Women are like emotional ninjas. "I'm fine" means "I'm going to stab you in the neck."
Tak tohle pro mě bylo jedno obrovské překvapení. Do Whitney jsem šla s tím, že budu muset přetrpět další podprůměrnou komedii, u které se zasměju se štěstím dvakrát. Jak moc jsem se spletla! Hned od první epizody jsem si tento seriál zamilovala, smála jsem se od začátku do konce a jen jsem kroutila hlavou nad tím, jak moc ze života dokáže americký seriál, navíc k tomu sitcom, být.
První sérii se nedá vytknout téměř nic. Whitney nabídne typický sitcomový obrázek - parta přátel, mnozí z nich vzájemně randí, ať už více či méně vážně. Ale na rozdíl od desítek jiných seriálů s podobným scénářem se Whitney řadí mezi těch pár výjimek, kde to opravdu funguje. Herci mezi sebou mají skvělou chemii, a to nemluvím jen o párech. Jakákoliv interakce, ať už vezmete kterékoliv dva lidi, dokáže vytvořit vtipný zážitek. Nedokážu si vysvětlit snižující se sledovanost. Jistě, šlo o komedii NBC, tento štítek sám o sobě znamená téměř jistou smrt. Opravdu ale nedokážu říct, jaký vkus americké publikum má, pokud se jim nelíbí tohle. Přijde jim to moc vulgární? Nudné? Nebo je to pro ně až moc autentické? Opravdu netuším, ale začínám věřit tomu, že nedokážou sledovat víc než epizodní kriminálky.
Nevím, kdo patří do scenáristického týmu, ale tleskám jim všem. Tolik povedených vtípků už jsem pár let u komedie neviděla, snad naposledy, když jsem před dvěma nebo třemi lety koukala na Scrubs. Bylo to pro mě úžasné překvapení. Znáte to, když si pustíte seriál s tím, že vás pravděpodobně nezaujme, a potom si uvědomíte ten pocit, že to vlastně žerete? Já se tento pocit snažím najít u každého seriálu, na který koukám, bohužel je vzácný. Když tedy přijde, jsem v sedmém nebi. Ale abych se dostala zpět ke scénáři. Whitney po obsahovém zpracování je opravdu dokonalá. I když kvalitní scénář nemusí vždy znamenat úspěch.
Co považuju za hlavní pozitivum, jsou sami herci, především představitelé Whit a Alexe. Osobně miluju, když se natáčí před živým publikem a odvysílají se i ty nedokonalé scény, kdy se herci zakuckávají smíchy. Whitney se nesnaží být dokonalým seriálem, tvůrci nechávají tyto scény poměrně často ve výsledné podobě epizod. Když pak vidíte, jak se při říkání vtipu a k tomu vzájemné interakci s ostatními herci člověk zakucká a snaží se to ustát důstojně s vážnou tváří, rozesměje vás to ještě dvakrát tolik.
Poslední bod, který zmíním, je neskutečná autentičnost s reálným životem. Whitney si na nic nehraje, nesnaží se věci přikrášlovat, jen si dělá z reality srandu. Celou dobu, co jsem na seriál koukala, jsem nemohla uvěřit tomu, jak jsme si s přítelem neskutečně podobní tomu páru, který na nás kouká z obrazovky. Ať už šlo o názory, postoje, chování... prostě všechno to tam vypadalo úplně stejně, jak to je u nás doma! Když Alex požádal Whitney o ruku a na mobilu k tomu pustil písničku Heartbeats od Joseho Gonzaleze, zatmělo se mi před očima, jelikož tenhle song je pro nás jedna z prvních balad, kterou jsme si společně zamilovali už téměř před dvěma lety. Jak bych asi nemohla mít ráda seriál, který je o mně? :-)
Whitney na sto procent doporučuju. Dokázala obnovit mou víru v to, že kvalitní komedie stále ještě existují.
Ať si říkají kritiky, nebo kdokoliv jiný co chce. Pro mě je tohle bomba, je to tak praštěné a tak vtipné a tak TYPICKÉ pro spoustu vztahů, že nejde nemilovat.