The Biggest Loser
(The Biggest Loser)
It's time to cut the fat.
The Biggest Loser je další s téměř nekonečné řady amerických reality shows. I když jsem na tento žánr co se týče hodnocení poměrně přísná, nemůžu zde jinak než dát plný počet.
The Biggest Loser vás pobaví naprosto všemi svými aspekty. Budete v klidu sedět u obrazovky, nohy na stole, jíst brambůrky, a před vámi se dvanáct chudáků bude do největšího vyčerpání snažit shodit přebytečná kila. Na jednu stranu vám jich je líto, taková dřina, jakou musí soutěžící podstoupit.. no neměnili byste s nimi. Na druhou stranu se ale nemůžete nesmát, když tam ti dvousetkiloví obři, kteří nemůžou pořádně ani chodit, začnou najednou padat z běžících pásů a rotopedů a zvracet do kyblíků.
Trenéři absolutně nemají chybu. Bob Harper je nejkrutější chlap na světě, ale na druhou stranu je fakt, že jeho tým týden co týden předvádí na váze zázraky. V prvních sériích jej doplňovala Jillian, která s oblibou skákala soutěžícím na záda (však komu by se nechtěly dělat dřepy s šedesátikilovým závažím, že), ale před rokem ze seriálu odešla a od té doby Boba doplňují víceméně stále jiní trenéři.
Alison Sweeney se hostování ujala na výbornou, soutěžící se snaží podporovat a hlavně jí nikdy nedojdou slova, což je u moderátora dobře.
Pokušení (Temtation) jsou pro mě nejlepší částí seriálu. Je zajímavé sledovat, co všechno jsou lidi ochotní pro imunitu udělat - většinou musí snízt něco neskutečně kalorického, ale zato výborného, ale například v jednom díle australské verze seriálu musel soutěžící snízt nějaké zvířecí oči, brr.
Bezkonkurenční je potom každé finále. Je fakt neuvěřitelné vidět, jaký rozdíl je možné vytvořit, když se chce. Mají to geniálně udělané, když všichni soutěžící jdou po jedné straně koberce, a vedle nich jde digitální verze sebe sama před šesti měsíci. I když je vůbec neznáte, nemůžete jinak než jim zatleskat.
Losera jsem objevila letos v létě a inspiroval mě natolik, že jsem se taky rozhodla sama se sebou něco dělat (a docela se mi daří, opravdu to jde, když se chce). Už jen kvůli tomu nemůžu hodnotit jinak.
The Biggest Loser
Přiznávám, že kdyby nebylo zkouškové období, tak se na tenhle pořad dobrovolně nedívám. Ale v té době jsem chtěla něco naprosto oddechového, něco, u čeho se nemusí namáhat mozek, a přesně to jsem dostala. Takže v tomhle ohledu jsem naprosto spokojená:-) První, co mě u The Biggest Loser napadlo, bylo, že je to strašně ponižující. Ta váha, na kterou si musí soutěžící stoupnout, je jak pro slony. Takže nejdřív bych to hodnotila jako naprostý odpad, jenže ve srovnání s australskou 7. sérií vykreslující tlusté singles jako chudáky toužící po svatbě a rodině, je americká verze poklad.
Pokud máte slabší žaludek, tak u prvních dílů každé série radši nejezte:-) Lidi zvrací, kde se dá, sotva se hýbou, pot z nich stříká, špeky při cvičení lítají ze strany na stranu. Na konci každého dílu je vážení, kdy jsou všichni bez triček a v elasťákách, aby jejich špeky extra vynikly. Asi tak od poloviny série nosí na vážení tílka, aby pro změnu nebyla vidět teď už visící kůže. Skoro všichni soutěžící si tu morbidní obezitu způsobili sami, prostě se na ty kila vyžrali. Pak se diví, kolik váží. Super jsou i ty záběry na rodinné příslušníky soutěžících, až z toho jeden může mít pocit, že snad v USA nejsou žádní hubení lidé.
Bob Harper je sympaťák, když je mimo tělocvičnu. Miluju ty jeho vtipné komentáře. Jejich soupeření s Jillian mělo tu správnou vraždící atmosféru. Jillian je v mnoha ohledech drsnější než Bob. S Jillian za zadkem totiž musí zhubnout úplně každý:-) Po jejím odchodu se dokázal prosadit jenom Dolvett. Brett a Cara byli tragičtí, Kim byla málo přísná a Anna Kournikova umí být fakt podlá. Hrozně se mi líbí to, jak se většinu sérií snaží oblékat trenéry do barev jejich týmů – takže Jillian má na sobě vždycky něco černého, Bob modrého a ostatní trenéři červeného. Takové blbosti si všimnu:-) Jestli jsou ale všichni trenéři v posilovnách jako v The Biggest Loser, tak mě tam nikdy nikdo neuvidí. Doktor Huizenga podle mě vypadá jako z teleshoppingu. Alison Sweeney, která moderátorský post přebrala po Caroline Rhea, je na soutěžící milá a snaží se je podpořit, i když nic nezhubnou, nebo naopak ještě přiberou. Občas mi na ní ale vadí to, že je až moc přeslazená.
Co mi vadí, je strategické čachrování soutěžících. Takže takové ztloustnutí za účelem vyhození jiného soutěžícího bohužel není ničím výjimečným. Čím novější série, tím více se v The Biggest Loser objevuje dramatických scén na úkor těch hubnoucích pouček Boba a Jillian. Taky mi vadí ty amatérské psychoanalýzy trenérů. Je to prostě dělaný na to, aby se tlusťoch rozbrečel a vyprávěl o svém zpackaném životě, o tom, co nemůže dělat, protože je tlustý. Všichni chtějí svůj život zpět. No, není to dojemné? A pak ty malé nenápadné reklamy na naprosto nezbytné věci jako vakuovací dózy a sáčky, lahve na pití, dietní jogurty, polotovary, které vypadají, jako by je už někdo jednou snědl.
Taky si úplně nejsem jistá, jestli je to rychlé hubnutí až tak zdravé, jak pořád prezentují. Po šesti měsících je vyhlášen vítěz, tedy ten, kdo zhubne procentuelně nejvíc, ale zároveň vidíme i, jak si vedli ostatní soutěžící po svém vyřazení. Ten rozdíl je fakt markantní, to uznávám. Otázkou je, jestli si tu váhu dokážou udržet i pak, protože nevěřím, že se nevrátí ke svému pohodlnému fastfoodovému životu.
Na rozdíl od ragelly mě The Biggest Loser neinspiroval k dietě a cvičení, ale k tomu, že jsem se konečně naučila péct cheesecake a cupcakes s barevnou polevou:-)