Vojna a mír
(War & Peace)
Nuda & zklamání
Dříve než se na mě snese vlna kritiky za titulek, dovolte mi se obhájit.
Pokud Britové něco umí, tak jsou to adaptace literárních děl, především v podobě minisérie. Již jsme se mnohokrát mohli přesvědčit, že "svoji" literaturu zadaptovat umí, jenže v tomto případě se jedná o literaturu ruskou a v tom je ten háček.
Na můj vkus mi tato minisérie přišla moc "britská" (a to já jsem prosím britofil), a proto by to klasicky byl kompliment nejvyššího kalibru ale v tomto případě je to hlavní problém. Kdyby postavy neměly ruská jména a děj nebyl zasažen do Ruska, případně kdybyste to nevěděli, tak si tipnete, že se vše odehrává v Anglii. A to je právě na škodu, minisérii chybí potřebná Ruská Duše, aby jste si ji správně vychutnali.
Výprava je skvělá, všechny ty kostýmy, lokace, záběry, sympatičtí herci, na všechno se prostě krásně kouká a po filmové stránce nemám jedinou výtku ale tempo vyprávění je hrozně pomalé až vyloženě nudné. Epizoda se vyloženě táhne a až ke konci chytne potřebný drive, takže konečně přichází ten pocit, kdy nemůžete uvěřit, že sledujete něco tak úžasného a přejete si ať díl nikdy neskončí nebo ať máte okamžitě pokračování, jenže je konec a u začátku dalšího dílu vás zase opustí váš entuziasmus, protože se vše opakuje.
Opravdu jsem se na tuto minisérii velice těšila, a proto to zklamání, ale pořád to je nadprůměrný počin, jen nedosahuje klasických standardů britské minisérie, a proto "pouhých" 70%
Překvapení
Seriál jsem objevila v momentě, kdy začal vycházet a neměla jsem žádná očekávání. Po shlédnutí prvního dílu jsem byla neskutečně překvapená a stal se mojí „srdcovkou“.
Musím pochválit plynulost děje a herecké obsazení. Není tam nic, co by ho zbytečně zpomalovalo a naopak dostatek času, který je věnovaný scénám tak, aby jste si to mohli dostatečně užít. Herce bych sama nevybrala líp. Především výkon Paula Dano mě vždy fascinuje, ale seriál ukázal i mnoho dalších talentovaných objevů. Doufám, že bude více podobných adaptací, které obohatí diváky o literární a historické znalosti (nebo alespoň o vyobrazení života v jiných dobách).
Jak si Britové představují Tolstého
Nadšeně a zároveň s obavami sleduji každý počin, kdy se Britové (nebo mnohem, mnohem hůř - Američani) pokusí natočit něco z nebo o ruské historii. Miniseriál A Young Doctor's Notebook pojal Bulgakovovo dílko jako frašku o potrhlých Rusech, ale díky skvělému hereckému obsazení to paradoxně poměrně fungovalo.
War and Peace zatím (hodnotím po 1/3 série) bere Tolstého postavy a děj strašně, ale opravdu strašně vážně. To nemusí být nezbytně špatně, akorát to není úplně ruské, jako spíš... britské. Místo rozervaných Rusů tu máme zádumčivé Brity, místo veselých Rusů tu máme spíš trochu ujeté Brity a místo Rusů-intelektuálů tu máme Paula Dana, který... paradoxně hraje ze všech nejvěrněji a občas mívá i záblesky ruskosti. Ale občas taky přehrává. Proč vyčítám seriálu neruskost? Protože to je vada, která tomu schází k dokonalosti (a tím úplně nemyslím to, že se ani pořádně nenaučili vyslovovat ruská jména a příjmení). Je to jako když v seriálu o medvědovi seženete místo medvěda hodně velkého psa a hodně dobře ho namaskujete. Ano, Vojna a mír je vážný román. Vážný historický román. Ale vážný román o ruském pohledu na dění v Evropě, ne o evropském pohledu na dění v Rusku.
Jinak výprava je naprosto dechberoucí, hltáte každou sekundu každého záběru, lokace jsou vybírány s pečlivostí a instinktivně věříte tomu, že to v roce 1805 nějak podobně v Rusku i střední Evropě takto vypadalo (až na bitvu u Slavkova, vylíčit 2. prosince jako den babího léta, to se moc nepovedlo) - navíc, co si budeme vykládat, empír byl vrcholem vkusu a estetiky, lahodící snad každému oku. Je opravdu skvostné seriál sledovat a pokud nemáte ani kapku ponětí o tom, co to vlastně carské Rusko bylo, nebo co byly napoleonské války, můžete klidně dát 100 % a nikdo vám to nebude moct vyčítat. Já měl trochu jiná očekávání a zažívám směsici absolutního nadšení a zklamání. A tak (zatím) dávám 70 %.
Klasika v klasickém hávu
Klasika, kterou mi BBC musela naservírovat na stříbrném podnose, abych to s ní konečně zkusil a já za to můžu jen děkovat. Ve chvíli, kdy se z guláše mnoha postav stane správný vztahový propletenec, je vyhráno. Všechny zamilované, nenávistné a vůbec emocionálně vypjatější chvíle jsou vybroušené k dokonalosti a ústřední trojlístek postav ztraceného Paula Dana, charizmatického Nortona a zejména spanilé Lily James, které divák onu naivní treperendu uvěří od momentu, kdy poprvé zamrká kukadly, si sympatie vydobyl od samého začátku. Kdyby mě tolik nerozčiloval proradný rod Kuraginů, snad bych sahal i po nejvyšším hodnocení. I tak se z moderní Vojny a míru stala klasika, která nebolí a je naopak šitá přesně na míru divákovi, který se rád nechává unášet nevysychajícím britským televizním pramenem.
