Tři mušketýři

(Rudá garda si převzala od mušketýrů nebezpečného vězně.)
d'Artagnan: My jsme vás varovali.
(Varování neberou na vědomí. Jeden z Rudé gardy vězně provokuje a vězeň na něj zaútočí. Vězeň vyhrává.)
Athos: Tuším potřebují pomoc.
Aramis: Jen se o ni stydí požádat.

(Aramis, Porthos, Athos a D´artagnan se setkávají po čtyřech letech, po tom, co Aramis odjel do kláštera, aby se stal mnichem.)
Aramis: Rád tě zase vidím, příteli. Byla to dlouhá doba.
Porthos: Já jsem se tak nerozhodl.
Aramis: Do války jsem s vámi jít nemohl, Porthosi.
Porthos: Byli jsme bratři ve zbrani. Nikdy jsem se nemusel zabývat tím, co je za mnou, protože záda jsi mi kryl ty.
Aramis: Učinil jsem slib Bohu. Přísahal jsem sám sobě.
Porthos: A co přísaha nám? Jeden za všechny. Co tohle? Čtyři roky je dlouhá doba. Naučili jsme se žít bez tebe.

(Aramis a Porthos pátrají po zmizelých pytlech se zrnem a narazí na muže, který ho prodává.)
Aramis: Měli bychom si s tím obchodníkem popovídat. Z našeho zvláštního druhu taktu a diplomacie by něco mohl získat.
Porthos: Už jsme to dlouho nedělali.
Aramis: (Rozběhne se na obchodníka a napadne ho.) Uhněte!
Porthos: Za všechno se moc omlouvám. Můj přítel tady si je jistý, že je tohle jeden z pytlů ukradených hraběti de Beaufortovi.
Aramis: Má královský znak.
Porthos: Ano, to má. Mohl byste být obviněn ze zrady.
obchodník: Nikdy dřív jsem toho muže neviděl! Prodával z povozu za tržištěm.
Aramis: Lže!
Porthos: (Aramis chce muži zlomit nohu.) Bože. Aramisi, ne! Žádné lámání nohou.

D´artagnan: Viděla jsi něco?
Sylvie: Ano, šlechtice zabít tři nevinné muže a vás čtyři postávat kolem.
Aramis: Tak otázka nezněla.
Sylvie: Ale měla by.
D´artagnan: Co jsi v té skupině vojáků dělala ty?
Sylvie: (Koukne na Aramise.) Vojáky mám ráda.
Aramis: To už vím.
D´artagnan: Aramisi, teď na to není vhodná doba.
Aramis: Jen si povídáme.

(Aramis potká svou přítelkyni z dětství, Pauline.)
D´artagnan: Jednoho dne napíšeš svoje paměti a v nich bude na každé straně dívčí jméno.

král Ludvík: Dnes společnost své ženy nevyžaduji.
královna Anna: Ludvíku, prosím. Musíme se přichystat na to, co přijde.
král Ludvík: Anno, kdo ví, kolik času mi ještě zbývá. Nehodlám ho strávit tím, že budu poslouchat ty vaše lži.
královna Anna: Strávila jsem s Aramisem noc. Je pokrevním otcem našeho syna. Ale pouze pokrevním. Vše, co poznal, co se naučil, co miloval, má od vás.
král Ludvík: Já vám nemůžu odpustit, Anno. Nikdy vám nebudu schopen odpustit.
královna Anna: Nezměníme, co se stalo. Ale můžeme změnit, co je psáno. Jmenujte mě regentkou a přísahám, že mu budu celý svůj život připomínat vaši památku. Napíši dějiny hodné vás a vašeho syna.

Treville: Před několika týdny přišly z Londýna zprávy o francouzské vražedkyni na útěku. Vzala jste si vévodu. Jen abyste ho zabila.
Milady de Winterová: Ten stařec zemřel přirozenou smrtí.
Treville: A jeho syn?
Milady de Winterová: To už tak přirozené nebylo.

(Grimaud vyhodil základnu posádky do vzduchu.)
Brujon: Opouštíme posádku?
Constance: Žádná posádka už není, Brujone.
Athos: Byl to náš domov. Místo, kam lidé chodili hledat spravedlnost, útočiště. Nikdy to ale nebylo nic víc, jen místo. Tohle není posádka. Kdekoli se nadechneme, postavíme, zachráníme život, tam je posádka. My jsme posádka.

