Vysoká čokoládová

Nepřesný předěl mezi výukou a soutěží

V poslední době jsem si oblíbil tenhle typ reality show, hlavně pak vaření a obzvláště pečení, ale musím říct, že Vysoká čokoládová pro mě nebyla zase taková pecka. Sám šéfkuchař Amaury byl takový... No tak diplomatický a neutrální, až byl vlastně docela arogantní a nepříjemný, přestože se nijak zle nechoval a soutěžící vždy podpořil. Nicméně nedal do toho žádnou energii, nadšení a já osobně bych pod ním asi nechtěl pracovat ani studovat. To samé ale soutěžící, ze kterých jsem si snad vůbec nikoho neoblíbil, protože to byla taková zvláštní parta, co buď machrovala, nebo brečela. Nejvíc jsem nesnášel tu skotskou zrzku a byl jsme moc rád, že nevyhrála...

Jinak celkově to bylo dobré, líbilo se mi, že kromě samotné čokolády zapojovali i pečení a jiné kreativní metody a úkoly. Docela mě překvapilo, že po velmi krátké době nebo i jen malém zaučení byli soutěžící rovnou schopni tvořit velké sochy apod. Někomu je asi shůry dáno. Je škoda, že soutěžící nevypadávali, protože tam až do finále bylo dost těsno a hodně osudů a linek, nicméně zase to byla výhoda v tom, že šlo opravdu o školu čokolády a soutěž a výhra byly jen vedlejší. Jenže soutěžící to tak neměli a od prvního okamžiku se místo vzdělávání věnovali jen penězům a taktizování. Škoda. tenhle nejasný předěl mezi soutěží a skutečnými lekcemi mi tam dělal problém. Rád bych si představoval, že se jen něco učí, ale myslím, že prostě každý přišel jedině pro prachy. Proto tam taky pořád strkali vsuvky o tom, jak tomuhle někdo umřel a tamtomu se rozpadlo podnikání apod. Mělo to rozhodně větší potenciál.