The Twelve Kingdoms
(Jūni Kokuki)
Fantasy ve své nejčistší formě
Neustále obdivuji fantazii Japonců, na tohle "Euroameričani" prostě nemají. Tohle anime má neuvěřitelnou schopnost vás k sobě připoutat, jestliže mu dáte šanci. Na začátku jsou postavy nesympatické a vy se cítíte zmatení spolu s nimi, protože se dostanete do úplně jiného světa s vlastní bohatou mytologií (tím myslím opravdu bohatou mytologií). Pokud ale vydržíte, odměnou vám bude svět, který vás vtáhne do sebe a jen tak nepustí. Nedokážu si vzpomenout na jiný seriál, kde by postavy několikrát (!) radikálně změnily své smýšlení tak, aby to bylo uvěřitelné. Tady ano. Není tu žádná romantická linka, vlastně je to mnohdy docela brutální (tvůrci neváhají nechat zabít ženy i děti), přesto to není žádný "krvák". Je to čistá fantasy, o které si většinou necháváte jen zdát, nebo (marně) doufáte, že na ní někdy narazíte. Na celém seriálu je jen jediná vada, a to již mnohokrát zmiňovaná nakousnutá, ale nedokončená linie příběhu o Taikim. Je prostě nepochopitelné, proč jeho příběh skončí uprostřed děje bez jakéhokoli vysvětlení. Pokračování bych se vůbec nebránila, nabízí se tolik možností, že je škoda, že (zatím) zůstaly nevyužité.
Twelve Boredoms
False Queen – 40% - Ještě při přeletu z nepřátelské střední školy do slibného světa králů, monster a jiných nebezpečí jsem byl příjemně natěšený, ale pak šla nálada díl od dílu neodvratně níž. Ústřední trojice až neuvěřitelně otravuje a děj popohánějí jen vedlejší sympaťáci Keiki a zejména Rakushun. Navíc nesmyslně hutně dávkovaná historie a propletenost jednotlivých království nesnesitelně brzdí děj, který se navíc hýbe dopředu podzápletkami typu záludného ducha meče. Změny v samém závěru tak vítám s otevřenou náručí, protože takhle zatím opravdu ne.
Black Kirin – 90% - Jako vystřižené z jiného seriálu. Nové postavy jsou příjemně tajemné, zjednodušená zápletka udrží pozornost po celou dobu a epizoda z jeskyně je jasně nejlepší z celého anime. O takhle napjaté atmosféře si může nechat zdát leckteré drama, natožpak dějově mírně improvizující fantasy. Proto zabolí mizivý počet dílů a hlavně fakt, že se tímhle směrem už Dvanáctka nikdy nevydala.
Youko, Suzu and Shoukei – 40% - Příběh, který mě zaskočil nejvíc. Kdo by totiž hádal, že se tvůrci vydají do podobně mysteriózních míst jako v případě Taikiho dobrodružství, zůstal by těžce zklamán. Linka velkolepě nazývaná Skies of Dawn totiž nabízí propletené osudy tří nerozhodných, nezajímavých a v případě Suzu a Shoukei bohužel i silně nesympatických dívčin. Intriky uspávají, dialogy téměř urážejí divákovu inteligenci a nestavit se občas někdo z osvědčených hrdinů, byla by ostuda dokonána velmi rychle. Přesto se ze třetí kapitoly těchto kronik vyklubala čistá nuda, kterou byla neskutečná dřina nakonec přelouskat.
Another Me – 50% - Vypravěči a hlavní protagonisté jsou tentokrát o poznání milejší a pozoruhodnější, ale problém je v samé pointě. Nejedná se o nic jiného než o několik staletí starou ozvěnu povstání. A to je na finální várku epizod zatraceně málo, nehledě na to, že použít jako poslední díl čistokrevný filler je vyložená sprosťárna. Dějiny dvanácti království se tak ode mě dočkaly té nižší varianty hodnocení. Black Kirin zůstane ve vzpomínkách jako úctyhodně napsaná kapitola, ale už to, že se nedočkala pokračování či definitivního zakončení, dokazuje rozháranost seriálu jako celku.