Ted a spol.

Phil: Tedovi vůbec nic neunikne.
Lem: Je jako Bůh, jenom to víc bolí, když nás soudí on.

(Phil hodí injekční stříkačku do stropu a ta se tam zabodne.)
Phil: Já vyhrál! To je ta nejlepší zábava, co si kdo s jehlama užil.
Lem: Ještě se neraduj, vyklá se a minutu nesmí vypadnout, pravidla jako při prvním styku.

Veronica: Ten černý problém se proměnil v noční můru.
Ted: Vážně? Potíže s operací Bílý stín?
Veronica: Podle osobního oddělení je nezákonné najmout tlupu bělochů, je to prý diskriminace. Měli bychom najmout další černochy, aby chodily za našimi černochy, což nedává smysl, protože náš systém neuvidí ani je. Takže musíme najmout víc bělochů pro ty nové černochy, což nelze udělat, aniž bychom najali další černochy. Ah Tede, dnes mám děsný, děsný, děsný den.
Ted: Nápodobně. (Políbí Veronicu.)
Veronica: A náhle se děsný den mění k lepšímu. Ne, že bych si stěžovala. (Ted se začne svlékat.) Tede počkej, asi to není dobrý nápad.
Ted: Nemohla jsi to říct o něco dřív?
Veronica: Kdybychom to dělali, bylo by to hezké, ostatně jinak to neumím, nejsem upejpavá a navíc nám dvěma to spolu klape, ale jde o to, že dnes by ses nemiloval se mnou.
Ted: Ale no tak, Lindo.
Veronica: Hm.
Ted: Dobře, máš, máš pravdu. Poslyš nejsi... víš.
Veronica: Co Tede? Vzteklá, zklamaná, hladová? Povýšená, že beru 2x tolik co ty? Neboj se, nic z toho není pravda, možná mám hlad a taky to o těch penězích. Teď si promluvíme o institucionálním rasismu.
Ted: Umíš vážně rychle změnit téma.
Veronica: Přemýšlela jsem a problém je úplně jinde.
Ted: Proč ten nový systém nevyhodí a nevrátí ten starý?
Veronica: To by bylo příliš drahé. Tede, tady nejde o rasy, ale jde o peníze, vždycky jde o peníze. Peníze před lidmi, to je heslo naší firmy, vyryté přímo do podlahy v hale. V latině ale působí docela hezky.

Phil: Hele, podívejme se, světla svítí.
Lem: Svítí, Phile.
Phil: Vidíš, už to opravili. Vždycky se vyplatí bojovat za svou věc, pochopil jsem to, když jsem vrátil v restauraci nedovařený kuře. Jo, nakonec jsem platil kuřata dvě, ale i tak jsem...
Lem: Oni to neopravili.
Phil: Jo, světla svítíly, když jsem přišel.
Lem: Udělali to, že najali za minimální mzdu bandu bělochů, co chodí za černochama a aktivují ty senzory.
Phil: Oh.
Lem: To je Stu, děsnej idiot, ale narodil se s božím darem spustit světelný senzor, a tak je tady.

Ted: S Lindou jsem nespal a trápíme se. My dva jsme spolu spali jednou a jsme v pohodě.
Veronica: Já jsem jiná než ostatní ženy, tím jiná myslím lepší.

(Lem s ostatními černochy a Philem vejde k Veronice do kanceláře.)
Lem: Veronico! Ach bože, to zní agresivně.
Veronica: To nevadí. Myslím, že vím, proč jste přišli. (Uvidí Phila.) No, někteří.
Lem: Připravil jsem si to, eh... Veronico, jste skvělá šéfka...
Veronica: Díky Leme, to stačí. Musím se vám totiž jménem Veridian omluvit za tuto neomluvitelnou situaci. Chápu, čím procházíte. Vím, jaké je spatřit hnusnou tvář diskriminace.
Lem: Víte?
Veronica: Ano, vím to. Když mi bylo 16, byla jsem dokonalá a oslňující, vlastně jsem byla božská. Ve škole jsem byla jako labuť mezi ošklivými kačátky, všechny holky mne nenáviděly a ignorovaly mne jako vás ignorují naše senzory. Kdybych neměla smlouvy na modeling a útěchu kluků z koleje, asi bych nepřežila.
Phil: Páni, tohle jsem teda netušil.
Veronica: Ne, jak bys mohl, ty přece nejsi dokonalý.
Phil: Děkuju.
Veronica: Slibuji vám, že firma bude ten problém okamžitě řešit a vyřeší ho. Ještě něco?
Lem: Skvělá šéfka, spravedlivá, vlasy jako zlato, to je všechno.
Veronica: Máte u mne dveře vždy otevřené, zavřete je cestou ven.

