(Děda přijde do kuchyně za brečící Kateřinou.) Kateřina: Proboha tati, co tady děláš. Víš, že ti doktoři zakázal chodit. Děda: Buď sobec, buď sobec jako já, jinak ti budou lidi srát na hlavu. Bude kaše?
(Kateřina a Jaroslav dělají narozeninovou výzdobu.) Kateřina: Hele, netahej to tam, je to krátký. Jaroslav: To je asi logický, že je to krátký, když je to krátký, ne?!