O této události jsem se dozvěděla ze zpráv, když se to stalo. Viděla jsem i filmové zpracování, které bylo zaměřeno hlavně na psychiku potápěčů.
Pro mě bylo toto seriálové zpracování z thajské strany lepší. Víc se zaměřili na chlapce a trenéra, kteří se stali obětmi záplavy. Trenér byl dost pohotový, snažil se je udržet na živu a chlapci samotný měli dost sil a odhodlání trenéra poslouchat. Bylo vidět, že se hned začali starat, aby je dostali ven. Ta bezmoc potápěčů, kteří neznali postupy potápění v jeskyni, ochota ostatních pomoci a též ochota se naučit to co neumí, aby mohli pomoci.
Co jsem nejvíc cítila byla úzkost být zavřená pod hromadou kamení a úzkost zachránců, kteří nejprve nevěděli co dělat.