
Veronica: Nebo dokončíme práci Carla Gordona Jenkinse Gordona Jenkinse, aby jeho náhlá smrt nebyla tak zbytečná?
zaměstnanci: (sborově) Ano.
Veronica: Budeme pracovat dnem i nocí, abychom stihli uzávěrku a strhali hradby Relaxyconu?
zaměstnanci: (sborově) Ano!
Veronica: Přátelé, dokončíme náš skvělý projekt včas a uděláme to hlavně pro Jenkinse!
zaměstnanci: (sborově) Pro Jenkinse!
Veronica: Já vás neslyším.
zaměstnanci: (sborově) Pro Jenkinse!!
Veronica: Musíme ho slavit.
Phil: Koho máme zabít?
Veronica: Přece nespavost. A pro koho ji zabijeme?
zaměstnanci: (sborově) Pro Jenkinse!
Veronica: Máte naprostou pravdu, teď půjdeme nahoru a dáme se do práce. Dnes v noci si projdeme všichni peklem! (Poté, co zaměstnanci odejdou, se Veronica otočí k Tedovi.) Promiň, Tede, firma nepovažovala smutek za dobrou volbu.

Veronica: (po Lemově proslovu) Pěkná práce, Leme, husí kůže.
Lem: Vážně?
Veronica: Jo, je mi zima.

Lem: (proslov na rozlučce s Jenkinsem) Gordon Jenkins byl dobrý muž, ale byl také velmi komplexní. Například měl rád kávu, ale nelíbilo se mu, když na něj někdo kafe vylil. Popravdě nesnášel, když ho spálila jakákoliv tekutina, v tom směru byl jako většina z nás, citlivý na teplo. Jaká osobnost, sbohem Jenkinsi, doufám, že tam teď políváš kávou pánaboha.

(na rozlučce)
Lem: Zvláštní, že mě Ted přiměl pronést řeč.
Phil: Znal jsi Jenkinse líp, než ostatní.
Lem: Já ho neznal, to nikdo. Já ho jenom polil kafem.
Phil: Netvrdím, že vaše přátelství nebylo bez mráčků, ale nakonec jste si rozumněli.

Ted: (proslov na rozlučce s Jenkinsem) Vzpomínáte na Jenkinse? Kdysi býval naživu, tak pozor na to. Máte své hranice a pokud cítíte, že umíráte, sdělte to nadřízenému.

(ve Veroničině kanceláři)
Ted: Tak jo, spletl jsem se, je to víc než morální problém. Upracovali jsme ho k smrti!
Veronica: Slyšela jsem, že je Jenkins mrtev, firma z toho má příšerný pocit.
Ted: Lidé se moc dřou, Veronico. Musíme zpomalit.
Veronica: Právníci tvrdí, že nevíme, jestli Jenkinse zabila dřina. Říkají, že mohl mít vysoký cholesterol. Také spekulují, že mohl být mrtvý už dávno předtím, než k tomu došlo, že už možná nebyl naživu, když jsme ho přijali. Na přijímacím pohovoru byl prý podezřele nemluvný.
Ted: Veronico, musíme se vrátit k normálnímu rozvrhu, i kdybychom nestihli uzávěrku na Relaxycon. Můžem představit spánkový systém příští měsíc na Chrápoburze, nebo na texaské výstavě polštářů.
Veronica: Poslyš, všichni budou mít půl dne volno a s mrtvým se bude konat velká rozlučka. Pěkná odměna, kterou by si sám nikdy nedopřál.
Ted: A to stačí? Půl dne volna?
Veronica: Promiň Tede, firma si myslí, že když slevíme jenom proto, že někdo zemřel, povzbudíme další lidi, aby umírali.
Ted: Jo, jestli se tahle firma v něčem vyzná, pak je to v nevolnictví.

(před Gordonovou kanceláří)
Ted: Tak, všichni jste dřeli jako koně tento týden, ale nikdo víc než...
Lem: (k Philovi) Kdybych jen tušil, že z něj bude takovej hrdina, nevylil bych na něj to kafe.
Phil: (k Lemovi) Neměl bys ho lejt nikdy na nikoho, nikdy nevíš, z koho se stane velkej člověk. Já v letadle vylil kávu na kardinála a je z něho papež, tenkrát měl jen velkej klobouk a já přes něj neviděl na film.
Ted: Tak jo, lidi. (Vstoupí do Gordonovy kanceláře s dortem a začnou mu zpívat.)
všichni sborově: On je ze všech nejlepší. (Všimnou si, že Gordon leží na zemi.)
Linda: On... je mrtvej.