The Promise
(The Promise)
The Promise.
Dovedu si dost dobře představit, že Izraelci neměli z této minisérie asi dvakrát radost. Je jasné, že vyváženější nestrannost by tomu slušela více, ale pravdou je, že události, jako jsou atentáty teroristických skupin Irgun a Lechi na příslušníky britské armády nebo etnické čistky arabů, boření jejich vesnic a k tomu následný nezájem Britů mírnit válku, se skutečně staly. The Promise toto vše zdramatizoval dost působivě, takže o emoce tady není nouze, postavy Lena, Omara, Paula a nakonec vlastně i Erin, jsem si dost oblíbila, takže jsem s nimi ráda absolvovala tuhle zajímavou a nezřídka bolestnou cestu po minulosti i současnosti jednoho z nejpalčivějších konfliktů dnešní doby, jehož konec je stále v nedohlednu. A navíc k tomu všemu jsem dostala jeden moc hezký osobní příběh o Lenově přátelství s Muhamedovou rodinou.
Na seriálovém poli příjemná změna
Vztah mezi Židy a Palestinou, který sleduji už pár let se smutkem, ale na vzdálenost cca tří tisíc kilometrů byl v tomto seriálu tak živý, že jsem tam byla nejen v té současné době s Erin, ale i v té vzdálenější době s Lenem přímo s nimi, alespoň přesně tak jsem se cítila.
Na seriálovém poli to byla nejen svým námětem velmi překvapivá změna, ale zároveň i příjemná, ačkoliv šlo o dramatický žánr čerpající žel ze skutečností (viz reálie). Pro mě zatím jeden z nejintenzivnějších zážitků posledních pár měsíců. A vůbec nebudu brát v potaz tu menší citovou podbízivost ve finále, protože zcela vyjimečně jsem za ní byla vděčná.
Těch pozitiv, které bych chtěla vypíchnout je obrovské množství, snad ten komentář jednou doplním, ale teď, v momentě, kdy spadla poslední klapka, je pro mě podstatné, že srdcem dávám vysoké hodnocení a jsem moc vděčná za každé takové bezvadné doporučení:-)
The Promise
The Promise se odehrává ve dvou časových rovinách. V první sledujeme cestu osmnáctileté Erin, která odjíždí se svou kamarádkou do Izraele a která krátce před odjezdeme objeví deník svého dědečka Lena. Ve druhé sledujeme osudy Lena, britského vojáka sloužícího po druhé světové válce v Izraeli. Oba slouží spíš jako berlička pro diváka, kterému je polopaticky vysvětlována historie a současnost Izraele.
Hlavní důvod, proč mě moc nebavil Erinin příběh, je samotná Erin. Pokud by byla soutěž o nejpitomější hlavní hrdinku, tak Erin zaručeně vyhraje. To je tak nesympatická a hloupá postava, že jí budete chtít vzít pánvičkou po hlavě. Navíc je snad nejpomalejší čtenářkou na světě. Sakryš, vždyť ten deník není tak tlustý, aby ho nemohla přečíst celý před tím, než se někam vypraví a téměř se nechá zabít. Taky je to velmi citlivá a taktní dívka ke kulturním odlišnostem. Pozvat na večeři Palestince k bývalému židovskému generálovi je fakt geniální nápad:-) Pořád jsem si musela opakovat, že je to jenom kvůli tomu, aby ten příběh byl zajímavější. Claire Foy tomu taky moc nepřidává, protože má celé čtyři díly ten samý výraz, ať se děje, co se děje. V téhle časové rovině mě mnohem víc bavila rodina, u které Erin žije – Eliza, která nastupuje do izraelské armády, její bratr Paul, který je propalestinský aktivista, či jejich "liberální" rodiče.
Lenův příběh je daleko zajímavější. Tahle část popisuje Lenovu bezmoc zabránit násilnostem a proměnu jeho názorů. Jeho loajalita je neustále testována – na jedné straně má židovskou přítelkyni Claru, na straně druhé se spřátelí s palestinskou rodinou. Lenova část na mě působí docela depresivně, obzvlášť poslední díl.
Seriál ukazuje plno paralel mezi příběhem Erin a Lena – např. srovnává atentát Irgunu na Hotel krále Davida se současnými palestinskými sebevražednými atentátníky, navazování přátelství Lena i Erin jak s Židy, tak Palestinci. U obou taky dochází k určitému vystřízlivění z ideálů, se kterými do Izraele odjížděli.
Co se týče způsobu vyprávění, tak ten se od ostatních historických dramat moc neliší – postavy se samozřejmě nesmí zapomenout zamilovat, poznávají pro ně dosud neznámé historické souvislosti a jsou vždycky v centru veškerých důležitých událostí. Sentimentem se v něm taky nešetří, obzvlášť v posledním dílu.
Peter Kosminski stejně jako ve Warriors, kde se zaobíral i chorvatskou stranou konfliktu, se i tady zaměřuje na židovský extremismus související se vznikem Izraele. Nestaví seriál do pozice: Židé dobří, Palestinci špatní. Snaží se ukázat pozitiva i negativa na obou stranách. Celkově si ale myslím, že si dali docela záležet, a divák má pocit, že tak nějak to ve skutečnosti mohlo vypadat.
Slíbit
Zajímavé přiblížení života a dění v Izraeli, takřka dokumentární záběry palestinských území.The promise toto vše zdramatizoval dost působivě, takže o emoce tady není nouze.Tvurci dobre zakomponovali do deje udalosti a jednotlivá fakta kolem britskeho mandátu na územi Palestiny, věci kolem Irgun, atentátu na hotel King David, masakru v Deir Yassin nebo unosu/popravy britských vojaku a zkratka vse, co predchazelo vzniku statu Izrael. Rozhodně stojí za to, se na tento snímek podívat.
Euforie
Zatímco v Evropě oslavovali konec války, v tehdejší Palestině vznikal konflikt, který se táhne až do dneška - a The Promise se zabývá právě vypuknutím bojů ve čtyřicátých letech a jejich vývojem v dnešní době. Obvykle nejsem fanoušek dvou dějových linií, většinou mě dokáže zaujmout jen jedna z nich. Tady mě vyloženě nadchnul seržant Len a jeho slib, ale i příběh jeho vnučky. Respektive dění kolem ní, protože samotná postava Erin je dosti problematická a dá se říct, že je to jediná vada na jinak dokonalém příběhu. Její charakter byl vykreslen dosti nešťastně - nemyslící bytost, která se vrhá do všeho po hlavě, bez ohledu na ostatní (kteří musí skákat, jak ona píská) a na následky. Kromě toho, její představitelka mi svým jediným výrazem po celé čtyři díly až nebezpečně připomínala Bellu ze Stmívání. Na Christiana Cookea si naproti tomu dám odteď rozhodně pozor. Seriál také vyplnil i nějaké ty mezery v mém vzdělání, o Izraelsko-palestinském konfliktu se rozhodně chystám informovat více. Stručně a jasně, už to bude nějakou dobu, co jsem byla z nějakého počinu tak nadšená od první vteřiny, aniž by během sledování euforie vyprchala. Prostě znamenité, úžasné, intenzivní. "A co Židé a jejich zakrvácená zem, za kterou tak tvrdě bojovali? Před třemi lety jsem si říkal, ať jim dají po čem touží. Zaslouží si to, po tom všem čím si prošli. Teď už si nejsem tak jistý. Tahle jejich vzácná zem byla zrozená z násilí a krutosti vůči jejich sousedům."