The Secret of Crickley Hall
(The Secret of Crickley Hall)
Crickley Hall
Vcelku sympatická minisérie. Neříkám, že si to mé plné hodnocení opravdu zaslouží, ale rozhodně k němu vůbec nemá daleko. Velice zajímavý námět (možná ne nijak originální, ale o to lépe zpracovaný) a prolínání dvou časových rovin se mi velice líbilo a dávalo perfektní smysl. Postupně houstnoucí atmsféra a gradování napětí je pak samozřejmě zárukou. Když k tomu přičtete klasicky dokonalou britskou prodkuci (atmosféra, naprosto perfektní herci, občas nějaký ten poměrně nečekaný zvrat), není co dodat. A pokud to někoho zajímá, tak linka z minulosti je samozřejmě lepší... zhruba do třetího dílu, kdy se to sympaticky otočí. Konec se pak dal docela čekat, ale i tak se nejedná o nic veselého. Za mně tedy naprosto parádní minisérie (se spoustou britských hereckých sympaťáků a navrch s Maisie Williams a naprosto úýasnou Olivií Cooke), kterou sice stačí vidět jenom jednou, ale kdybych na ní sand v budoucnu znovu narazil, rozhodně nebudu nic namítat proti repríze. protože tyhle příběhy mám prostě fakt rád a Douglas Henshall si svého vychovatele fakt nesmírně užívá. Pro fanoušky hororů je to rozhodně to pravé. A únavou materiálu to v těch třech hodinách čistého času rozhodně nenudí. Takže prostě spokojenost. Někdy bych si rád přečetl předlohu. 95%.
The Secret of Crickley Hall
K The Secret of Crickley Hall jsem přistupovala jako k hororu, kde se ve strašidelném domě budou prohánět duchové mrtvých sirotků. To se naštěstí nestalo (kdo mě zná, ví, že mě ty mrtvé divné děti k smrti děsí:-), proto píšu naštěstí. Jinak je to teda pro v hororech zběhlého diváka spíše mysteriózní drama než čistý horor.
The Secret of Crickley Hall se mi líbilo. Ten dům je na první pohled divný, vesničané taky jenom mlží a navíc se vesnice jmenuje Devil’s Cleave, už jen to by mě přinutilo vzít nohy na ramena. Líbilo se mi propojení dvou časových rovin, kdy se v domě setkávají původní obyvatelé s těmi současnými. Pátrání po tom, co konkrétně se stalo v minulosti, je zajímavé. Časová období se rychle a často protínají a tím postupně odhalují zápletku.
Douglas Henshall jako Cribben dodává seriálu na tajemnu. O Cribbenovi se ze začátku jenom mluví, je to postava skrytá ve stínech domu hledající klid a ticho, a možná právě to ho činí o to děsivějším. Jestli je Cribben ve svých trestech krutý, tak jeho sestra Magda je mnohem vynalézavější. Jo jo, horor nemusí být jenom duchové, hororem může být i pobyt malého židovského chlapce v britském sirotčinci během 2. světové války.
Seriál je docela předvídatelný a asi to se mi na tom líbí, že to tentokrát jede podle zaběhnuté šablony a nevybočí z mezí. Takže je tu rodina se ztraceným synem, divný dům s ještě divnějším sklepem, bývalý sirotčinec, otevírající se dveře, podivný stařík potulující se kolem, vystrašený pes. Těch scén "ze strachu se blíží infarkt" tam vážně moc není.
Bylo The Secret of Crickley Hall strašidelné? Ne, nebylo. Záhadné ano, ale strašidelné určitě ne. Obavy z neznámého se tak rychle vytratily a seriál přeskakuje z duchařiny na vyrovnávání se se ztrátou dítěte. Mě právě nejvíc bavila ta linie rodičů, kteří nevědí, zda je jejich ztracené dítě naživu, nebo zda je mrtvé. Právě přestěhováním do Crickley Hall začínají na povrch vylézat staré rány a oni se jim konečně musí postavit čelem. Tahle část mi přišla mnohem zajímavější než to, že se po domě potuluje rozzuřený duch s rákoskou, který nemá rád děti a hluk.
Jednou jsem taky ráda, že změnili konec a nedrželi se knižní předlohy. Diváci by to asi nerozdýchali a takhle je to takové mírumilovnější, jestli se to tak dá nazvat.