(Jeremy a James si chtěli užít poklidnou a gentlemanskou jízdu po Itálii. Na místo se ovšem dostavil i Richard v uječeném americkém voze a se dvěma nákladními vozy plnými pneumatik za sebou. Jeremy s Jamesem z toho nemají zrovna radost.) Jeremy: Fakt tě tím Dodgem uráží, viď? James: Upřímně, neříká se mi to snadno, ale cítím k té věci skutečně hlubokou, hlubokou srdeční zášť. Jeremy: To je vidět. Za chvíli budeš jak inspektor Dreyfus z Růžového pantera. James: To je možné. Už začínám mít tik. Pokaždé, když se ke mně přiblíží, už čekám ten pitomý hluk a začnou mi cukat víčka. Je to, jako když se snažíš číst pěknou knihu a někdo na tebe mezitím neustále zvrací.
Jeremy:(o Richardovi) Chci mu ukázat, co je skutečná rychlost. James: Ale vždyť má přes 700 koní. Jeremy: Jo, ale vzpomeň si na Zuba - velké kovové zuby, obrovský muž? James Bond ho prostě prohodil oknem. Tohle s ním udělám.
Jeremy: Hammonde, kouř z pneumatik jsme viděli přes celé město. Richard: Já vím! Já vím! Jeremy: Ještě nikdy nikdo v historii negumoval s Aston Martinem. Richard: Jejich majitelé asi moc mladí nebudou, že? Jeremy: Ne, jsou kultivovaní a vzdělaní.
(Richard v každém tunelu zrychlí. Blíží se další tunel.) James: Nedělej to, Hammonde. Uvolni se, užívej si ticha. (Richard v tunelu dupne na plyn.) Přestaň s tím!
James: To je opravdu hrozný hluk, co vydává Hammondovo auto a on ho nepřestane dělat. Prostě dupe na jeden pedál, pak zase na druhý v jeho binárním stylu.
Jeremy: Co si myslím teď? Richard: Myslíš si, že jsi úžasný a já jsem otravný malý skrček. Jeremy: Jak jsi to uhodl? To je neuvěřitelné! Richard: Ano, jsem telepatik, kámo.