(Jeremy vyřízl z Jamesova auta kus kapoty a zalepil tím díru ve dveřích, kterou mu tam předtím udělal James.) Richard: Pokud Jamese Maye znám, což velmi nerad říkám, ale je to pravda, tak mu nebude tolik vadit ta krádež samotná, jako spíš jak hnusně to Jeremy udělal. James: Podívejte se na to! Vypadá to, jako kdyby to někdo vyřízl nožem a vidličkou! Není to ani čtverec, ani obdélník, strany jsou křivě...
Jeremy: Ale je to jako jezdit v šuplíku na ponožky Jamese Maye. Všechno je přesně tam, kde to čekáte. Uspořádané. Modré, hnědé, růžové pro zvláštní příležitosti.
(James a Richard koukají na mapu města s japonskými popisky.) James: No a máme to! Richard: Co? Vždyť nevíš, co tam píšou! James: Červená tečka, to asi znamená tady jste, a tenhle bruslař u piknikového stolku... Richard: To je lyžař a hraje na harfu. To neznamená nádraží.
Richard: Fakt je to jednoduché. Nedotáčivost funguje takhle. Jedete po silnici, otočíte volantem, ovšem auto pokračuje rovně, narazí do stromu a vy umřete. Přetáčivost je jinak. Vy jedete po stejné silnici, zatočíte, zadek auta vás takhle oběhne, vylítnete ze silnice, narazíte do stromu a umřete. Přetáčivost je jasně lepší. Nevidíte strom, o který se zabijete.
James: Udělali toho hodně, aby to auto za ty roky vylepšili. Problém je ale v tom, že neudělali nic pro to, aby vylepšili i lidi, kteří si je kupují. Jeremy: Ne. Oni odvedou všechnu tu skvělou inženýrskou práci a pak to prodají Mariovi Balotellimu. James: Přesně... Komu? Jeremy: Věděl jsem, že nevíš. Je to ten fotbalista Manchesteru City s blonďatým kobercem na hlavě. James: Jo, jo, jo...
Jeremy: Takže Jamesi byli jste poslední? James: Ne. Předjeli jsme normální rallye auto o dvě vteřiny. Jeremy: Takže jste byli předposlední. James: Jako první z vítězů.
Jeremy: James měl padesáté narozeniny zrovna minulý týden. (Lidé tleskají.) Proč tleskáte? Všechno, co musel dokázat, bylo neumřít a to s rychlostí, jakou jezdí, není nic těžkého.
(O autobusových pruzích v Londýně se Simonem Cowellem.) Jeremy: Nechápu, proč se chudina musí dostat tam kam potřebuje rychleji než ty. Simon:(usmívá se a kývá hlavou) Zajímavá teorie.
(Výsledky průzkumu o autech ve Velké Británii.) Jeremy: Víte co? Obejdeme diváky a zeptáme se s čím kdo jezdí. (Jeremy dojde k jednomu divákovi.) Jeremy: Pane? divák: Třistapětapadesátka. Jeremy: Ferrari? Ferrari mělo docela zajímavé výsledky. Jak to bylo, Jamesi? James: 90% těch co tvrdí, že mají Ferrari, tak lžou, nemají.
(James vyhlásí Vauxhall Nova jako nejvíce kradené auto v Británii.) Richard: Jak může normální člověk ukrást něco takovýho?! Jeremy: Vždyť to říkám, tady dáma to taky nedokáže pochopit. Proč?! Jdeš po ulici a neřekneš si: Aha, Bavorák, Subaru, no né Nova! Hmm, to beru. Richard: Já už vím, ono se to smí krást. Jeremy: Jen si představ co se s tím ukradeným autem dá dělat. Do někoho drcnout? To bych neriskoval. Sakra, najel jsem na lísteček ze stromu a to auto se mi rozsypalo!
(Jeremy o předraženém a nesmyslném BMW X5 M.) Jeremy: Takže, pokud si ho chcete i přesto koupit, požádejte ošetřovatelku o pastelku a vypiště šek na 75 tisíc liber.
Jeremy:(Na mladou ženu na ulici.) Co byste dostala za cenu Vanquishe? Ten dům támhle? žena: Mmm-hmm Jeremy: Pěkný dům se třemi ložnicemi a salónkem... takový dům za podobnou cenu jako Aston. Měla byste raději ten dům nebo to auto? žena: Auto. Jeremy: Hodná holka.
(Pokouší se vytočit číslo uložené v palubním systému vozu Mercedes-Benz W220.) Jeremy: 349. Počítačový hlas: 249. Jeremy: Proč neposloucháš? Počítačový hlas: Vytáčím. Jeremy: Ne! Nevytáčej! Nevím kdo to je, mohla by to být královna!
(Závodí s Němci a mají střílet na protihráče. Jede Jeremy.) Richard: Jamesi! Co to děláš?! Jsi přece na naší straně! James: Jsem, ale proč bych si nevystřelil. Richard: Jo máš pravdu. Pal!