Klaus: Měli bychom se shodnout na detailech. Musím tam jít a dělat, že jsem tvůj tatíček? 5: Něco takového, jo. Klaus: Jaké je naše krytí? 5: O čem to mluvíš? Klaus: Byl jsem moc mladý, když ses narodil? Jako 16? Mladý a zkažený? Třeba, tvoje matka, ta děvka, ať byla kdokoliv. Potkali jsme se na diskotéce. To si pamatuj, dobře? A ten sex byl úžasnej. 5: To je ale znepokojující pohled do věci, které říkáš mozek. Klaus: Bacha, ať ti nedám zaracha.
(Klaus se vzbudil a hledá drogy.) Ben: Nemá to cenu, drogy došly. Klaus: Zmlkni, Bene. Myšleno z lásky. Ben: Mám bláznivý nápad. Proč nezačneš den s pomerančovým džusem a vajíčky? Klaus: Vajíčka nevyhulím.
Cha-Cha: No tak, řekni to. Hazel: Co? Cha-Cha: Nemá cenu to v sobě držet, akorát tě bude pálit žáha a já pak budu muset poslouchat tvoje fňukání. Hazel: Smrdí to jak kočičí chcanky. Napřed snížili plat, pak zdravotní péči a teď ani nemáme vlastní pokoje. Kde to skončí?
Cha-Cha: Rezervace pro Hazela a Cha-Chu. recepční: Tady máte. Pokoj číslo 225. Cha-Cha: A co druhý pokoj? recepční: Jen jeden byl zarezervovaný. Hazel: Sakra, tyhle škrty v rozpočtu jsou na hovno.
Diego: Fajn, takže nejspíš se uvidíme tak za deset let? Až umře Pogo. Allison: Ne, jestli zemřeš první ty. Diego: Taky tě mám rád, ségra. Hodně štěstí s dalším filmem. Snad dopadne lépe než tvé manželství.
5: Beru si auto. Klaus: Kam jedeš? 5: Sehnat hrnek dobré kávy. Allison: Umíš řídit? 5: Umím všechno. (5 se přenese pryč.) Klaus: Měl jsem pocit, že bychom ho měli zastavit, ale pak jsem zase chtěl vidět, co se stane.
5: Celý blok, čtyřicet dva ložnic, devatenáct koupelen, ale nikde ani zrnko kávy. Allison: Táta kofein nesnášel. Klaus: Taky nesnášel děti. A měl nás hodně.
(Klaus mluví k urně.) Klaus: Poslouchej, starouši. Kdyby zabili mě, a kdyby jeden z mých synů, adoptovaných synů, byl schopný mluvit s mrtvými, popřemýšlel bych, já nevím... Projevení se! Udělat to s tím zlým naštvaným duchem.
Luther: Vím, že to nerad děláš, ale musíš si s tátou promluvit. Klaus: Nemůžu mu jen tak zavolat do posmrtného života a zeptat se: "Tati, přestal bys na chvíli hrát tenis s Hitlerem a promluvil si?" Luther: Od kdy? Ty to tak děláš. Klaus: Nejsem právě v nejlepším rozpoložení. Allison: Jsi sjetý? Klaus: Jo! Jak to, že vy ne? Při všech těch nesmyslech.
(Luther si myslí, že by jeden ze sourozenců mohl být zodpovědný za otcovu smrt.) Klaus: Jsi šílenej, chlape. Šílenej. (Všichni odcházejí.) Luther: Neskončil jsem. Klaus: Promiň, jdu zabít mamku. Hned jsem zpátky.
Klaus: Přišel jsem, abych se přesvědčil, že je starouš opravdu mrtvej. (vesele) A je! Je mrtvej! Víš, jak to vím? Protože kdyby žil, nikdo z nás by nesměl vkročit do téhle místnosti.
vypravěč: Během prvních dvanácti hodin prvního dne října roku 1989 43 žen na celém světě porodilo. Neobvyklé bylo to, že ani jedna z nich nebyla předtím těhotná.