Stefan:(o Katherine) Nemáme ani tušení, o co jí jde. Damon: Samozřejmě, že máme. Vrátila se zpátky, aby ti vyznala svoji nehynoucí, věčnou lásku, takže tě nechám se s ní vypořádat, protože mám důležitější věci na práci. Jako třeba vybuchnout.
Elena: Ty jsi pil? (Damon naznačí "trošku".) Elena: A jsi rozrušený. To není dobrá kombinace. Damon: Ne, nejsem rozrušený. To je emoce specifická pro ty, co se starají.
Damon: Měli bychom být uvnitř. Alaric: Ne. Isobel se vyjádřila jasně. Nesmíme tam. Damon: Nezabiju ji uprostřed přeplněné restaurace. Alaric: Nezabiješ ji, tečka.
Damon: Zeptal ses na strejdu Johna? Pracují spolu? Alaric: Ne. Damon: Ne, nepracují? Alaric: Ne, neptal jsem se. Damon: A co ten vynález? Alaric: Neptal jsem se. Damon: Ví o těch upírech z hrobky? Alaric: Já nevím. Damon: Vykouřila se ti všechna slova z hlavy? Alaric: Ne, ale byl jsem příliš rozptýlený svojí mrtvou upíří manželkou, než abych se na něco vyptával.
Damon: Dej mi tu adresu. Alaric: Abys tam mohl jít beze mě? Ne, to si nemyslím. Damon: S tebou nejdu. Pokusil ses mě zabít. Alaric: Jo a ty jsi mě zabil.
John: Vím, že ty víš. Elena: Vím co? John: Nemá cenu dál předstírat. Co by podle tebe řekla tvoje matka, kdyby věděla, že chodíš s upírem? Elena: Která matka?
Damon: Hrály jste si na schovávanou s půlkou pořádně namíchnutých upírů z té hrobky. Co jste myslely, že se stane? Anna: Mámu to dost sebralo. Pokusili se ji sesadit. Damon: A proč mi to nepřišla říct sama? Anna: Ona na omluvy moc nehraje. Damon: To je ale náhoda, protože já nehraju na odpouštění, takže se ani nesnaž.
Alaric: Tento týden odložíme stranou normální učební plán a budeme se věnovat místní historii, protože se blíží Den zakladatelů. Zdejší pohlaváři si očividně myslí, že je to důležitější než druhá světová válka, ale co já můžu vědět, že?
John: Podle mě z nás bude skvělý tým, nemyslíš, Damone? Damon: Johne, udělám cokoli, abych pomohl tohle město ochránit, dokonce i když to znamená trávit čas s tebou.
Stefan: Bože. Neměl bych tady být. Damon: Ale no tak. Nenič zábavu. Je to večírek pro rodiny zakladatelů. To jsme my. Bylo by nezdvořilé nezúčastnit se. Stefan: Víš... Líbil ses mi mnohem víc, když jsi všechny nenáviděl. Damon: To pořád dělám. Jenom zbožňuju, že oni zbožňují mě.
Damon: Věděla jsi, že to tvůj strýček táhne s Radou zakladatelů? Elena: Cože? Damon: Jo. Elena: Skvělé. Prostě to přidáme na zvětšující se seznam důvodů, proč se všechno rozpadá na kousky.
Damon: Razíš na lov? Stefan: Ten chlap mi dal včera pořádně zabrat, když mě bodl. Musím znovu načerpat síly. Damon: Mám dva litry krve něčí mamči v ledničce. (Stefan neodpoví.) Ne? Stefan: Promluvíme si, až se vrátím? Damon: Dobře. Pozdravuj ode mě veverky.
Stefan: Už jsi přemýšlela o tom, co uděláš? Elena: S čím? S Isobel, mojí upíří biologickou matkou, která je spřízněná s mojí upíří předkyní Katherine, která se vykašlala na tvého upířího bratra? Ne, ani jsem na to nepomyslela. Stefan: Omlouvám se, že jsem s tím začal.