Untouchable Lovers je seriálem, který mě ani přes svojí délku (na čínské poměry se ale jedná o klasický formát) nezačal nudit. Největší zatěžkávací zkouškou mého odhodlání pokračovat ve sledování byl příběhový a charakterový veletoč, který nastal přechodem z 16. na 17. epizodu. Liu Chuxiu jsem měl moc rád, proto jsem si div nerval vlasy, když jsem viděl, co z ní, v rámci tak oblíbené „ztráty paměti“, udělali. Zaťal jsem ale zuby a pokračoval ve sledování, protože jsem byl přeci jen zvědavý, co se bude dít dále, a příběh se netočil jen kolem hlavních dvou protagonistů, ale dokázal pojmout větší množství vedlejších postav. I ty měly své zajímavé příběhy a posunovaly děj neustále dopředu. Politické taktizování střídala romantická a komediální stránka a díly vesele ubíhaly.
To, co na asijských seriálech a filmech obdivuji je i vizuální stránka věci, v případě Untouchable Lovers ale musím hodit zpátečku. Kostýmy a hlavně účesy mě neoslovily ani po zhlédnutí posledního dílu. Interiéry a exteriéry byly líbivé a hudba standardně kvalitní, ale za kostýmy dávám palec dolů.
Poté, co seriál dospěl ke svému konci, musím ocenit fakt, že scénáristé celý příběh kompletně neutopili v krvi, jak s oblibou a často dělávají. Untouchable Lovers si tak plně zaslouží silných 70%.