Up the Women

Up the Women

Up the Women je nenápadný sitcom, který se téměř bez povšimnutí probojoval k další sérii. Udělat historický sitcom zabývající se vážným tématem, který by zároveň působil svěže, se Jessice Hynes docela povedlo.

Hospodyňka Margaret se náhodou při své návštěvě Londýna ocitla uprostřed pochodu za volební práva žen a nyní je odhodlána šířit tuto revoluční myšlenku i ve svém kroužku ručních prací. A že je to vzhledem k zájmu a inteligenci zúčastněných osob nadlidský výkon, snad není ani třeba dodávat.

Seriál není třeskutě vtipný, takže určitě nečekejte výbuchy smíchu, u kterých byste si poprskali monitor. Up the Women ale taky není ten typ seriálu, u kterého se budete připitoměle usmívat, a bude vám krásně. Přijde mi, že je to spíš občas k pousmání, když se nějaký vtip povede, a zbytek tak nějak plyne. Většina vtipů v seriálu je založena na hrátkách s angličtinou nebo na historických souvislostech. V tomhle mi Up the Women připomíná Spaced, na kterém se Jessica Hynes také autorsky podílela. Seriál prostě předpokládá, že divák o tématu a době něco ví, jinak mu totiž spousta věcí unikne.

Bohužel se nelze vyhnout ani pár momentům, které v seriálu působí nepatřičně (viz. malba květin). Kolikrát už jsme podobný vtip viděli? A kolikrát jsme se mu smáli? Občas mi vadila i ta baba s neustálými narážkami na sex. Čeho je moc, toho je příliš.

I když Up the Women patří mezi slabší sitcomy, tak jsem se u něj většinu času bavila. Mám totiž ráda tyhle jazykové hříčky (např. jména Eviných dětí) a různé narážky ("Co nás ještě čeká? Elektrické klobouky? Elektrické boty? Elektrická křesla?"), proto mi nejspíš nevadily ani slabší momenty seriálu.