(Rip se opře u ohrady vedle Johna a bolestně se drží za břicho.) John: Začínáme toho mít příliš hodně společného, chlape. Rip: Nemáte ještě ty prášky na bolest? Ještě trochu toho Banaminu a začnu řehtat.
(Rozrušený Jamie přijde za Beth do koupelny.) Beth: Slyším, jak dýcháš. Jamie: Um... mám vážně velký problém. Můžeš mi poradit? Beth:(otočí k němu tvář) Můj Bože, jsi těhotný.
(Jimmymu se poprvé povede provést s koněm klouzavé zastavení.) Jimmy:(nadšeně) Myslím, že už to umím! Viděli jste to?! Colby: Jo, Jimmy. Viděli jsme tě, vypadáš jako Andrea Fappani. Jimmy:(ještě chvíli se culí) Kdo?
(Avery a Jimmy čistí auto poté, co v něm Avery použila sprej na medvědy.) Lloyd: Proboha, co to je? Avery: Bylo tam to... Jimmy: Vypadla mi pojistka ze spreje na medvědy. Lloyd:(ohromeně) Jimmy, ty bys nepoznal ani to, kdyby ti z boty tekla horká moč. Jimmy: Já vím, že mě urážíš... jenom nerozumím jak. Lloyd: Drhněte to, dokud ten smrad nezmizí. (Lloyd odejde.) Jimmy: Je mi jasné, že mě urazil. Jenom... proč bych měl mít v botách moč?
(Lynelle a John spolu leží na gauči poté, co k ničemu nedošlo, protože ho zastavila.) John: Už si asi nezašoustáme, co? Lynelle:(se smíchem) Ne. Nevadí ti to? John: Mám 63 let, Lynelle. Potřebuji trochu času, aby se mi postavil, a trochu, aby klesl. Jenom musím znát směr. Už jsem starý na nějaká překvapení, miláčku.
(John podruhé napomene Beth, aby u jídelního stolu nemluvila o práci.) Beth: Jsem pětatřicetiletá žena. Když si sednu ke stolu, budu mluvit o čem chci. (Beth se zvedne a odejde.) Kayce: Vidím, že se nic nezměnilo. John: Mám dojem, že nedojedla své jídlo od svých 11 let.
(Všichni kovbojové z ranče spolu sedí u večeře, včetně jejich nového kolegy.) Avery: Jak se jmenuješ? Kovboj: Kovboj. Colby: Jmenuješ se Kovboj? Do prdele. My všichni tady jsme kovbojové. Kovboj:(uchechtne se) Ty teda jo. (Kovboj se otočí na Jimmyho a ukáže na něj vidličkou.) Kovboj: A ty... tvoje jízda mi připomíná šoustání puberťáka. Poskakuješ nahoru a dolů, oči ti lezou z důlků. Překvapený, že ti to vůbec jde.
Jimmy: Ve stupnici od jedné do deseti. Jaký má člověk pech, když si hodí na postel klobouk? Walker: Asi tolik, jako když si popleteš jméno koně. (Jimmy se otočí na kovboje za nimi.) Jimmy: Hej, jak se ten kůň vůbec jmenuje? kovboj: Jimmy, jezdíš na něm už měsíc a pořád si nepamatuješ, jak se ten zasraný kůň jmenuje? Je to Ray! Jimmy:(překvapeně) Já myslel, že na Rayi jezdíš ty. kovboj: Ne, já jezdím na Owenovi. Jimmy: Dobře, není to stejné, jako když si ho popleteš. Walker: Jimmy, já jsem seděl sedm let. Musím ti říct, že jsi ten nejhloupější zkurvysyn, jakého jsem kdy potkal. A to už je co říct.
(Rip doprovází na koni vyšetřovatelku, přičemž jedou vedle sebe.) Rip:(ukazuje na zadek jejího koně) Sedí mu na zadku ovád, tady. vyšetřovatelka:(jen zběžně se otočí) Žádného nevidím. Rip: Já ho vidím zcela jasně. Nechcete ho sundat, než se vám kůň... vyšetřovatelka: Na mého koně nesahejte, rozumíte?! Rip: Madam, jestli ho kousne do zadku... vyšetřovatelka:(naštvaně) Ruce pryč od něj... (Kůň se náhle splaší a vyrazí neřízeně do polomu.) Rip: Proč mě nikdo neposlouchá?
(Japonští turisté pozorují grizzlyho s odstupem jen pár metrů. Průvodkyně jim k tomu dělá výklad.) John: Hej! Zbláznili jste se? Vraťte se zpátky, než ta věc někoho sežere! průvodkyně:(nedůvěřivě) Vypadá přátelsky. John: Ale není. Teď se vraťte. průvodkyně: Dobře, nepůjdeme k němu blíž. John: Vidíte ten plot? Ten je můj. Všechno, počínaje tamhletou horou až tam, to je všechno moje. Neoprávněný vstup. (Průvodkyně to skupině přetlumočí. Starší muž jí něco rozhorleně odpoví.) průvodkyně: Nevěří vám. John: Cože? (Turista mu začne něco japonsky vykládat.) John: Co říká? průvodkyně: Říká, že je špatně, aby jeden člověk vlastnil až tak hodně. A že byste se měl podělit se všemi lidmi. John:(ironicky) Jo. (John vystřelí do vzduchu puškou a turisté začnou utíkat zpět do autobusu. John přejde k muži, který s ním hovořil.) John: Tohle je Amerika. My se tady o zemi s nikým nedělíme.