Když jsem uviděl trailer, tak šel seriál mezi oblíbené do watchlistu. A po zhlédnutí všech epizod mohu konstatovat jakž tak spokojenost, jenže!. A League of Their Own se odkazuje na stejnojmenný film z r. 1992, na který jsem se před seriálem podíval. Respektive odkazují se první tři díly a pak se seriál vydává svou cestou, částečně nadále v duchu filmu, který je více humorný, než dramatický. Je i zajímavé sledovat rozdíly v přístupu k látce s odstupem téměř 30 let. Kladně hodnotím zachování ikonických scén, ale děj jim nedává tolik prostoru (scéna s šaty, nebo soupiskou aj.) a soustředí se více na postavy a jejich povahy. V podstatě hned v pilotu je tempo dynamické a veselá nálada z něj číší na všechny strany. Jenže pak dojde ke zlomu a od 4. epizody jsem se začal dívat na jiný seriál- lesbický, zatímco film byl spíše o ženské emancipaci. Navíc se přidává další dějová linka a ta vypráví jiný příběh, byť s baseballem související, ale také lesbický, uf. Přitom tu není nic špatně, ale je toho hodně a to trochu nudí. Vzpruhu pak vždy přinesou scény z hřiště, které vrací seriál tam, kam má. Tvůrcům se naštěstí daří udržet kompaktnost ve stylu vyprávění s vazbou na dobové reálie a hodně jim vypomáhají herečky, byť nějaká jako Geena Davis (film) jim tady chybí. Suma sumárum, méně je někdy více a ikonické scény z filmu si zasloužily větší pozornost. Ani rozdvojený děj do dvou příběhů není to pravé ořechové, ale každý sám o sobě je fajn. Tudíž dívat se na to dá, obzvlášť když je nebe zamračené a občas i zaprší.