The Melancholy of Haruhi Suzumiya

Melancholy jako prase

Haruhi je éro. Jedno z největších, jaké lze v anime vesmíru potkat. Sice je to hontó ni kirei baba, takže být dvourozměrný, přál bych si ji potkat v nějakém tom jejím citlivém rozpoložení a zrovna se vhodně projevit..., ale je to éro. Ehm. Takže možná ani ne. Přece si nebudu komplikovat život, že?

Seriál je nepřerušovanou jízdou a klobouk dolů před brněnskou fansubovou skupinou Whisper, která ho přeložila, protože dialogů je fakt hodně a tam, kde není dialog, zní takřka souvislý monolog Kjonových pocitů a dedukcí. Takže nudit se u toho nebudete, seriál vás nenechá a Haruhi, balancující na hraně ecchi, vás taky rozhodně nenechá, i kdyby už Kjon zmlknul a naopak.

Přesto to není tak úplně podle mého vkusu. Haruhi je až příliš protikladem japonských miloučkých ženušek a já jsem povahově skoro převtělený Japonec, takže bych měl její osobnosti brzy plné zuby a neuměl jí to říct, stejně jako neustálé drmolení by zanedlouho narušilo moje wa. Mám rád čas se nad vývojem situace zamyslet a číst mezi řádky. Tady není šance, tady se to musí brát, jak to je...

Tedy, zlí jazykové tvrdí, že okolo Haruhi se rozpoutalo typické hype a člověk s vlastním názorem tu pihu musí ignorovat, ať vypadá jak chce, ale já nebudu tak příkrý. Jo, o Haruhi se toho naplácalo spoustu, stejně jako se nyní probírá Swort Art Online, ale tak to prostě je, že výraznější záležitosti poutají pozornost a zájem.

No, až budu mít nějakou tu manickou chvilku, kdy hustotu projevu uvítám, po Haruhi určitě zase sáhnu.