Klaus: Kdo tady ví něco o vztazích? (ukáže na Vanyu) Tahle? Co tajně miluje nějakou Frau z farmy? Vanya: Jmenuje se Sissy. Klaus: Což je lepší, než její minulý ctitel. Ten sériovej vrah. A já mezitím zbožňuju vojáka, kterýho jsem vlastně ještě ani nepoznal. A Luther miluje svoji sestru. Allison: Tak znovu, nejsme pokrevní příbuzní. Klaus: Přiznej si to. Nejnormálnější dlouhodobý vztah v téhle rodině byl, když Pětka klátil tu figurínu.
Klaus: Tak jaký máš plán, siláku? Diego: Říkal jsem ti, ať zůstaneš v autě. Klaus: A taky jsi mi říkal, že po olíznutí devítivoltové baterky, budu mít chlupy.
Diego: Jsi v pohodě? Páni, to je poprvé. Můj bratr Klaus je potichu. Naposledy kdys takhle mlčel, bylo, když nám bylo dvanáct. Běžel jsi v Graciiných podpatcích, zakopl si a zlomil sis čelist. Jak dlouho jsi ji měl zavřenou? Klaus: Osm týdnů. Diego: Osm týdnů blaženého ticha.
Diego: Vypadáš strašně. Klaus: Díky. Kam jdeš? Diego: Ne. Klaus: Co je? Diego: Nikam tě nepovezu. Klaus: Ale no tak, kámo. Víš, že neumím řídit. Diego: To mě ne... Klaus: Super. Zajdu si pro věci. Dej mi dvě minuty.
(Luther a Diego uložili opilého 5.) Diego: Vtipné. Kdybych nevěděl, že je to takový blb, řekl bych, že ve spánku je k zulíbání. Luther: Neboj. Jednou vystřízliví. Zpátky do normálního, nepříjemného kluka.
(Cha-Cha a Hazel unesli Klause.) Hazel: Čemu se směješ, ty pitomče? Klaus: Třeba proto, že jste mě posledních deset hodin nesmyslně mlátili, ale nic jste se nedozvěděli. Mně nikdo nic neříká. Pravdou je, že já jsem ten typ, který když zmizí, nikdo si toho nevšimne. Vy pitomci jste unesli špatnýho! Hazel: Donuť ho, ať už nemluví.
(Diega napadli a Luther s Allison mu přišli pomoct.) Luther: Není za co. Diego: Byl jsem v pohodě. Luther: Jo, měl jsi je... Diego: Dělal jsem, že mají navrch.
(Sourozenci hlasují, jestli mají vypnout mámu.) Vanya: Já... Diego: Neměla by hlasovat. Vanya: Chtěla jsem říct, že s tebou souhlasím. Diego: Dobře, ona hlasuje taky.
Luther: Víš, co je tvůj problém? 5: Doufám, že mi to řekneš. Luther: Myslíš si, že jsi lepší než my. Vždycky sis to myslel, i když jsme byli děti. Ale pravdou je, že jsi na tom stejně špatně jako my ostatní. Jsme všechno, co máš. A víš to. 5: Já si nemyslím, že jsem lepší než vy, Jedničko. Já vím, že jsem.
Klaus: Už jsem vám říkal, jak jsem si depiloval zadek čokoládovým pudinkem? Dost to bolí. Luther: Co tady ještě děláš? Klaus: Co? Potřebuji důvod k tomu, abych mohl být s rodinou?
(Patch a Diego diskutují o případu.) Patch: První jednotka na místě činu viděla utíkat dva střelce. A hádej, co měli na sobě? Strašidelné dětské masky. Diego: Město jde fakt do hajzlu, co? Patch: A to jde od chlapa ve spandexu.
Klaus: Co s tím okem vůbec máš? 5: Za sedm dní někdo ztratí oko. Kvůli nim skončí život na zemi, jak ho známe. Klaus: Dáš mi těch dvacet babek? 5: Dvacet babek? Klaus: Jo, dvacet babek. 5: Blíží se apokalypsa a ty myslíš jen na to, jak se sjet? Klaus: No a taky jsem hladový. Kručí mi v bříšku.
pracovník: Jak jsem již řekl vašemu synovi, informace o protézách jsou tajné. Bez souhlasu klienta vám nepomůžeme. 5: Nemůžeme sehnat souhlas, když nám neřeknete jméno. pracovník: To není můj problém. Omlouvám se, nic víc nemůžu udělat, takže... Klaus: A co můj souhlas? pracovník: Pardon? Klaus: Kdo vám dovolil vztáhnout ruku na mého syna. pracovník: Cože? Klaus: Slyšel jste mě. pracovník: Já se všeho syna nedotkl. Klaus: Vážně? Kde se vzal ten nateklý ret? pracovník? Však nemá nateklý... (Klaus praští 5.) Klaus: Chci to jméno prosím, hned. pracovník: Jste blázen. Klaus: Nemáte ani tušení. Mír na zemi, to je roztomilé. (Praští se sněžítkem do hlavy.) Bože, to bolí. pracovník: Volám ochr... (Klaus mu bere telefon.) Co to děláte? Klaus: Došlo k napadení v kanceláři pana ředitele. Potřebujeme ochranku. Hned! Řeknu, co se stane, Grante. pracovník: Jsem Lance. Klaus: Asi za minutu sem vletí dva členové ochranky a uvidí tu strašně moc krve a budou si říkat, co se tu sakra stalo, a my jim řekneme, že jste nás zmlátil. Ve vězení se vám bude dařit, Grante. Věřte mi, byl jsem tam. Kuřátko jako jste vy, Bože, budou si vás předávat jako... Bude to bezva, jak říkám. pracovník:(vyděšeně) Ježiši, jste zvrácenej hajzl. Klaus: Díky.