(Bonnie chodí s Dannyho trenérem a Danny z toho šílí.) Bonnie: Zlato, vím, že je těžké to pochopit, ale jsem žena a mám své potřeby. Danny: Tak udělej seznam. Seženu ti cokoliv a kdykoliv.
Tucker: Kluci zvolili Riley kapitánem. Ben: Cože? Jak mohli?! Počkat! Myslel jsem, že rozhodnutí musí učinit všichni. Tucker: Možná jsem se nechal unést okamžikem. Plácnem si?
(Bonnie šla na rande s Dannyho trenérem a Danny z toho šílí.) Riley: Tvoje mám schodí s tvým trenérem. To směřuje k zajímavé konverzaci v polštářích. Danny: Co? Žádné polštáře! Jak jsme se najednou dostali k polštářům?! Jenom si šli hodinku užít. Ben: Jak tak vzpomínám, poslední holka, se kterou sis hodinku užíval, byla tak spokojená, že jsme dostali stížnost kvůli hluku. Danny: Ale to je něco jiného! Oni by... Je to máma! Riley: A Ben je táta. Jeho to taky nezpomalilo. Ben: K tomu je potřeba mnohem víc než dítě. Danny: Tak a dost! Už o tom nemůžu přemýšlet. Jdu cvičit, dokud se můj mozek neunaví. Ben: Uvidíme se za dvacet minut.
trenér: Chodím s tvojí mámou. (Danny na něj jenom zírá.) Bonnie: Zabere mu to asi minutu. Danny: Vy chodíte s mojí mámou?! Bonnie: A pak se dostane k tomuhle.
Danny: Podpoř mě, Riley. Riley: Ne, ne. Znám vás dva dostatečně dlouho na to, abych věděla, že to "Podpoř mě, Riley," je jenom dvě vteřiny před "Sklapni, Riley, kdo se ptal tebe?"
(Bonnie přitáhne do bytu kluků několik krabic.) Bonnie: Je to jen pár cenných vzpomínek, které jsem schovala z dětství mých kluků. Ben: Také známých jako krámy, kterých se nemohla zbavit při garážovém výprodeji.
Riley: Nebudu předstírat, že jsem tvoje manželka! Ben: Riley, prosím, ty jediná držíš moji pochroumanou lež pohromadě. Riley: Nemůžu, zítra mám oběd s Jackem. Ben: S Jackem? Riley: S klukem, se kterým chodím? Ve skutečném světě, kde jsem svobodná a nekojím.
Bonnie: Málem jsem zapomněla na svůj dárek! To je tak vzrušující. (Odbíhá pro dárek.) Ben: Není možné, že jich je víc! Jako vážně, co budeme dělat s ohřívačem ručníků?! Tucker: To jsem si chtěl vlastně nechat. Co? Emma je jediná, kdo dokáže ocenit uklidňující účinek teplých vlhčených ubrousků?
Ben: Už nikdy nechci slyšet: "To je tak roztomilý!" Bonnie: No nebylo to roztomilý? Nejlepší oslava, která kdy byla. Riley: Jo, těch pět hodin uteklo jako voda. Danny: Na světě není dost fotbalu na to, aby mi vymazal z paměti to, co se tu právě stalo.
(Tucker čte Dannymu seznam věcí, které ho na něm štvou.) Tucker: Stopy po prstech v arašídovém másle. Nehty na podlaze. Dvě slova - chlupaté mýdlo! Danny: Dobře! Už můžeme skončit? Tucker: Jasně, že můžeme, pokud chceš začít mluvit o Riley. Danny: Pokračuj. Tucker: Přesně tak, tak jo. Používání ručníků jako koupelnových předložek, používání koupelnových předložek jako ručníků, braní mých šamponů, kondicionéru, mastiček, pleťových mlék, pudrů, pomád. Zablácené boty, upocené tašky do posilovny. A nikdy nemáš svoje žvýkačky! Danny: To je všechno? Tucker: Co myslíš? Jasně, že ne.
Ben: Mami, ty to nechápeš. Prostě jenom potřebujeme dělat i naše chlapský věci. Bonnie: Jako sedět v trenkách, hrát videohry a sledovat neznámé žanské, co se vám prochází po bytě? Ben: Takže to chápeš.
(Ben utekl před svou mámou a Bonnie naštvaně zpovídá Tuckera.) Tucker:(Píše smsku.) Ahoj Bene, jsem tu uvězněný s tvojí matkou. Kde jsi? Nenávidím tě. Zavolej mi.
Ben: Mluvil jsem o mámě. Myslíš, že bych to s ní měl vyřešit už dnes večer? Riley: To nepůjde, má čtenářský klub. Ben: Ach, díky bohu. Začínal jsem se potit.