The Field of blood se odehrává v roce 1982 v Glasgow. Paddy pracuje v redakci novin jako holka pro všechno, mužští novináři jsou povětšinou prasata, která většinu času tráví v nedalekém baru, neustále si ji dobírají pro její váhu a pro její touhu stát se novinářkou.
U Field of blood není důležité samotné vyšetřování vraždy Briana Wilcoxe jako spíš to, jak ovlivňuje lidi, kterých se týká. Rodinný život Paddy je tak zajímavější než odhalení vraha – nesouhlas její matky, pohrdání její mladší sestry a tiché přežívání jejího otce. Paddy není správnou katolickou dcerou, kterou si její rodina představuje, nezapadá do prostředí, které od ní očekává brzkou svatbu s jejím snoubencem Seanem a starání se o děti. Je jasně vidět, proč chce uniknout z takového prostředí, jenže samotný únik neznamená, že nebude muset dělat kompromisy mezi osobním a pracovním životem.
Postava Paddy se v průběhu těch dvou dílů hodně vyvíjí. Rozzlobená neustálým odmítáním a ponižováním se noří hlouběji a hlouběji do případu a objevuje určité rozpory v policejní práci, ale nikdo jí nevěří. Její smysl pro spravedlnost a její talent z ní dělají sympatickou hrdinku navzdory jejímu neustále špatnému úsudku.
The Field of blood se mi celkem líbilo, protože předělat stejnojmennou knihu na seriál se vzhledem ke dvěma prolínajícím se časovým rovinám zdálo jako nemožné. Seriál tak vynechává rovinu Paddyho Meehana, se kterým Paddy sdílí stejné jméno a který byl nespravedlivě obviněn z trestného činu, který nespáchal. Co mi ale dost vadilo, byly neustálé narážky na to, že hlavní hrdinka je ošklivá a tlustá. To jako myslí vážně? Buď měli obsadit jinou herečku, nebo tyhle narážky omezit na minimum. Taky přízvuk hlavní hrdinky byl chvílemi dost iritující.
Líbí se mi závěrečná scéna, kdy Paddy přijde domů a vidí svoji rodinu v kuchyni a bez toho, že by je pozdravila, jde rovnou po schodech do svého pokoje, protože si uvědomí, že k nim nepatří.