Thirteen
(Thirteen)
Proč na to nikdo nekouka?
Trochu mě zaráží, jak málo hodnocení tenhle seriál má. Dokonce jsem první, kdo píše "názor", to se mi ještě nestalo:) K seriálu zatím nejsou české titulky, takže jsem to sjela na anglických, jelikož jsem nevydržela čekat.
Téměř vždy, když už začnu koukat na britský seriál, jsem nadšená. Je osvěžující se sem tam oprostit od těch amerických klišé a blábolů, jež jsou jak přes kopírák v 90% jejich seriálů. Thirteen je dobře obsazený, skvěle zahraný, kvalitně natočený i napsaný. Je to takový ten depka žánr, kdy si říkáte "jak je to možný" a zároveň byste chtěli znát každou pokřivenou podrobnost soužití únosce a oběti. Vlastně se nezodpoví veškeré otázky, které v průběhu minisérie vyvstanou, ale asi to úplně nevadí. Tempo není nijak závratné, ale nenudila jsem se snad ani vteřinu.
Takže doporučuji všem, kterým se britský styl líbí a hledají něco trošku vážnějšího jako rozptýlení mezi Vampire Diaries a Walking Dead :D
Dokonalé psychologické drama
Další seriál z britské produkce, který s nevelkým rozpočtem strčí do kapsy daleko nákladnější show.
Seriál zakládá zejména na skvělých hereckých výkonech a na ději, který mě chytil a nepustil až do poslední minuty. Ano, sice není tempo strhující v každičkém momentu, ale napětí a dokonale působící psychologická stránka zaměstnají mozek hloubavějšího diváka intenzivně po celou dobu. Vliv na okolí a další postavy, který s sebou Ivy přinese, někdy destruktivní, někdy naopak... Radost se dívat a hloubat. Tempo také odpovídá místy velmi depresivním úsekům.
Velmi mě bavil měnící se vztah hrdinky s jednotlivými postavami a postava detektiva. Empatičtí diváci si přijdou na své a mohou se pokusit do role jednotlivých postav. Až na poslední - malinko akčnější epizodu - má seriál po celou dobu směr a po jeho shlédnutí se Vám všechny otázky, které vám v průběhu sledování vyvstanou na mysl, spárují s příslušnou odpovědí a logicky doplní předchozí dění.
Kvituji také rozhodnutí - i přes zájem stanice - nepokračovat druhou sérií. Příběh je uzavřený a není třeba nastavovat nebo téma opakovat.
My name is Ivy Moxam
Čo Briti vedia, tak je to jednoznačne točenie drám. Ich drámy majú všetko potrebné- zaujímavý príbeh, komplikované postavy, dusivú a ťažkú atmosféru, napätie a sem tam privodia aj depku.
Inak tomu nebolo ani v prípade Thirteen. Na tému únosu sa dá pozerať z rôznych pohľadov. Môže to byť buď to ako k únosu došlo, o únose samotnom a o jeho priebehu, alebo aj o jeho následkoch, o tom čo bolo potom, o zaradení obete späť do života. A o tom poslednom pohľade je aj Thirteen. Počas piatich častí sledujeme postupnú a pomalú adaptáciu Ivy, do jej pôvodného života, z ktorého bola vytrhnutá na 13 rokov. Sledujeme nie dopad únosu ale jej návratu späť. Čo to robí s ňou, jej rodinou, jej priateľmi. Nie je to také ľahké a nič nebude rovnaké, ani mávnutím čarovného prútika. Príbeh je rozprávaný skôr pomalším tempom, ktoré môže byť podľa niektorých až príliš pomalé. Seriál má tú správnu atmosféru, trochu ťaživú a nie príliš optimistickú (aj keď sú všetci radi, že sa Ivy vrátila). Dej nie je nijak komplikovaný, ale určite ani priamočiary. Bola Ivy s únoscom možno dobrovoľne a cítila k nemu niečo, trpela či ide len o Štokholmský syndróm, aké následky to všetko na nej zanechalo? Tieto a mnohé podobné otázky si divák kladie počas celých piatich častí. Postupne sa dozvedáme (aj v dôsledku nového únosu) dozvedáme ako to vlastne bolo a niečo čo môže byť jasné, sa môže neskôr ukázať v úplne inom svetle. Väčšina vecí je akoby zahalených pod rúškom tajomstva a vy túžite pod to rúško nakuknúť a dať veciam zmysel. Záver seriálu pôsobí tak trochu zvláštne, tak isto ako celý seriál, ale iný koniec by k tomu asi ani nesedel. A aj na to, že sa seriál dočkal len jednej série sa dá nazerať z tej dobrej stránky. Hej možno by to bolo ešte niečo nevypovedané či neobjasnené, ale takto ako to bolo porozprávané to bolo správne.
