Upstairs Downstairs se spíše než vztahům mezi panstvem a služebnictvem věnuje politické situaci v polovině 30. let (abdikace krále, vzestup Německa). Autoři se tak moc soustředí na to, aby seriál byl historicky správně, že zapomínají na to, že by si divák měl oblíbit alespoň jednu postavu.
Seriál postrádá hlavně zajímavé postavy a nějaký milostný příběh, protože manželé Hollandovi (vůbec nechápu, jak mohl Hallam skončit zrovna s Agnes) a ani Persie s Harrym romantiku prostě nezachrání. Protože má první série jenom tři epizody, je to strašně uspěchané. Zároveň tu ale není téměř žádný vývoj postav nebo ucelenější příběh táhnoucí se všemi díly, protože postavy přicházejí a odcházejí prostě příliš rychle. Když se konečně ve druhém díle začne mezi dvěma sluhy rozvíjet přátelství a začne to vypadat slibně, tak to samozřejmě tvůrci musí hned v tom samém díle utnout. Osobně se mi nezdá ani rebelující a emancipované služebnictvo v předválečném Londýně, kdy si zřejmě každý mohl dělat, co chtěl.
Pak je tu hudba, což je kapitola sama pro sebe. Většinou si hudby v seriálu téměř nevšimnu, ale tady snad není ani jeden okamžik, který by nebyl podkreslen rádoby dramatickou hudbou. Stačí si na vteřinu myslet, že ten "hluk" skončil, a je tu znova. Ta hudba je prostě příšerná.
Bohužel pro seriál také není dobrou vizitkou, aby dekorace a kostýmy zastínily samotný příběh. Samotný seriál jinak není špatný, má několik pěkných okamžiků a krásnou výpravu, ale nemůžu říct, že by mě víc zaujal.
Pokud máte rádi podobné seriály o vztahu mezi panstvem a služebnictvem, pak bych spíš než Upstairs Downstairs doporučila Downton Abbey.