Phil: (Přijde ráno do práce a najde tam Lema.) Dobrý ráno, jsi tu nějak brzo.
Lem: Byl jsem tu celou noc.
Phil: Vážně? No jo, svobodnej muž, taky bych chtěl přes noc zůstat v laborce.
Lem: Nebyl jsem tu protože jsem svobodnej, ale protože jsem černej a tak se mi dveře neotevřely.
Phil: Co? A proč jsi nezavolal ochranku?
Lem: Volal jsem Lamontovi, strávil celou noc uvězněnej v kukani.
Phil: To je hrozný, musíš promluvit s Veronicou.
Lem: Udělám to.
Phil: Ne vážně, fakt musíš.
Lem: Udělám to.
Phil: Ne, neuděláš.
Lem: Já to udělám!
Phil: Tentokrát za sebe musíš bojovat, teď nejde jenom o kávu s delikátní vůní, tady jde o tvojí hrdost.
Lem: Já mám svojí hrdost a teď mě prosím odveď na záchod! No dobře, máš pravdu, seženu pár černejch zaměstnanců a zajdeme si promluvit s Veronicou.
Phil: Prima nápad, v množství je síla. Ona je až moc přitažlivá, abys na ní byl sám.
Lem: Když seženu dost lidí, třeba mě mezi nima nepozná.

Ted: Podle Lema se v laborce začalo dít něco zvláštního se senzory pohybu.
Veronica: Oh, ano, vyměnili jsme všechny senzory v budově, teď máme nejnovější zařízení. Tyhle senzory zachycují světlo odražené od pokožky.
Ted: Lem tvrdí, že nefungují.
Veronica: Lem se mýlí. Fungují, ale je pravda, že nějak nereagují na černé lidi.
Ted: Nereagují na černé na lidi?
Veronica: Já vím, divné, že jo?
Ted: Je to víc než divné, je to v podstatě, no, rasistické.
Veronica: Firma tvrdí, že nemůže jít o rasismus, když senzory černé lidi nezachycují, oni je jenom ignorují. Při nejhorším to prý lze označit za nezájem.
Ted: Ale vědí, že to musí opravit, že ano? Prosím, řekni, že to vědí.
Veronica: Jistěže ano a pracují na tom, ale bylo by dobré si připomenout fakt, že to reaguje na Hispánce, Asiaty, ostrovany z Tichomoří i Židy.

(Ted vezme svou dceru Rose do firemní školky.)
Lisa: Rose, maluješ ráda?
Rose: Jo!
Lisa: Pak máš velké štěstí, protože dnes budeme kreslit bílé čáry na parkovišti.
Ted: Ah, děti malují parkoviště?
Lisa: Celé ne, jenom čáry.
Ted: Přesto mi to přijde trochu...
Lisa: Inovativní? To je, ve Veridian dynamics přetváříme děti dneška v pracovníky budoucnosti.

Veronica: (Právě vyhodila jednoho ze zaměstnanců.) Nevím, kolik vyhazovů už jsi zažila, ale šlo to skvěle!
Rose: Bylo to poprvé.
Veronica: Hm, tak to jsi dobrá. Ten další půjde ještě líp, když to zkusíš ty.
Rose: Chceš, abych někoho vyhodila?
Veronica: Jsi nerozhodná. Nikdy nesmíš váhat zlato, buď na to máš nebo ne!
Rose: Táta vždycky říká, abych se nebála vyzkoušet něco nového.
Veronica: Máš jeho požehnání.

