Vlčí mládě

Coach: Proč jsi změnil názor?
Liam: Držel jsem se za ruku s klukem.
Coach: Chápu to. Naprosto tomu rozumím.

Malia: (Drží pouta s řetězem.) Můžeš mi pomoct?
Lydia: Jestli je tohle nějaký nový mimoškolní klub, můžeš mě vyškrtnout?

Scott: Šel jsem si doma lehnout a probral jsem se v lese asi míli odsud. Myslím, že je důvod, proč se to stalo. Už jsem tu byl. Na začátku druháku, v předvečer zkoušek do první linie. Vzpomínám si na to, protože to bylo to jediné, na co jsem dokázal myslet.
Malia: Co jsi dělal?
Scott: Hledal jsem mrtvolu.
Lydia: To je morbidní.
Scott: Takže, co jsem tady dělal sám?
Lydia: Přála bych si, abych ti mohla pomoct, ale tehdy jsem tě ještě neznala.
Malia: Byla jsem pořád kojot, takže bych se to možná snažila sníst.
Scott: Deaton tvrdí že se mi podvědomí snaží něco říct Ale od vás potřebuji, abyste mi pomohli přijít na to co.
Lydia: Možná jsi byl jen zvědavý puberťák. Slyšel jsi, že je tam tělo.
Scott: Ale jak? Nikdy jsem nekoukal na zprávy. A nemám policejní vysílačku.
Malia: Tvá máma pracuje v nemocnici. Možná, že ji volali a tys to slyšel.
Scott: Máma tu noc nebyla doma. Bydlím pět mil odsud. Jak bych se sem dostal?
Malia: Řídils.
Scott: Neměl jsem auto.
Malia: Běžel jsi.
Scott: Nemohl jsem. Měl jsem astma. Neschovával jsem se, ale věděli, že jsem tady.
Malia: Možná, že jsi udělal nějaký hluk tím, jak jsi astmaticky dýchal.
Scott: Jak by mohli vědět, že to jsem já? Jak by si šerif vůbec mohl myslet, že tam jsem já?
Lydia: Protože jako většina úmrtí v tomhle městě, byla spojena s nadpřirozenem.
Scott: Nebyl jsem nadpřirozený. Chci říct, byla to noc kdy jsem byl pokousán. Ještě jsem nebyl vlkodlak. A nebyl jsem tu sám. Vím, že to zní šíleně. Ale myslím, že mám nejlepšího přítele. A myslím, že tu noc byl tady se mnou.
Malia: To nezní šíleně. Vím. že mě někdo svázal a myslím, že chtěl, abych zůstala člověkem.
Lydia: Dnes ráno jsem přišla do školy a byla jsem si jistá, že se mám s někým sejít. Ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo to měl být. Hledala jsem celý den. Ať to byl kdokoliv, myslím, že jsem ho milovala.
Scott: Co když nám všem chybí ta samá osoba?

Liam: Podělal jsem to, že jo?
Scott: Podělal jsi to. Musel by ses aspoň snažit.
Liam: Možná, že kapitánem může být někdo jiný. Se seminárkami a dalšími věcmi, které musíme řešit...
Scott: Devenfordská přípravka začala trénovat o tři týdny dřív jak my. Riverside před dvěma. Jsme pozadu a to jsme ještě ani nezačali. Polovina týmu ani neudrží míček. Natož, aby sami skórovali.
Liam: Proč nemůžeš zůstat kapitánem ty?
Scott: Maturuju. Víš, že tu příští rok nebudu. Někdo pokročí vpřed a jiný tu mezeru musí vyplnit. Měl si to být ty.
Liam: Jo? No, trenér mě nechce. Ani nevím, jestli mě chce tým.
Scott: To nezáleží na nich. Je to na tobě. Musíš to chtít. Protože za tebou budou chodit. Budou tě srážet. Ale ty musíš vstát. Musíš jim ukázat, že se nenecháš položit. Vůdci neutíkají.
(Ozve se tleskání.)
Coach: O tom mluvím, McCalle. To je přesně ta intenzita, kterou tým potřebuje.

Coach: Jdeme. Shromážděte se. Poslyšte. Díky McCallově sobecké touze soustředit se na jeho známky a jeho maturitu, jsme bez kapitána. Chceš být šampionem, chceš být hrdinou? Teď máš šanci.

Scott: Cítil jsi to?
Liam: Cítil co?
Scott: Myslel jsem, že něco slyším. Zapomeň na to. Dobře, pokračujeme.
Liam: Nebo to můžeme odvolat.
Scott: Musíme zapracovat na tvých výstřelech.
Liam: Proč?
Scott: Liame, nestojí za nic.
Liam: O čem to mluvíš?
Scott: O tvých výstřelech, které nestojí za nic.
(Liam trefí několikrát míč přímo do brány.)
Scott: Musel jsem myslet někoho jiného.
Liam: Jo. Někoho jiného, kdo by mohl být kapitán?
Scott: Zvládneme to.