Obsadit do hlavní ženské role herečku, s jejíž absencí mimiky by mohl soupeřit snad jenom medvěd, znamená srazit zážitek ze sledovaného o jeden stupeň níž. Sin Se-kyeong je chladná jako kus ledu a vůbec se nesnaží do své role dát nějaké emoce natožpak srdce. A že zrovna tady měla příležitostí, ze kterých by některá z jejích kolegyň vytřískala maximum. Ona ne. Tváří se pořád stejně a neroztaje ani ve chvílích, kdy se má smát. A když už se usmála, tak to byl tak neupřímný a falešný úsměv, že jsem jí ho nevěřila. Ještě štěstí, že jinak byl seriál obsazený skvěle. Song Seung-hun byl pravým opakem své partnerky. Z jeho výrazu jste mohli číst jako z knihy. To samé Yun Woo-jin a ostatní pánové. Díky nim jsem si tenhle docela netypický příběh užila. Líbilo se mi, že v druhé půlce byla romantika lehce odsunuta na vedlejší kolej a řešily se úplně jiné zápletky, jejichž vyústění by mě v první polovině nenapadlo ani náhodou. Snad jenom ten konec. Jsem s ním spokojená to jo, ale vzhledem k ladění celého seriálu, jsem přece jenom čekala trochu jiný.