Gabriela se trýzní vzpomínkami na dceru Naději a také na všechny své chyby. Navštíví chrám bohyně paměti Mnemosyne, aby podnikla cestu napříč svojí minulostí. Na jejím konci se pak sama musí rozhodnout, jestli si své vzpomínky ponechá, nebo je vymaže navždy.
V původní verzi scénáře se Xena ukrývala v chrámu Mnémosyné. Měli jsme z ni vidět jen kousek koženého oděvu a chakram, protože se schovávala za sloupem – tvůrci se ale rozhodli ze scénáře tento kousek vyjmout, protože Xena přece věděla, že tuto cestu musí Gabriela podniknout bez ní.
Renee O'Connor měla během této epizody problém vcítit se do Gabriely. Nechtěla uvěřit, že by Gabriela mohla být tak žárlivá. Nakonec se s rolí smířila, protože si sama řekla, že Gabriela je člověk jako každý jiný, a proto je toho schopna.
Ne všechno je takové, jaké se zdá být. Řeka žalu se nám mohla jevit jako ledová, ale ve skutečnosti to byla horká voda se suchým ledem. Naopak řeka ohně byla úplně studená. Herecký výkon Renee O'Connor by se tedy měl ocenit dvojnásob.
Xena: Noční můry ti mohou říct mnoho. Díky bohům, že mluvíš ze spaní. Věděla jsem, že touhle cestu si musíš projít sama, beze mě. Jsem jen ráda, že jsi zpátky. Gabriela: Kdybych neměla bolestivé vzpomínky, pak bych taky nevěděla, jaké to je, mít ty dobré, správně? Já... já jsem to prostě nemohla nechat být Xeno, bez ohledu na tu bolest. Je mi to líto. Xena: Ne, už je po všem. Vítej doma.