Veronica: Umíš přinutit lidi, aby ovládali své emoce. To je veliký přínos.
Rose: Hm, děkuju?
Veronica: Ano, děkuju je správně.

Rose: Já se nudím.
Veronica: Já ne! Tak jo, řeknu ti znovu ten vtip o opici.
Rose: Nepochopila jsem ho.
Veronica: Protože nevíš, co jsou akciové opce.
Rose: Vím to, ale i když jsi mi to vysvětlila, nepřijde mi to vtipný.
Veronica: Je to vtipný. (Předá Rose knihu.) Na, jdi se sednout támhle a studuj.
Rose: Umění války? To se mi nechce číst.
Veronica: Věř mi, tví nepřátele ji znají.

Veronica: Tede, Phil a Lem mají nějaké potíže, zajdi do laborky zjistit, co se děje.
Ted: Teď nemůžu, musím být s Rose.
Veronica: Já jí umeju.
Ted: Říkal jsem být, ne mýt.
Veronica: Hm, to je ještě lehčí.
Ted: Tím, že sis myslela, že budu Rose mýt, jsem získal pocit, že toho o dětech asi moc nevíš.
Veronica: Vím, že se musí čistit. Tede, selhala jsem snad někdy v něčem? Ne! Ty selžeš, když nepůjdeš do laborky.

Linda: Jdu s expřítelem na kafe.
Ted: Ty máš expřítele?
Linda: Mám hory expřátel, Tede. Ne hory, ale hodně, pár, tak akorát. Don se nedávno vrátil z Paříže a chtěl by se mnou zase chodit.
Ted: A co ty?
Linda: Já ještě nevím, tobě by to snad vadilo?
Ted: Ne.
Linda: Ale vadilo, aspoň řekni, že by ti to vadilo.
Ted: Tak jo, možná.
Linda: Na to ale nemáš právo. To ty jsi mě od sebe odkopl. "Vypotřeboval jsem si aférku s Veronicou, takže nemůžu mít další", přesně tohle jsi mi řekl.
Ted: Vedu tohle oddělení, nemůžu si to dovolit.
Linda: Neomlouvej se, chápu to. Musím jít, jdu s Donem do kavárny Dopřej si chceš. Tam si dáš, po čem toužíš a nastaráš se o mínění druhých. A je to bašta, věř mi, protože ta bašta cvičí jógu už asi sedm let. Kdybys to nepochopil, tak ta bašta jsem já! Metafory mi nejdou, ale mám ráda sex!

(Phil si vezme sendvič a strčí si ho do kapsy.)
Lem: Neber si je do laborky.
Phil: Proč?
Lem: Protože si je zase zapomeneš v kapse jako obvykle. (Phil vyndá z kapsy dva sendviče.) Tak vidíš, máš jich tam víc, než kolik sis jich tam dal.
Rose: Tak Lem je tvůj šéf?
Phil: Co? Ne, Lem není můj šéf.
Lem: Jsme si rovni.
Phil: Jak tě to napadlo?
Rose: Podle toho jak ti nařizoval, co máš říkat a dělat.
Lem: Pleteš se, my dva jsme si rovni, naprosto. Tak ahoj!

Veronica: Tede, máme tu falešné poplachy kvůli zamoření, které se spouští v laboratoři. Brzy odhalíme příčinu, ale firmu napadlo, že když si zaměstnanci navlékají svoje ochranné obleky, tak nepracují, a proto jim to zakážeme.
Ted: Nesmějí si brát ochranný oblek, když je poplach?
Veronica: Když je falešný poplach.
Ted: A jak to poznají?
Veronica: Většinou jde přece o falešný poplach.

Veronica: Zachráním firmu před žalobou a přiměju ho pro mě vypěstovat laboratorní maso. A pak se stanu Průkopníkem roku.
Ted: Není to skutečná cena.
Veronica: I tak jí chci!

Ted: Máme problém s Philem, takže i problém s masem.
Veronica: Nemůžu si dovolit problém s Philem, ani s masem. Já teď mám problém s kyborgem. Ta hloupá věc zabije všechno, co vidí!

