Jeremy: Vítejte u Grand Tour, která je opět ve Whitby. A má to velmi dobrý důvod, protože tihle dva mi minulý týden vyhodili dům do vzduchu a já doslova nemám, kam jinam jít.
Jeremy:(o Richardovi) Chci mu ukázat, co je skutečná rychlost. James: Ale vždyť má přes 700 koní. Jeremy: Jo, ale vzpomeň si na Zuba - velké kovové zuby, obrovský muž? James Bond ho prostě prohodil oknem. Tohle s ním udělám.
Jeremy: Hammonde, kouř z pneumatik jsme viděli přes celé město. Richard: Já vím! Já vím! Jeremy: Ještě nikdy nikdo v historii negumoval s Aston Martinem. Richard: Jejich majitelé asi moc mladí nebudou, že? Jeremy: Ne, jsou kultivovaní a vzdělaní.
(Richard v každém tunelu zrychlí. Blíží se další tunel.) James: Nedělej to, Hammonde. Uvolni se, užívej si ticha. (Richard v tunelu dupne na plyn.) Přestaň s tím!
James: To je opravdu hrozný hluk, co vydává Hammondovo auto a on ho nepřestane dělat. Prostě dupe na jeden pedál, pak zase na druhý v jeho binárním stylu.
Jeremy: Co si myslím teď? Richard: Myslíš si, že jsi úžasný a já jsem otravný malý skrček. Jeremy: Jak jsi to uhodl? To je neuvěřitelné! Richard: Ano, jsem telepatik, kámo.
(Na obrazovce je auto, které má za sklem velkého hada.) Jeremy: Auto s tímhle na palubce bych neukradl. Nicméně, krajta není jako alarm. Nevypnete ji. Když se vrátíte k autu, jak jí řeknete: "To je moje auto, neškrť mě."
Jeremy: Tvrdí ti, že můžeš jet pravoúhlou zatáčku ve 160 km/h. Díky tíze vzduchu tlačícího na karosérii, která váží jako neviditelný slon. Co kdyby ten slon spadl?
Jeremy:(o autě) Nejlepší je, že ho udělali z kousků, které se jim válely po továrně. Jako když přijedeš domů z Jižní Afriky, otevřeš lednici a z toho, co v ní máš, uděláš výtečný pastýřský koláč.