král Ludvík: Dnes společnost své ženy nevyžaduji. královna Anna: Ludvíku, prosím. Musíme se přichystat na to, co přijde. král Ludvík: Anno, kdo ví, kolik času mi ještě zbývá. Nehodlám ho strávit tím, že budu poslouchat ty vaše lži. královna Anna: Strávila jsem s Aramisem noc. Je pokrevním otcem našeho syna. Ale pouze pokrevním. Vše, co poznal, co se naučil, co miloval, má od vás. král Ludvík: Já vám nemůžu odpustit, Anno. Nikdy vám nebudu schopen odpustit. královna Anna: Nezměníme, co se stalo. Ale můžeme změnit, co je psáno. Jmenujte mě regentkou a přísahám, že mu budu celý svůj život připomínat vaši památku. Napíši dějiny hodné vás a vašeho syna.