Xena

Cézar nedopatřením porušil římský zákon, když dovolil Gabriele vstoupit do svého obydlí (které také sloužilo jako jeho kancelář). Cézar, jakožto Pontifex Maximus (titul velekněze starého Říma, který měli i římští císaři) žil v Domus Publica. Právě tato budova se nacházela na posvátné hranici města zvané pomerium. Protože republikánský Řím projevoval velké antipatie vůči králům, žádný panovník tak nesměl pomerium překročit – výjimka byla v momentě, kdy panovníka musel projít triumfálním procesím, na jehož konci ho čekala poprava. Gabriela byla královnou Amazonek, což Cézar zřejmě nevěděl. Ale tento zákon znal - když slavnostně v Římě přijal královnu Kleopatru, na pomerium ji nezavedl.

Marcus Licinius Crassus byl vládce Sýrie, když bojoval proti Parthům, kteří ho zajali a popravili (v epizodě se dozvídáme, že je v zajetí Syřanů). Nikdy nebojoval v Galii, a Gardenis je fiktivní město. Jeho jediná další válečná kampaň byla proti Spartakovi, když byl generál a spolu s ním se na této akci podíleli i Cézar a Pompeius. Uznání za porážku Spartaka se ale dostalo Pompeiovi, což mu Crassus velice zazlíval.

V epizodě se dozvídáme, že Crassus nechal ukřižovat sto můžu, žen i dětí podél Appiovy cesty. Je to odkaz na to, co Crassus udělal svým vězňům po závěrečné bitvě proti Spartakovi. Nechal ukřižovat 6 000 lidí.