V prípade Thirteen ide o komornú drámu s malým počtom postáv. Obsadeniu sa nedá nič vytknúť. Každá z postáv si nesie svoje bremeno a s tým čo sa deje sa vyrovnáva po svojom. V centre záujmu stojí samotná Ivy, ktorá je viac než zvláštnou postavou. Na jednej strane ju ľutujete skrz to všetko čo si prežila, no na druhej strane vás dokáže prekvapiť svojím správaním, s odhaľovaním jej príbehu. Jodie Comer túto postavu zvládla na výbornu a vy jej veríte každý jeden moment.
Thirteen je sondou do života dievčaťa/ ženy, ktorá bola unesená, do života jej rodiny, jej priateľov. Ide o kvalitné dielo, aj keď nie s najľahšou tematikou.
Třináct let
Jedná se o velmi emočně silný seriál s tíživou atmosférou plnou napětí. A že Britové takovou atmosféru umí navodit krásně. Trochu mě zarazilo, že je toto dílo tak málo známé, protože si určitě zaslouží pozornost a stojí za shlédnutí.
Nedokážu si ani představit, čím si hlavní hrdinka a její rodina musely projít. Při sledování mi bylo velmi smutno (u posledního dílu i slzička ukápla), místy i lehce nevolno (ano, jsem velmi empatický člověk a ráda se vciťuji do jednotlivých postav). Co se mi líbilo, bylo vykreslení sesterského pouta, které nepřetrhá ani třináct let odloučení. Ovšem každá postava měla svoji vlastní specifickou charakteristiku.
Velmi jsem také ocenila to, že má seriál pouze pět dílů, takže děj není příliš rozvleklý a i když má stopáž hodinu, uteklo to jako voda. Až se tak zpětně divím, kolik toho tvůrci dokázali (hlavně z hlediska vykreslení postav) nacpat do pouhých pěti dílů.
V neposlední řadě, co musím opravdu vyzdvihnout (a myslím, že mi z toho ještě nějaký čas půjde hlava kolem) je neuvěřitelný výkon Jodie Comer. Naprosto skvěle dokázala vystihnout ztracenou, třináctiletou holčičku v těle dospělé ženy. Když jsem sledovala její oči, pohyby a mimiku, měla jsem pocit, že se snad sama v zápalu přípravy do role nechala unést a zavřít do sklepa.
Óda na herectví
Psychologické, rodinné drama? Kriminálka? Jako často u britských seriálů, od všeho... hodně. Nic není takové, jak by se mohlo při zjednodušeném pohledu zdát.
Při hodnocení seriálu se málokdy věnuju hereckým výkonům, ale to, co předvedla Jodie Comer, to neuniklo ani mně, "analfabetovi". Nenacházím slov, k čemu to přirovnat. Snad bych jen doporučil všem, které seriál zaujme, aby si ho pustili ještě jednou a zaměřili se pouze na hlavní hrdinku. Sledovali pohyby očí, mimických svalů, rukou... Vše je tak "přirozeně nepřirozené", jak by se od postavy tohoto typu dalo očekávat.