Klaus: Zdá se, že jsou tvé obavy oprávněné. Licien: Ještě že jsme ti dva nejmocnější, nejmazanější a nejpohlednější upíři všech dob. (Freya odvrátí od nich pohled a povzdychne si.) Klaus: Dejme tomu.
(Klaus a Lucien hledají Cami, která byla unesena Aurorou.) Klaus: Víš, když tak mluvíš, nemůžu si nevzpomenout, že to jsi ty ten arogantní kretén, který vlastně ohrozil Camille!
(Lucien drží Cami u sebe doma proti její vůli. Jde ale na večeři ke Klausovi, takže Cami přišel hlídat Anton.) Lucien:(na Cami) Tohle je Anton, velmi loajální a velmi nebezpečný kámoš. Našlapuj opatrně. (otočí se na Antona) A Antone, pokud o mně do soumraku neuslyšíš, tak ji zabij... Ale skoncuj to rychle. A hlavně, neptej se jí na poslední slova. Byl bys tu ještě o víkendu.
(Aurora ví, kde je Rebekah a Klaus plánuje si ji držet u těla.) Elijah: No, je to odvážný, ne-li chlípný plán. Uplatníš stejnou taktiku, až bude načase získat medailon z Luciena a Tristana? Klaus: Ne, nejsou zrovna můj typ.
(Klaus podává Genevieve ozdobnou truhlici.) Klaus: Zabalil jsem ti to dnes večer. Tvůj známý mi podal pomocnou ruku. Genevieve: Jaký známý? Klaus: Otevři to. Podívej se. (Otevře truhlici, uvnitř jsou dvě useknuté ruce.) Vážně sis myslela, že bych knihu kouzel mé matky nechal bez dozoru?
(Nick a Camille jsou s Kolem na chatě Daviny, která je v bezvědomí.) Kol: Ahoj, drahoušku. Už zase foukáš a duješ, až jsi sfoukl domeček? Nick: Je vtipné, jak často lidský nabroušený jazyk vede k tomu, že skončí s podříznutým krkem. Camille: Klausi, je to ještě dítě. Dej mu pokoj. Kol: Vlastně má pravdu. Možná by sis měl dát pod polštář trochu levandule. U blbců s problémy se vztekem to dokáže zázraky. Camille: Buď ticho! Nick: Slíbil jsem, že nezabiju Davinu. O tomhle drzém blbci jsem nic neříkal. (Kol se drze usměje.)
Rebecah:(Přináší foťák.) Heleďte, co jsem našla. Snad to bude fungovat. Klaus:(znechuceně) Potěš koště. Rebecah: No tak, vyzkoušíme to. (Podává foťák Klausovi.) Niku, myslíš, že nás nacpeš do jedné fotky? Elijah: Niklaus je velmi zběhlý v nacpávání sourozenců do stísněných prostor. Klaus: Těší mě, že jsem urazil stovky kilometrů kvůli návštěvě duševně chorého bratra, jen proto, aby mě urazil přímo do očí.
(Elijah s Nickem v zátoce mluví o Hayley a plánují, jak jí zachránit.) Nick: Takže ti na ní záleží. Tak jdi! Posluž si, bratře, zachraň jí. Vytluč z toho, co můžeš. Vyzkoušel jsem co nabízí a povídám ti, že je vynikající. Elijah: Nicklausi, pomáhej mi... Nick: Dost! Zabiju Tylera Lockwooda sám.
(Elijah s Nickem hledají Hayley v zátoce.) Nick: Zdáš se pevně odhodlaný toho vlčka najít. Elijah: Pokud na tebe jdu moc rychle, Nicklausi, můžeš počkat v autě. Určitě si nech otevřené okénko.
(Ozve se Davinin křik a pak se začne otřásat celý dům.) Sophie: To byla Davina? Klaus: Okouzlující malý zvyk, který si přivlastnila. Sophie: A zemětřesení, které jsem dnes slyšela? Rebekah: Taky Davina, a také umí zvracet hlínu.
Klaus:(Poťouchle na Elijaha, který si v kleče prohlíží tělo mrtvého čaroděje.) Mohu ti něco přinést, bratře? Třeba lupu a dýmku? Elijah: Máš teorii, o kterou se s námi chceš podělit, Niklausi? Marcel: Když ti chtěly čarodějky pohrozit, zabily kuře a nechaly ti ho na prahu. Elijah: To je pořádně velké a zlověstné kuře, neřekl bys?
(Klaus odvedl svoji dcerku k Rebece, aby ji odvedla do bezpečí.) Rebekah: Je celá po matce. Bůh možná přece jen existuje. Klaus: V očích má náznak ďábla. To jsem celý já.
(Josh byl pokousán Klausem a Davina mu řekla, ať odpočívá, ale stejně za ní přišel na ulici.) Davina: Brzy začneš mít halucinace. Josh: Pokud už není halucinace to, že stojíš uprostřed silnice a bezdůvodně křičíš.