Uzlík a Mazlík

Uzlík a Mazlík nikde neviděli kozlíka, tak si zatím zazpívali. Chtěli ho jít hledat, ale uslyšeli pláč. Ale kozlík to nebyl, jen se schovával. A tak hledali, kdo to plakal. Kozlík schválně překážel, dokonce až tak, že shodil hrnec. A v něm našli bílé koťátko. Spadlo tam, protože do něj kozlík trknul. Bylo velice smutné a chtělo zpátky k mamince. Tvrdilo, že je maminka černá a ono po mamince také. Bylo to sice všem divné, ale vydali se maminku hledat. Nejdříve potkali mourovatou kočku, pak bílou, dokonce černého kocoura. Ale nikomu z nich koťátko nescházelo. Až se objevila černá kočička. Koťátko bylo její, protože spadlo do hrnce se smetanou. Když ho maminka olízala, bylo zase černé.