Leonard: Co čteš? Penny: Knihu o rodičovství. Leonard: Pane bože! Jsme? Penny: Co? Ne! Myslíš, že bych ti to řekla takhle? Leonard: No, sedíš tu s knihou. Přišlo mi, že už je možné všechno.
Howard: Vážně chceš teď řídit? Sheldon: Přijde mi to jako ideální příležitost. Cesta je rovná, nikdo tu není a ty nevypadáš, že ti záleží na tom, jestli budeš žít, nebo umřeš. Howard: Žít, Sheldone, chci žít. Sheldon: Tím je to trochu ošemetnější, ale budu se snažit.
Bernadette: Určitě bys teď nebyl radši s Howardem a Sheldonem? Raj: Ne, sbližovali se nad svým těžkým dětstvím a mí pitomí rodiče stáli vždycky při mně.
Amy:(křičí na Sheldona) Jak se opovažuješ říkat o mně takové věci a přirovnávat mé genitálie k částem Československa! Sheldon: Ty jsi to prokoukla, co? Amy: Já nevím, co sis myslel, ale dáš to video pryč, hned! (Amy zabouchne dveře.) Sheldon: Viděla to. Dostanu tu holku zpátky. Amy: Viděla jsem to jen proto, žes mi to poslal s předmětem - tohle tě fakt namíchne! Sheldon: Poslouchala za dveřmi, šílí po mně!
Rajesh: Pokud bys chtěl potvrdit svou teorii strun, musel bys vytvořit černou díru. Nezničilo by to Zem? Sheldon: Nejspíš ano, ale zemřeli bychom s vědomím, že jsem měl pravdu.
(Sheldon čeká na dopis, ale pošťák mu řekne, že ho první musí dát do schránky.) Sheldon: A to je to, co odděluje Americký poštovní systém od těch hipíku z FedExu.
Stuart: Já nikam nejdu! Jsem jako plíseň, které se nezbavíš. Ruchi:(vrátí se) Omlouvám se. Tak o čem se bavíte? Raj: Právě jsi prošvihla Stuartovu vtipnou historku o plísni, které se nemůže zbavit.
Penny: Dneska ti to sluší. Leonard: Co se stalo? Co je špatně? Řekni mi to. Zvládnu to. Penny: Nic. Mrzí mě, že jsem, že jsem na tebe byla zlá, tak jsem milá. Leonard: Na to jsem nebyl připravený. Zkus to ještě jednou. Penny: Vypadáš dobře. Leonard: Ne! Pořád mě to děsí.
Rajesh: Ahoj, tati. pan Koothrappali: Ahoj Rajeshi, jak šel pohovor? Rajesh: Dobře ne. Zeptali se, jaká je má slabina, a o 45 minut později mi poděkovali, že jsem přišel.
Sheldon:(Penny o Leonardovi) Nebuď hloupá. Je na tobě zoufale závislý. Dal by ti úplně cokoliv. Auto, hodinky... Howard: Možná i ledvinu. Už máš jeho koule. Můžeš si založit sbírku.
Sheldon: Víš, čí to je vina? Amy: Vím. Tvoje. Sheldon: Ne! Mé matky. „Udělej si nějaké kamarády, Sheldone.“ A co se stalo? O dvacet let později mi nadávají.
Howard: Ale tvůj komunikační systém je založen na našem naváděcím systému. Sheldon: A sonar je zásluhou netopýrů a přesto je nevidíš viset v kanceláři patentového úřadu.
Rajesh: Ruchi, nemám moc zkušeností s nezávaznými vztahy. Mám trochu zkušeností s vážnými vztahy a hromadu zkušeností s žádnými vztahy. Ruchi: Jsi vtipný. Rajesh: Jsem rád, že to tak vyznělo.
Sheldon: Když jsme se poprvé setkali, byli jsme nepřátelé, ale vyřešili jsme to a teď jsme přáteli. Chceš, aby se to vrátilo? Wil Weaton: Upřímně? Nevidím v tom rozdíl.
Sheldon: Já vím, jak se mně jako dítěte profesor Proton dotkl. Měl bych mu to vrátit tak, že se pokusím dotknout tolika dětí, kolika to jen bude možné.
Howard: Kdybych mohl ovládat robotickou ruku svým mozkem, mohl bych dělat tolik věcí. Sheldon: Vážně? Lidské ruce ovládáš svým mozkem už léta a nic z toho.
Sheldon: Jsem s datem naší svatby opravdu spokojený. Mocnina měsíce se rovná druhé mocnině součtu členů prvočíselného rozkladu onoho data. Není to romantické?