(Athos, Porthos, Aramis, D'Artagnan a posádka vzpomínají na Trévilla, který zahynul při záchraně nového krále.)
Porthos: Tréville svůj život obětoval zemi, kterou miloval. Byl otcem pro nás všechny. Nikdy nezapomeneme jeho odvahu ani jeho oběť.
D'Artagnan: Nad těmi zbabělci, kteří ho zastřelili, vyhrál. Ale my mu dlužíme mnohem víc. Dlužíme mu za všechno, čím jsme.
vojáci: Jo, to je pravda.
D'Artagnan: Nezáleželo mu na tom, že pocházíme z farmy, nebo že pocházíme z ulice. Viděl jen muže, kterými jsme se mohli stát. Viděl vojáky!
vojáci: Ano, ano!
D'Artagnan: Dal nám domov, dal nám rodinu.
Aramis: Všichni jsme byli kdysi mladými kadety. Plni pochybností jsme přišli na posádku, ale Tréville v nás vždycky věřil. A právě jeho víra z nás udělala… mušketýry.
všichni: Tréville!

(Porthos s Aramisem zabrání popravě Athose.)
Athos: A to jsem si myslel, že se vás dvou konečně zbavím.

zajatec: (k Aramisovi a Porthosovi, kteří mu vyhrožují smrtí) To nemůžete. To je vražda.
Porthos: My to neřekneme, když to neřekneš ty.

Aramis: (namíří mušketou na zajatce) Říká se, že to s tímhle docela umím.
Porthos: Docela? Je nejlepší. A tak skromný.

(D'Artagnan bojuje s Athosem.)
Aramis: Pozoruhodné. Drží s Athosem krok.
Porthos: Blbost. Jen tomu šílenci nechce ublížit.

(Mušketýři oznamují rozzuřenému kapitánovi, že jim utekl hledaný atentátník.)
kapitán Treville: (Na d'Artagnana.) Ty jsi ho taky neviděl?
d'Artagnan: Já jsem, um... uklouzl.
kapitán Treville: Uklouzl?
d'Artagnan: Na mokré trávě.
kapitán Treville: Na útěku je zabiják a bezpečnost národa visí na vlásku, ale aspoň, že si malý d'Artagnan neudělal ošklivé bebí.

(d'Artagnana nebaví, že s ním mušketýři stále jednají jako s nováčkem.)
d'Artagnan: Dobře, jen abych věděl, celá takhle věc „d'Artagnan mušketýr začátečník“, jak dlouho to potrvá?
Aramis: No, tak dlouho, jak to bude vtipné.

Kardinál: Potřebuji rozptýlení. Svlékni se pro mě.

kardinál: (o Mylady) Vezměte si ji. Už mi k ničemu není.

kardinál: (Klečí před královnou, která právě zjistila, že ji chtěl zabít.) Všechno co jsem udělal, jsem dělal pro dobro Francie.

kardinál: Žádný člověk, žádný národ, žádný Bůh mi nebude stát v cestě.

(Porthos a Rochefort jsou uvězněni.)
Porthos: Pokud dosáhneme na nějaký z těch háků, můžeme ty zámky vypáčit.
Rochefort: A kdybychom měli křídla, mohli bychom vyletět oknem.

(Athos, Prothos a výrobce zbraní o pokusu o vraždu princezny Louis.)
výrobce: Kde jste ten hrot našli?
Porthos: V arcibiskupově krku.
výrobce: S tím nemám nic společného.
Athos: Vy? Známý odpůrce se záští ke katolické církvi s osobním spojením s vražednou zbraní? Jste ten poslední, koho bychom podezírali.

Athos: Slyšela jste o d'Artagnanovi.
Porthos: Víte, tyhle historky můžou hodně přehánět.
Constance: Vážně? (Porthos souhlasně zabručí.) Bylo mi řečeno, že jste ho zavedli do nebezpečí, a pak opustili.
Porthos: Tak nějak to bylo.

Porthos: (o d'Artagnanovi) No, já myslím, že to zvládne. Mám dost dobrý odhad na lidi.
Aramis: (Uchechtne se.) Máš příšerný odhad na lidi. Zvlášť když jsi střízlivý.

(Constance zarazí boj mezi mušketýry a d'Artagnanem.)
Constance: (rozčileně) Kdyby muži přemýšleli, místo aby bojovali, možná by jich víc dobrých zůstalo.
Aramis: (o d'Artagnanovi) U něj si nejsem jistý, ona se mi líbí.

(Zazní bolestný, mužský výkřik.)
Athos: To byl buď raněný býk, nebo Porthos.