Sucre: Cítila si to, pohnul se. Bude z něho fotbalista. Až se narodí, tak mu dám do ruky kopačky. Maricruz: Ne, dostane knihy. Sucre: Dobře, knihy o fotbalu.
Lincoln: Pustím hudbu. Michael: Ne. Lincoln: Já zapomněl. Žádný rádio. Víš, je tu hrozný ticho. Ve vězení byl pořád nějakej rámus. Lidi vyřvávali, chodili stráže... Zvyk jsem si. Michael: Máš pravdu. Měli bychom se vrátit.
Michael: Dostat se z vězení byl jen začátek. Teprve teď to začíná být zajímavý. Lincoln: To jo. Bejt připoutanej k elektrickýmu křeslu není zajímavý ani trochu.
Bellick: Teď byste tady neměla chodit, doktorko. Sára: Právě mi volali, že jeden z vězňů má úpal. Bellick: Vymýšlí si. Sára: To je vaše lékařská diagnóza?
otec Sáry: Víš, tvoje máma často říkala: Je pěkné být pozván k tanci, zvláště, když nemáš dobré boty. Sára: Jo, také říkávala: Tvůj otec je prolhaný bastard.