(Moderátoři hovoří o tom, jak Němci striktně dodržují všechny příkazy.) James: Jednou jsem vedl velmi zajímavou konverzaci se svými dvěma přáteli, jeden je z Kalifornie a druhý z Německa. Mluvili jsme o ztrátě řidičáku. Ten z Kalifornie se zeptal: „Co by se u vás v Německu stalo, kdybys přišel o řidičák a potom řídil?“ Němec na to: „To ale nemůžeš dělat.“ Ten z Kalifornie mu na to odpověděl: „Já vím, že bys neměl, ale co když to uděláš?“ Němec říká: „Ne, nemůžeš řídit. Nemáš řidičský průkaz.“ Ten z Kalifornie na to: „Jo, jasně, ale kdyby ses jednou v noci prostě chtěl projet…“ A Němec na to: (řve) „Je nemožné řídit bez řidičského průkazu!“
Jeremy: Mimochodem… jak tu jsme celý týden, vzpomněli jsme si, že Yorkshire je jediným místem na světě, kde všichni tři z nás už někdy měli autonehodu. (na Jamese) Co se stalo tobě? James: Převrátil jsem se v Triumphu 2500. Jeremy: Jasně. Hammonde? Richard: Moje první auto. A moje druhé auto. Mámino auto, tátovo auto, moje třetí a čtvrté auto, moje první čtyři motorky, dodávka rádia York, dodávka rádia Leeds a proudový dragster. Jeremy: Jasně. Richard: Tohle všechno. Bylo toho dost. A co ty a Yorkshire? Jeremy: No, já, to ti hned řeknu. V roce 1977, když mi zkušební komisař řekl: „Gratuluji, pane Clarksone, prošel jste,“ já slyšel: „Gratuluji, pane Clarksone, jste ten nejlepší řidič, jakého jsem kdy viděl.“ Richard: Ale ne. Jeremy: A o pouhých 36 hodin později – pouhých 36 hodin jsem měl v kapse řidičák a vyflákal jsem se v mámině Audi. Uletěla kola a zabilo to ovci.
(Jeremy a James si chtěli užít poklidnou a gentlemanskou jízdu po Itálii. Na místo se ovšem dostavil i Richard v uječeném americkém voze a se dvěma nákladními vozy plnými pneumatik za sebou. Jeremy s Jamesem z toho nemají zrovna radost.) Jeremy: Fakt tě tím Dodgem uráží, viď? James: Upřímně, neříká se mi to snadno, ale cítím k té věci skutečně hlubokou, hlubokou srdeční zášť. Jeremy: To je vidět. Za chvíli budeš jak inspektor Dreyfus z Růžového pantera. James: To je možné. Už začínám mít tik. Pokaždé, když se ke mně přiblíží, už čekám ten pitomý hluk a začnou mi cukat víčka. Je to, jako když se snažíš číst pěknou knihu a někdo na tebe mezitím neustále zvrací.
Jeremy: Až se dostaneme nad budovu, vylezeme ze dveří, chytnem se lana a sjedeme dolů? Richard: Jo, tak nějak. Tak to chodí. Mohl bys být velitel. Jdi první, ukaž nám, jak se to dělá, a my tě budeme následovat. Jeremy: Já nechci. Nikdy jsem po laně nešplhal ani neslaňoval. Richard: Teď máš příležitost. Jdi na to. Jeremy:(na Jamese) Proč nejdeš první ty? James: Já nemůžu. Bojím se výšek. Richard: Buď příkladem. Buď inspirací pro své muže. James: Přesně. Jeremy: Jak to bude vysoko? 10 metrů? James: Ano. Richard: To bude v pohodě. Jeremy: Co se stane, když spadneš z 10 metrů? Poletíš domů od krku dolů ochrnutý? James: Poletíš domů v téhle helikoptéře, ale ne na tomto sedadle. Richard: Budeš v pytli támhle vzadu v rohu.
Jeremy: Zdravím a vítejte u speciálního dílu Grand Tour, který začneme s tímto -Volkswagenem Broukem. Je to auto, které hodně nesnášíme, protože se líbilo pouze nacistům a hipíkům a my nejsme ani jedno z toho.
(Richard se projíždí po anglickém venkově v Mustangu a vedle něj jede Jeremy ve Fordu.) Richard: Tohle je pro mě jako první rande a na něm s sebou nechcete táhnout tlustého plešatého strýčka.
(Richard jezdí ve Fordu Mustang po Londýně.) Richard: Tak tohle je Tower Bridge. Je zajímavý a velmi, velmi starý. Ale v půli se sklápí, aby ho tehdy mohli pojíždět koně. A tohle je sídlo Parlamentu, což je série budov, ve kterých držíme všechny naše idioty. (Podívá se na Big Ben.) Ta věc s hodinami, to je Big Ben. Vy byste to jako velký nenazvali, ale nemůžeme tomu říkat jenom Ben.
(Jeremy, James a Richard jsou ve Skandinávii.) Jeremy: To je samozřejmě... domovem chmurných dramat, kde zvláštní žena ve svetru vyřeší vraždu šestihodinovým zíráním na jezero.