(Beran s Klaudií musí na charitativní akci s hvězdným obsazením.) Beran: Ale žádný diamanty na sobě nemám. Klaudie: V tom případě vám jako jediný klenot budu muset postačit já.
(Klaudie Tomášovi předává obálku s lístky do divadla.) Wolfová: Tohle je pro vaši maminku. Beran: Co to je? Výčet mých špatných vlastností? Wolfová: Na to by opravdu jeden papír nestačil.
(Beran přišel do baru hledat dealera, který tam není. Když dealer přijde, o Beranovi neví, zatímco barman ano.) dealer: Co je? Co máš s ksichtem? Vypadáš jak ježek na dálnici.
(Wolfová a Beran vidí děti Richtra a Břízové, kterým před několika lety zmizela matka a nyní byl nalezen jejich otec zavražděný, jak si hrají.) Klaudie: Podívejte se na ně, chudáčci sirotci. Po tom všem, co je potkalo. Vypadají tak bezstarostně a šťastně. To by se dalo krásně dojemně rozepsat aspoň na půl kapitoly!
Čenda: Zrovna se snažíme proklepnout toho tvýho uvařenýho Amíka. Abys neřek, že na tebe kašleme, když jsi teď nachcípanej. Tomáš: Nejsem! To je jenom nějaká alergie, nebo co. Iva: Jo, tak tu na ni máme všichni.
(Matka svému synovi vyčítá, že nedostala kvůli případu od Klaudie Wolfové podpis.) Matka: Tos mi udělal naschvál! Jsem ten podpis už málem měla. Copak vona za to chuděra může, že si nějaký úchyl přečte její román a začne podle něj vraždit? Tomáš: Vyšlo to až dneska. To už byla oběť dávno po smrti. Vrah znal obsah a detaily mnohem dřív a vůbec mami, neruš mě, mám práci. Matka: Aby si se ze sebe... nezbláznil. Hele, mě kdyby tebe nebylo líto, že tě Lada pustila k vodě ve stejnou dobu, jako tě postavili mimo službu, tak já tě odsud ženu svinským krokem. Tomáš: Mohli bychom se na tohle téma poštěkat jako obvykle? Ráno u snídaně? Matka: Jak je libo. Tomáš: Děkuju.