Malé Pátě rostou zoubky, takže se přes její křik na faře nikdo nevyspí. Patrik najde nečekané řešení a současně objeví i nadějného adepta na policistu, kterého se rozhodne vzít pod svá křídla a začne ho trénovat. Ten při běhu lesem uvidí něco, co vidět neměl a Strdín má hned postaráno o společenský skandál.
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Patrik s křičící Páťou najde útočiště U Námořníka, kde zrovna probíhá koncert Trakthoru, v naději, že v tom hluku pláč dítěte zanikne. Black metal má ale na malou nečekaně uklidňující účinek. Když zvukař Venca Zelenka i přes naléhání zoufalého otce ukončí koncert kvůli nočnímu klidu, uvědomí si Patrik, že by z něj byl dobrý policista a rozhodne se ho jak se patří vytrénovat. Při běhu lesem Venca narazí na Hřébu s Monikou, která stále více utužuje vztah se svým milencem, jehož považuje za svou spřízněnou duši. Ruka zákona musí zasáhnout, a tak se Venca ujme své ohlašovací povinnosti a vše oznámí Valdemarovi. Ten je vzteky bez sebe. Víc než nevěrná žena mu leží v žaludku ostuda, kterou mu tím způsobila a nejprve se snaží celou záležitost zamést pod koberec. Monika mu situaci zkomplikuje když o svých citech veřejně promluví na internetu a Valdemarovi tak nezbývá jiná možnost, než Hřébu zabít. Naštěstí se do toho vloží farář Tomica, který má pro milence pochopení, ježto je sám po uši zamilovaný a poradí Valdemarovi jako důstojné řešení souboj. Hřéba uznává, že je lepší být zmlácený než zabetonovaný v garáži a dobrovolně se nechá zfackovat. Když pak nad panákem slivovice s Františkem přemítá, uvědomí si, že by Monika mohla po rozvodu dostat polovinu Valdemarova majetku a že tak bude bohatší než Vlček. Čeká ho ale nemilé překvapení, protože díky předmanželské smlouvě se veškeré její vlastnictví vejde do jednoho cestovního kufru.
Vencu Zelenku mezitím zužuje dilema, zda je pro něj kariéra muže zákona tím pravým. Aby mu rozhodování ulehčil, půjčí mu Patrik svůj služební oblek s důrazným upozorněním, že ho v něm ale nikdo nesmí vidět. Venca neuposlechne a vydá se ve vypůjčeném stejnokroji pomáhat a chránit. Výprava se mu nezdaří tak, jak by si představoval, na místo ztracených iluzí ale nalezne svého otce, který mu vysvětlí, že než stát nad zákonem je lepší stát mimo něj.
(Waldemar najde v Moničinných vlasech šišku.) Waldemar: Co to je? Monika: Co je to? Waldemar: To je šiška. Monika: No, to se strašně nosí teď. Waldemar: Nedělej ze mě vola. Mladej Zelenka vás prej viděl v lese. Monika: Vlastně je dobře, že už to víš. Waldemar: Ty to nezapíráš? Monika: Ne. Je to pravda, mezi mnou a Kubou to už nějakou chvíli trvá a ja chci bejt s ním. Waldemar: Jenže ty jsi moje žena a já jsem bohatej a mocnej, ty se nemáš co válet po lese s nějakejma blbejma Moravákama. Monika: Tak byl tam jenom jeden Moravák. Waldemar: Tak tohle jsi přehnala, Moničko. Všechny ty tvoje sračičky, blbůstky, čakry, videa a podobný... Já jsem ti to toleroval, i když se ti všichni smáli. Ale tohle ne... Tohle prostě ne. Co kdyby se to rozneslo? Monika: Jo, tak o to ti jde? To je ten problém? Waldemar: Tak jistě. Tak já mám nějakou pověst a ty ji ničíš. Monika: A co když to někomu řeknu, co? Waldemar: Nikomu to neřekneš! Mladýmu Zelenkovi zavřu hubu, ten tvůj Moraváček zmizí z povrchu zemskýho. Monika: Jak jako? Waldemar:(naznačí výbuch bomby) Hádej, jak asi?
Venoušek: Dobrej Waldemar: Nazdar. Budeš tu jen tak čumět a krvácet, nebo mi řekneš, co chceš? Venoušek: Když ono to není jen tak, jako. Waldemar: Hele, jestli jsi mi přišel říct, že jsi mi chtěl očesat traktor, chlapi tě chytili a rozbili ti hubu, tak prosím. Venoušek: Ne, ne. To já už bych si nedovolil. Waldemar: Nenech na hlavě. Já vím dobře s čím kšeftuješ. Venoušek: No, ale já už se to snažím nedělat, já chci k policii. Waldemar: A proč bys to dělal? Venoušek: Mám na to talent. Waldemar: Tak to jo. Teď mi vysyp, proč jsi přišel. Za minutu pouštím psy. Venoušek: Já jsem byl běhat u vás v lese. Waldemar: blahopřeju, pokračuj v tom i nadále. Venoušek: A něco jsem viděl. Waldemar: A co jsi viděl, Venoušku? Venoušek: No, jak se odborně říká, lesní pich. Waldemar: Do prdele. Zase ten hajzl Skalský mi krade dřevo? Nebo Krátká mladý smrčky? Tak mluv, leze to z tebe jak z chlupatý deky! Venoušek: Spravedlnost potřebuje podporovat a já jsem si všimnul, takže bych potřeboval nějaký všimný. Waldemar: Tak tomu rozumím, podívej. (Podává Venouškovi pětistovku) Tady máš pětikilo a teď mi okamžitě vysyp, kdo a co kradl v mým lese. Venoušek: Nikdo nic nekradl. Waldemar: Sakra, vždyť jsi říkal, že jsi viděl lesní pych! Venoušek: No vždyť jo, ten Moravák vám tam píchal ženu. Waldemar: Já jsem ti asi nerozuměl. Co jsi to říkal o mý ženě? Venoušek: No, že prováděla lesní pich s tím Moravákem. Waldemar:(Postaví se) Ty ses asi úplně posral, Venouši. Ty si dovolíš přijít sem ke mě, na můj vinohrad, koukat se mi do očí a říkat takový věco o mý ženě? Tak víš, co teď udělám? (Venoušek zakroutí hlavou) Ti to ukážu, chvilku vydrž. (Chce zapískat na prsty, ale nepovede se mu to, tak začne křičet.) Pusťte psy! Ať ty bestie to hovado roztrhaj! (Venoušek uteče) Kamil: Šéfe? Waldemar: Co je? Kamil: My ale nemáme psy. Máme jenom kočku. Jsem vám to říkal. Waldemar: Kamile, a já jsem ti zase jednou říkal, že je to jenom jako. Aby nám sem nelezli lidi, víš? Jdu domů. Dneska už se tady neobjevím.