The Three Musketeers
(Samchongsa)
Korejští mušketýři
Filmová Korea není zrovna něco co bych příliš vyhledávala, ale když jsem narazila na tohle jejich seriálové zpracování Dumasovy klasiky, byla jsem zvědavá. A bylo to tak půl na půl, nakonec se mi to vážně líbilo, jen jsem musela přimhouřit oči nad některými nešvary, které jsem tak trochu i očekávala. Nejdřív to dobré – musím opravdu souhlasit s názorem, že ačkoliv si seriál jede svůj vlastní příběh, tak má svým duchem k předloze blíž než mnohé západní pokusy. Nikdo se tu nejmenuje podle knížky (ani se nebudu snažit předstírat, že si ta korejská jména pamatuji), ale přesto mi bylo vždy okamžitě jasné kdo koho představuje, nebo k jaké povědomé situaci se schyluje (došlo dokonce i na přívěsky, zde na vlásenku). Hlavní čtveřice jsou fešní (no, „Porthos“ až tak ne) a sympatičtí korejští chlapci, kterým historické oděvy moc seknou a hlavně mají mezi sebou skvělou přátelskou chemii. Padouch „kardinál“ je spíše slizký, takže ho v charizma hravě překonávají generál „Buckingham“ a především okouzlující princ „Athos“, „mylady“ je na druhou stranu zas správně zákeřná femme fatale. Zápletka, intriky i dobrodružství jsou vtahující, párkrát jsem se i zasmála, jen bych od asiatů čekala trochu lepší souboje, pár jich ujde, ale některé jsou jenom naznačeny nebo divně sestříhány. Co se týká dalších nedostatků, tak někdy zbytečně natahované scény, jejich občasné několikavteřinové opakování (když to chtějí jako zdůraznit) a taky nezbytná romantika. Ne, že by pošťuchování mezi princem a princeznou nebylo docela zábavné, ale krátila bych. Mimochodem, ty jejich líbačky jsou vážně k smíchu, vášnivější si dávají i děti v mateřské školce. Jednotlivé díly mají delší stopáž (něco přes hodinu), takže těch dvanáct dílů je tak akorát. Milovnice Koreje ze mě asi nikdy nebude, ale tentokrát připouštím, že jsem se bavila
Bez Yong-hwy by to bývalo bylo lepší
Mušketýry jsem rozkoukala zároveň s Healerem a první tři díly mě dokonce chytly víc než Léčitel. Jednotlivé postavy jsou skvěle podané a každý, kdo zná originál se hned chytil. Jenže už jsem nějak přejedená korejských králů, kteří jsou servírovaní podle jednoho mustru, takže po těch třech dílech jsem se díky králi začínala trochu nudit. Až zase po půlce děj začínal mít spád. No a poslední dva tři díly byl takový hokej, že se nudit ani nešlo. Kromě krále bych si dovolila mít výhradu i k hlavnímu hrdinovi. Aby nedošlo k omylu, Yong-hwu mám ráda. Jako zpěváka. Miluju zabarvení jeho hlasu, ale herec prostě není. To, co prošlo v romantikách, to v historickém žánru děsivě skřípe. V jeho roli bych si uměla z jeho vrstevníků představit někoho úplně jiného. I tak jsem zvědavá na další sérii, v kterou nepřestávám doufat, i když to na ni zatím nevypadá, protože "Atos" Lee Jin-wook teď začíná hrát v úplně jiném seriálu s Ha Ji-won. :^) P.S. Jenom bych ještě opravila abhorsenku. Konec není takový, jaký je, kvůli nízké sledovanosti (tvN je kabelovka a ta nikdy nebude mít taková čísla jako komerční televize) a zkracování, ale protože byly plánovány tři série po dvanácti dílech. Jestli k nim dojde nebo ne, je otázka druhá.