Ted: V laborce jsme vytvořili příšeru.
Veronica: Není to příšera, je to kyborg, co zabíjí bez výčitek.
Ted: Já mluvil o Philovi, o kom jsi mluvila ty?
Veronica: Taky jsem mluvila o Philovi. Dobře, nemluvila, ale bude to báječný nový stroj, pokud ho někdy naučíme rozpoznávat vojáky od dětí.

Phil: Já jsem ještě nikdy nebyl v jídelně pro vedení, vážně.
Veronica: Teď tu můžete obědvat, kdykoliv se vám bude chtít.
Phil: Děkuju.
Veronica: Celý týden.

Veronica: Mám problém, Tede. Právní se obává, že by si Phil mohl myslet, že jsou ty jeho výbuchy spojené s tím pokusem o zmrazení.
Ted: To nebyl pokus, zmrazili jsme ho jako lidské zbytky.
Veronica: Právníci tvrdí, že nevíme jistě, do jaké kabiny dobrovolně vlezl. Je možné, že se jen pokoušel předvést kouzelnický trik.
Ted: No jo, trik, při kterém ho firma zmrazí.
Veronica: Nelíbí se jim, že dělá na nových projektech a my nevíme, zda nás nedá k soudu za to, co udělal sám a co se nikdy nestalo.
Ted: Ale bez Phila nedoděláme ten projekt s masem.
Veronica: Ten projekt potřebuju.
Ted: Pak i Phila.
Veronica: Nemůžem ho použít.
Ted: Tak nebude ten projekt.
Veronica: Ten projekt potřebuju.
Ted: Pak i Phila.
Veronica: Nemůžem ho použít!
Ted: Tenhle pokec tě baví?

Veronica: Proč tu nikdy není smetana?
Ted: Mouchy, ne, duchové, ne, nevím!

Veronica: (Vejde k Tedovi do kanceláře.) Tvé oddělení používá moc smetany.
Ted: Je to problém?
Veronica: Nejde o život, ale je to problém.
Phil: (Vejde.) Tede, slyšel jsem... (Zahlédne Veronicu.) Óóó, ahoj, o nic nejde.
Veronica: Ahoj Phile, vlastně kvůli tobě jsem tady.
Phil: Ah, vážně?
Veronica: Jo, už můžeš jít.
Phil: Ale...
Veronica: Přišla jsem mluvit o tobě, ne s tebou!
Phil: Omlouvám se. (Odchází z kanceláře.)
Veronica: (Otočí se k Tedovi.) Chceme Phila zmrazit!
Ted: Zmrazit?
Veronica: Phila, firma ho chce kryonicky zmrazit. Jen na rok, zjistíme, jestli to jde. Myslíme, že ano.
Ted: Myslíte, že to jde?
Veronica: Ano, pane negativisto, ano! Vyvinuli jsme látku, která nám umožňuje zmrazit živou zvířecí tkáň, aniž by explodovala. Teď, držme si palce, to vyzkoušíme na člověku.
Ted: Prezentace nic moc. A proč Phil?
Veronica: Kvůli reklamě chtějí zaměstnance a kdyby se náhodou něco pokazilo, tak jsou lidé, které bychom víc postrádali.

Linda: (Přijde pozdě na poradu.) Omlouvám se, ten novej stroj na ručníky je děsnej pitomec.
Ted: Mluvíme o pěstování masa v laborce.
Linda: To je úchylný. (Všichni se na Lindu otočí.) Není? Už chápu, děláme to my.

Ted: Jediný potravinový výrobek, co se dá použít, je skoro hotový. Lemův a Philův projekt, hovězí maso bez krav.
Veronica: Hovězí bez krav? Poslouchám.
Lem: Vezmeme kravské buňky a obklopíme je bohatými nutrienty a vypěstujeme z nich kravskou tkáň, "hovězí".
Phil: Krávoprosté maso z laborky.
Lem: Právě jsem to říkal.
Phil: Já to jen vysvětluju.
Lem: Ty to opakuješ!