Všechno volá po spáse

Každý druhý má nějakou zkušenost...

Tohle italské překvapení je tedy opravdu zajímavé... ne že by to bylo nějak příliš originální, filmů s psychárnou najdeme desítky, nedobrovolná nebo nějaká vynucená hospitalizace se pak vyskytne taky v několika filmech a seriálech, takže v tomhle ohledu to nic nového není, ale přesto je to pro diváka natolik zajímavé a nevšední, že to zaujme. Hlavní hrdina je na jednu stranu sympatický a vyvolává soucit, na druhou stranu se někdy chová jak blb a taky si za to víceméně může sám. No, a kdo to tak v životě nemá...

Prostředí psychárny bylo takové znepokojivě obyčejné, žádný luxus, žádná díra. Pokoj pro šest lidí se sice zdá příšerný a mix spolupacientů je šílený, ale vytváří nějaký komplexní obraz toho, koho můžeme potkat, a s čím se kdo může potýkat. Kluk v kómatu, téměř vrah, mentální pobožný blázínek, agresivní autista a queer agresor. Zajímavá kombinace, která se postupně stává docela sympatickou. Trošku na pěst je ta romance s holkou odvedle, která komplikuje vztahy, ale asi je to nutné zlo. Nicméně i díky tomu má hlavní hrdina velký vývoj ve svém chování a vnímání světa.

Celkově je to takový hezký skromný seriál, který pracuje s tím, že každý může být lepší, než se zdá a má na víc, než by si myslel. Vztahy mezi pacienty a zdravotníky, k tomu rodiči a lidmi zvenčí - je to velmi komplexní a i člověk, co se s ničím psychickým nepotýká, se něco přiučí. Mně se to rozhodně líbilo.