Gabriela: Ale proč museli Phantea zabít? Xena: Připletl se do cesty. Je válka Gabrielo. Gabriela: Nesnesu myšlenku na nevinné, kteří trpí kvůli tomuhle šílenství. Někdo by to měl skončit. (Xena po ní hodí zvláštní pohled) No tak, Xeno.. Ani ty nedokážeš zastavit válku! Pochop, nechtěla jsem tě vyprovokovat. Xena: Zůstaň s Ephiny. Gabriela: Řekni mi, co máš v plánu! Xena: Najdu jí místo, kde bezpečně porodí dítě. A pak zastavím tuhle válku. Gabriela: Měla bych se naučit držet pusu...
Xena: Gabrielo... Když jsi myslela, že jsem mrtvá, riskovalas život, abys mě dostala domů. Gabriela: Bylo to tvé poslední přání. Za to vše, co jsi mi dala, a kolikrát jsi mi zachránila život, bych šla třeba do Tartaru a zpět abych ho splnila. Xena: Říkávala jsem si, jestli se někdy vrátím... Teď vím, že, tak či tak se jednou domů vrátím. Díky. Gabriela: Změň už téma, nebo na tebe přestanu mít zlost. Xena: A to přece nechceme že?
Lao-Ma: Snažíš se na láhev útočit svou vůlí? Xena: Ale čím jiným? Lao-Ma: No právě. Xena: Co? Lao-Ma: Celý náš svět je řízený vůlí. Slepou a bezohlednou. Chceme-li překročit hranice možností tohoto světa, nesmíme chtít... Nesmíme toužit, nenávidět. Xena: Jak toho můžu dosáhnout? Lao-Ma: Nebe i Země jsou zde tak dlouho, protože nežijí jen pro sebe samy. Kdo chce dosít si dlouhého života... Nechť žije pro jiné, slouží jiným.
Gabriela: Xeno, co ti tenkrát pošeptala Lao-Ma do ucha? Chci to vědět. Xena: Řekla mi „Naplň se touhou a spatříš pouze iluzi. Zbav se touhy a pochopíš veliké tajemství všech věcí.“
(Xena zavětří vzduch kolem.) Xena: Je na čase, že ses ukázal. Áres: Co se to se mnou děje? Vždycky víš, že jsem nablízku... Musím kolem sebe šířit nějakou zvláštní vůni... Xena: Ty říkáš vůni, já říkám smrad. Áres: Oh au! Jedna nula pro princeznu bojovnici!
Xena: Dobře, teď mě poslouchejte! Cesta k Agathonovu hradu potrvá několik dní, takže se na něčem dohodneme. Všichni pustíte z hlavy fakt, že jste vrazi, kteří dokážou někoho zabít i poslepu. Zvlášť jeden druhého. Platí? Platí!
Áres: Máš v sobě jiskru, která se mi líbí... Ale neuspěchej to. Agathon: Nejsem Callisto, umím se ovládat... Pěkný svaly! Posiluješ, nebo jste vy bozi všichni takoví?
Xena: Noční můry ti mohou říct mnoho. Díky bohům, že mluvíš ze spaní. Věděla jsem, že touhle cestu si musíš projít sama, beze mě. Jsem jen ráda, že jsi zpátky. Gabriela: Kdybych neměla bolestivé vzpomínky, pak bych taky nevěděla, jaké to je, mít ty dobré, správně? Já... já jsem to prostě nemohla nechat být Xeno, bez ohledu na tu bolest. Je mi to líto. Xena: Ne, už je po všem. Vítej doma.
(Gabriela navštěvuje Xenu ve vězení.) Gabriela: Mluvíš se mnou? Jistě že ne. Jsem zrádce. Smutné je... že jsem tě chtěla zachránit. Má úcta k životu udržela brutálního tyrana u moci... a vedla k popravě mé nejlepší přítelkyně. Vím, že mě nenávidíš, tak jako se nenávidím já. Xena: Podrbej mi nos. No tak... Vím, že si jednala dle svého svědomí. Měla jsem na tebe zlost, ale nenávidět bych tě... nikdy nedokázala.
Gabriela: Xeno? Xena: Ano? Gabriela: Slib, že už mi nikdy neumřeš. Xena: To slibuju. Gabriela: Víš, na několik chvil, jsem poznala, jaké je to být tebou. Xena: A? Gabriela: Bylo to vlídné, družné, milé... Xena: Gabriello, byl to boj. Gabriela: Chránila si mě. Svět potřebuje lidi, jako jsi ty, že? Xena: Ano.
Gabriela: Xeno... budu tě milovat navždy, ale vím, že tě musím nechat jít. Vždy si byla něčím jako domovem, a když si odešla... cítila jsem se ztracená. Možná je můj nový domov zde.
(Xena s Gabrielou se škrábou ven ze studny.) Gabriela: A jak jsme se sem vlastně dostaly?A proč mi hlava třeští, jako by mne kopl kentaur? Xena: Vážně? Výborně - blín přestává působit. Gabriela: Blín? Xena: To je na dlouho. Gabriela: To je skvělý, jestli spadneme, povíš mi to cestou dolů.
Xena: Gabrielo, Gabrielo, slyšíš mě? Vstávej. Gabriela: Uhhhhhh. Xena: Tady - jsi v pořádku? Gabriela: Jo, je mi skvěle - já sice nevidím, ale dobrý... Xena: Co otevřít obě oči? Gabriela: Jo, lepší. Xena: Myslíš, že vstaneš? Gabriela: Já ležím? Xena: No tak, vstávej. Gabriela: Při bozích! Xena: CO JE? Gabriela: Ty jsi ták nádherná!
Xena (ke Gabriele): Hlavně nic neodmítej, urazili by se. Kahina: Naší tradicí je pohostinnost. Mí bratranci budou poctěni vás obě odvést do lůžka. Gabriela (šeptem ke Xeně): Co jsi to říkala o tom, že nemáme nic odmítat?
Gabriela: Takže říkáš, že dneska je pro tebe včera, ale pro nás je dneska dneska, protože si nepamatujeme, že včera bylo dneska. Xena: Přesně! Gabriela: Nechápu to.
Draco (ke Gabrielle): Oho..jak se ke mně můžeš tak chovat, když vidíš, že jsem ochotný si vytrhnout žlučník a vyrýt do něj tvůj monogram, jen abych ti ukázal svou velkou lásku. Gabrielle: Oh, jaká čest!
Gabrielle: Zabila jsi mě. Při bozích Xeno...Zabila jsi mě! Vím, žes to chtěla i dřív Xeno, ale přesto.. Xena: Ne, ne, nezabila, nic z toho se nestalo. To..to Áres a Callisto a Joxer! Nezabila jsem tebe, zabila jsem přelud. Gabrielle: Nevím, jestli tě zrovna tohle omlouvá.