Změnilo BBC Vojnu a mír? Pro ty, co nečtou asi všechno!
Dnes jsem se dodívala na BBC sérii velmi sexy, srdceryvnou a obecně na půl špatně přizpůsobenou adaptaci L. N. Tolstoje - rozsáhlý román Vojna a mír. Není diskuse, že Natasha byla věrohodná (jelikož Lily je opravdu skvělá herečka, kterou jsem už měla to štěstí vidět ve velkém množství různých rolí), hlavně ve chvíli, kdy se Natasha znovu dokázala zamilovat do odporného Anatola Kuragina.
V mém věku určitě zažiji další pokusy o zfilmování, ale momentálně přemýšlím o přečtení knihy ještě jednou. Vím, že se nehodí zde recenzovat tuto skvělou knihu, ale musím to prostě zmínit, že příběh je prostě neskutečný. Tak neskutečný, že vás příběh vtáhne znovu a znovu i po několikátém přečtení. Bohužel zde u této minisérie si tímto jistá tak nejsem.
Navzdory všem důkazům o tom, že Tolstoj byl ve skutečnosti trochu na cracku, byste přísahali ze stránek knihy Vojny a míru, že je boží stenograf. Jak řekl Isaac Babel: ,,Kdyby svět mohl být někým napsán, byl by to Tolstoj." Tak proč se obtěžovat s úpravami na televizní obrazovky? No, je tu naprostá zábava sledovat tisíce chytrých lidí, kteří nalévají miliony, aby dělali nemožné. A někdy mohou přidávat dimenzi do studií o charakterech, ačkoli vždy odčítají rozměr z podílu bojiště, bez ohledu na to, kolik utrácejí.
V roce 1967, sovětská filmová verze režiséra Sergeje Bondarchuka, financovaná ze strany státu, armádu hrála Červená armáda, plus 900 koní půjčených od Ministerstva zemědělství. Tato bohatost vyčerpala americko-italskou verzi z roku 1956 krále Vidora, čímž splnila politický cíl: byla to sovětská kulturní odpověď ve výměně raket se západem. Ale v dnešní době triky CGI dokáží dokonce ještě lépe vyplnit obrazovku až za obzor. Bohužel Bondarchuk měl kostýmy, které darovaly všechny muzea v Rusku, jimiž splnil vše. Dokonce i v očích nezvěrců, kteří viděli ten film, na vrcholu studené války si pomysleli: ,,Do pekla, vždyť oni mohli vyhrát!''
Rozsah zametání je však jen druhá největší věc, kterou Tolstoj nabídl. Také se zajímal o psychologii svých hlavních postav a scénáristé, režisér i výrobní personál museli s tím něco dělat: Proto bych řekla, že se soustředili na casting. Pokud mohou tento aspekt získat správně, obrazovka může být vyplněna detailními scénami, které budou lepší, než si dokážete představit.
Tolstojův dáreček je určitě lepší tvořit a sledovat ve své domovině a je to jen kříž, že my jako slovanský národ vnímáme velmi špatně to, jehož se britové zhostili. Myslím si ale, že kdyby se tohoto díla zhostil, někdo z původního východního bloku, nikdo ze západu by nejevil o toto zájem a Tolstoj by pro budoucí dítka byl zapomenut. Je to smutné ale je to tak...
Vojna a mír po anglicku
Vojna a mír je věc, kterou rozhodně nikdy číst nehodlám a vlastně jsem ani nevědel, jestli se chci podívat na nějakou filmovou adpataci. A pak přišla nejnovější adaptace. Britská. Od BBC. A bylo rozhodnuto, podívám se na to. A když jsem se k této věci na svém předlouhém seznamu konečně dopracoval, měl jsem nejen velká očekávání, ale také velké obavy. Obavy byly naplněny (hlavně v celé druhé polovině minisérie), ale očekávání byla naštěstí naplněna také. A když pominete to, že je to skutečně britské a kdyby jste nevěděli, že se to odehrává v Rusku, tak to snad ani nepoznáte, tak je to jinak fajn (až na délku, místy, zejména v posledním díle). Zatím zním asi spíše kriticky, ale co na tom, ve výsledku se mi to celkem líbilo a každý hlupák pozná, že se jedná o povedenou adaptaci – adapaci s perfektními herci, vizuální stránkou, atmosférou i dějem (ale hlavně s těmi perfektními herci a vizuální stránkou). Pravděpodobně je to pro většinu lidí jen taková „jednohubka“, ovšem ve většině času poměrně záživná. Další důkaz toho, jak náročná tahle látka je, protože upřímně, být to tak o dva díly kratší, asi by to bylo lepší. Nicméně velkolepé bitvy jsou epické a zručně natočené, Gillian Anderson a Jim Broadbent to tam na malém prostoru velkolepě ovládají a Pierre Bezuchov a Nataša (hlavně ta) jsou prostě dokonalí. 80%.