Tenkrát poprvé

(Na slavnosti Ganesh Puja)
Nalini: (na Devi) Modli se za přijetí na Princeton, ne za blbosti, jako je světový mír!

(Kamala se kvůli babičce vystěhovává, aby mohla pokračovat ve vztahu s Manishem.)
Nalini: Kamalo, ale no tak. Vždyť tohle ale vůbec není nutné. Tvoje babička je- je paličatá, ale časem roztaje jako máslo. Vidíš, jak často se mi teď po dvaceti letech dívá i do očí?
Kamala: Já to chápu, ale to mezi mnou a Manishem musím rozklíčovat sama.
Nalini: (důrazně) To můžeš i tady. Jen to dělej vážně potají, dokud babička neumře. Ta už to beztak má za pár. Vezmi si její matku, vždyť ta žila jen do- (Kamala se na ni významně podívá.) (nevěřícně) No jo, její matka pořád žije. Je jí 104.

Kamala: Dobré ráno, pati. Můžu ti s tím pomoct?
Babička: Takže teď bys pomáhala? (Začne na Kamalu mávat obrovským nožem, který měla v ruce na krájení zeleniny.) Měla jsem takový dojem, že od jídla jen utíkáš a zahanbuješ rodinu!
Kamala: (obezřetně) Pati, prosím, ten nůž.
Babička: Ten je ta nejmenší z tvých starostí. (Pokračuje v šermování nožem.) Nikdy jsem se ještě necítila tak trapně! Ani když se mi tehdy šprajclo sárí na eskalátorech v obchoďáku. Stála jsem polonahá před drogérkou.
Kamala: Pati, vždyť víš, jak moc mě to mrzí. Prashantovi jsem psala mockrát, ale bez odpovědi.
Babička: A cos mu asi tak jako napsala? Ahojky, brouku. Soráč, že jsem tě tu nechala viset. Snad je mezi náma všecko v cajku. Smutnej smajlík.